Říkali jí „královna jeviště“ a herec Stanislav Zindulka přirovnal její duši k orosené pavučině. A téměř všichni herečtí kolegové, kteří ji znali, hovořili o tom, že ji provází světlo. Byla totiž nejen vynikající herečka, ale jako člověk byla velmi empatická vůči slabším. Bohužel taky byla velký bohém, což se asi nejvíc projevilo v jejím vztahu se zpěvákem Petrem Novákem.

Odjakživa chtěla hrát

Rozhovory moc neposkytovala, přesto v jednom z nich kdysi o sobě prozradila, že nikdy o ničem jiném než herectví nepřemýšlela. „Všechno začalo krásným, starým, vyřezávaným loutkovým divadlem, které jsem jako malá holka dostala od rodičů pod stromeček. Na této scéně jsem odehrála postupem času všechno, co jsem viděla, slyšela a později četla,“ řekla. Přirozeně tedy podala přihlášku na konzervatoř a po ní pak na pražskou DAMU. První divadelní angažmá bylo v Hradci Králové, kde byla do roku 1975, pak zamířila do Činoherního klubu, kde působila až do roku 1992.

Oduševnělá herečka

Ještě jako studentka DAMU dostala ve dvaceti první roli v televizní inscenaci Don Juan a bylo hned jasné, že tuhle krásnou a melancholickou herečku budou milovat i filmové kamery. Zahrála si ve filmech Lásky mezi kapkami deště, Schůzka se stíny, Tisícročná včela a úspěch jí přinesly i televizní seriály jako Muž na radnici, Inženýrská odysea či Synové a dcery Jakuba Skláře. Přestože byla krásná a velmi talentovaná, velké filmové role se nikdy nedočkala. Ve svém milovaném Činoherním klubu ale odehrála desítky úžasných úloh, například ve hrách Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále a dalších. Zahrála si s takovými osobnostmi, jakými byl Petr Čepek, Jiří Kodet či Josef Somr.

Všechny její lásky

Muži po ní šíleli a není divu. Krásné modrozelené oči, štíhlá postava, zasněný výraz raněné laně. Po premiéře Čapkovy hry Ze života hmyzu, kde hrála spolu s Dagmar Veškrnovou, se do ní zamiloval režisér Evžen Sokolovský, líbila se mu už na DAMU. I díky němu získala řadu televizních rolí, například v seriálu Inženýrská odysea, který režíroval. Srdce prý zlomila i herci Ivanu Luťanskému, Ilju Rackovi, dokonce o ni usiloval i Miloš Kopecký. Většina jejích vztahů byla vášnivých, ale netrvaly dlouho.

Osudový muž

Mužem, kterého si nakonec ve svých dvaatřiceti letech vzala, se stal zpěvák a skladatel, autor nesmrtelných písní Náhrobní kámen či Hvězdičko blýskavá, Petr Novák. Svědkyní jí byla kamarádka herečka Eva Miláčková, se kterou se znala z hradeckého angažmá. Ta později vzpomínala, že lásku prý Petr vyznal Evě uprostřed koncertu. Láska to byla osudová, a to ve všech směrech. Novák v té době už válčil s režimem, ale taky s alkoholem. Kdo ví, zda by i Eva začala pít, kdyby neměl k alkoholu blízko její milovaný muž. Pravdou je, že stres nezvládla dobře, takže i ona často sáhla po sklence, aby se uvolnila. Jejich soused, textař Pavel Vrba, v jednom z rozhovorů řekl: „Bílé víno nad ní bohužel zvítězilo. Evin manžel pil s chutí a Eva také.“

Tragický konec

Nějaký čas nepila, protože se domnívala, že je vážně nemocná, ale po odchodu z Činoherního klubu v roce 1992 se touha pít vrátila. Přestože se psalo o tom, že ji vyhodili, pravda to zřejmě nebyla. V jednom z mála rozhovorů, které herečka poskytla, uvádí, že se za ta léta, co tam byla, hodně proměnil soubor a přišli lidé, se kterými neměla nic společného. Navíc podle jejích kolegyň nikdy neměla moc ostré lokty, nikam se nehrnula a byla až moc slušná. Když její muž Petr zemřel, jako by něco zemřelo i s ní. Ještě si sice zahrála v divadle Gong v představení Babičky, ale to pak nezískalo grant, takže skončilo. Poslední roky téměř nevycházela ze svého bytu a Petra Nováka přežila o osm let. Zemřela v červnu 2005 a její smrt je dodnes trochu obestřená nejasnostmi.