Psychologové už dávno přišli na to, že nízké sebevědomí okrádá člověka o radost ze vztahů, školy i práce, ze které může udělat opravdu hodně nepříjemné místo k životu. Nízké sebevědomí totiž mimo jiné způsobuje, že si neumíte užít své úspěchy ani se poučit ze svých chyb, takže zažíváte čím dál méně radosti a o to více stresu. Ten ve finále poškozuje cévy, zhoršuje imunitu a vyvolává řadu psychosomatických onemocnění. Dobrá zpráva je, že se to dá stopnout. Stačí se vrátit na začátek.
Dětství: naše čerpací stanice
Nejvýkonnější čerpací stanicí zdravého sebevědomí byli, jsou a budou rodiče. Platí totiž, že se máme rádi tak, jak moc nás hladila máma, a věříme si tak, jak moc nám věřil táta. Pokud to dokázali na jedničku a do světa vás vypustili s pocitem vlastní hodnoty, máte vyhráno. Pokud ne, můžete to rodičům stále dokola vyčítat nebo na sobě zkusit zapracovat. Rozhodně v tom nejste sama!
Rychlokurz v pěti krocích
Základní potřebou dítěte je dostat od rodičů pocit bezpečí, ocenění, lásky a důvěry v jeho schopnosti. Tolik teorie. „Praktická terapeutická zkušenost je ale bohužel obecně taková, že se to v dostačující kvalitě podaří asi jen u dvou procent lidí. Není to proto, že by rodiče nechtěli, lépe zkrátka vychovávat nedovedli,“ vysvětluje koučka Petra Jarošová a pokračuje: „Teď si své dávné křivdy představte jako viry, o které nikdo nestojí, ale ubližují všem. Tak to přesně je, i když nemají vůbec nic společného s vaší skutečnou osobností, jen omezují váš potenciál. Navíc je nechtěně předáváte dál vlastním dětem.“
Rodičům a jejich nezdravým programům v našich hlavách se ve své knize Kurz zdravého sebevědomí věnuje i psycholožka Michaela Peterková. A nejen jim. V jejím stylu jsme pro vás podrobný manuál pro lepší sebevědomí připravili i my. Uvidíte sama, kam vás následujících pět kroků zavede.
Krok první:
Zmapujte si uplynulý měsíc
Abyste vůbec mohla něco změnit, musíte si napřed udělat jasno v tom, jak to máte právě teď. Tedy jak moc své jednání přizpůsobujete představám druhých, jak moc se bojíte říct vlastní názor a neumíte nesouhlasit. Zamyslete se tedy nad situacemi z posledního měsíce, kdy jste rozhodně sama sebou nebyla. Kdy jste šla proti své vnitřní představě a přizpůsobila se, i když to bolelo. Na jeden papír si napište tři věci, které jste udělala, na druhý, co jste si u toho ve skutečnosti myslela.
Odměna: Když budete tohle malé praktické cvičení dělat pravidelně, dost možná pro vás nebude už za pár týdnů tak moc těžké být sama sebou a říkat nahlas to, co si myslíte.
Krok druhý:
Udělejte si inventuru
Součástí zdravého sebevědomí je vědět o sobě co nejvíc. A to nejen o svých vlastnostech, ale i schopnostech. Udělejte si proto malou revizi a zkuste být k sobě co nejupřímnější.
Na velký list papíru si namalujte tabulku, kterou horizontálně rozdělte na pět bloků – oblast práce, oblast vztahů, oblast osobní spokojenosti, oblast finanční úspěšnosti a oblast zájmů a volného času. Do těchto bloků pak vepište své výhodné, ale i nevýhodné vlastnosti a schopnosti, které se těchto oblastí života týkají.
Odměna: Pro člověka s nízkým sebevědomím je velmi těžké si dobré vlastnosti a schopnosti umět přiznat. Při vyplňování tabulky to můžete konečně zlomit. A když ne dnes, tak se k tomu vraťte třeba za týden.
Krok třetí:
Děláte chyby. No a co?
Druhým lidem většinou jejich nedokonalost automaticky promíjíte. Zvlášť u těch, které máte ráda. Co ale promíjíte sobě? Skoro nic! I to je neklamný znak nízkého sebevědomí. Připadá vám normální, že druzí neumějí všechno a že se občas spletou. Ale u sebe nárok na omylnost nepřipouštíte. Naučte se používat stejná měřítka, jaká používáte u lidí, které máte ráda, na sebe. Mají oni nárok se mýlit? Pak vy taky. Zkuste si pro začátek každé ráno v duchu párkrát zopakovat jednoduchou mantru: „Mám právo dělat chyby!“ S touhle mantrou pak vyrazte do světa.
Odměna: Když se smíříte se svými chybami, časem zjistíte, že jich děláte míň a míň. Už z nich totiž nebudete mít strach a místo katastrofických představ se soustředíte jen na to, co máte dělat.
Krok čtvrtý:
Odpusťte sobě i rodičům
Naprostá většina „případů nízké sebedůvěry“ vzniká v prvních letech života. Ano, rodiče se na vás podepsali. Ale dělali jen to, čeho byli v danou chvíli schopni. Odpustit jim znamená udělat to nejlepší sama pro sebe.
Přísně vás trestali nebo byli naopak lhostejní. Podceňovali vás a prohlašovali věty typu: „Nic z tebe nebude.“ Nebo vás naopak příliš ochraňovali a všechno za vás zařizovali. Dopustili se zkrátka mnoha omylů a přehmatů. Teď je načase tohle všechno pustit. Smířit se s faktem, že se vůči vám dopustili i špatných věcí, a jít dál. Dejte si pár minut a v duchu nebo nahlas si přeříkejte pár vět. Třeba: Odpouštím ti, mami, že ses mě nikdy nezastala. Odpouštím ti, tati, že jsi mě nikdy nechválil…
Odměna: Uzavřete své dětství. Vzpomínky zůstanou, ale úzkost a nedůvěra v sebe, za které byly do této chvíle převlečeny, se rozplynou.
Krok pátý:
Vystupte ze své zóny
K rozvoji sebedůvěry přispívá i vědomí, že dokážete vykročit z bezpečného území toho, co se vám líbí a na co jste zvyklá.
Je to právě snaha o nějaký výkon, která je důkazem toho, že ty a ty schopnosti máte. Toto zjištění je základní potravou pro vaši vzrůstající sebedůvěru.
Sepište si aktivity, které byste ráda zvládla, ale zatím vám k nim chyběla odvaha. Pozvat někoho na kávu, dojet autem sama až do Berlína, předplatit si pár lekcí taj-či, namalovat obraz… Pak si některou z aktivit naplánujte na nejbližší dobu. Když svůj úkol splníte, nezapomeňte se za to pochválit.
Odměna: Nemusí vám to vyjít, ale i bez úspěchu se velmi rychle dostaví pocit spokojenosti sama se sebou. Víte, že jste v dané chvíli udělala to, co jste udělat chtěla a mohla. Sebedůvěru máte na dosah!
Cvičení pro každý den
Cvičení pro každý den
Jak si posilovat sebedůvěru a sebelásku pravidelně každý den? Tady je pár osvědčených triků psycholožky Michaely Peterkové.
1. Představte si někoho, koho máte ráda a uznáváte. Pak na něm najděte dvě povahové slabiny a dvě nedostatečné schopnosti.
2. Nařiďte si na mobilu stopky a po dobu tří minut myslete na věci, které ve vašem životě fungují. Snažte se prožívat vděčnost, že tomu tak je.
3. Vymyslete tři věci, které se vám na vašem těle líbí. Zároveň ho pochvalte za to, že funguje.
4. Dokončete nějakou věc, kterou už hodně dlouho odkládáte.
5. Až vás napadne myšlenka, kde se objeví slůvka „musím“, „nesmím“, „vždycky“ a „nikdy“, zbystřete. Uvědomte si, že taková slova většinou znamenají nereálné požadavky. Zkuste myšlenku přeformulovat.
