„I když živočišné tuky nemají z hlediska výživového příliš příznivé složení není důvod, aby je zdravý člověk ze své stravy vylučoval. Živočišných tuků zkonzumujeme velké množství prostřednictvím masa a mléka a masných a mléčných výrobků, a proto bychom jako pomazánku na pečivo měli raději používat tuky rostlinné, které jsou dobrým zdrojem esenciálních, a tedy nezbytných nenasycených mastných kyselin,“ doporučují odborníci z inciativy Vím, co jím na svém webu.

Bylo by zásadní chybou se snažit tuky zcela vynechávat, naopak – měly by tvořit skoro třetinu našeho denního energetického příjmu. Pozor nikoli třetinu objemovou, tolik jich samozřejmě sníst nemůžeme.

„Tuky mají tvořit 30-35 procent z celkového energetického příjmu, což při příjmu 8400 kJ činí 66 g tuku. Doporučený denní příjem nasycených tuků je ovšem poměrně nízký a činí jen 20 g. Jen pro představu, ve 100 g čabajské klobásy se skrývá 15 g nasycených mastných kyselin,“ vyčíslila dietoložka Karolína Hlavatá.

Jak je to s cholesterolem

Platí, že je záhodno omezovat spotřebu tuků živočišného původu, a to včetně těch, které nejsou zjevné na první pohled, jako máslo či sádlo, ale skrývají se třeba v mase nebo mléčných výrobcích. Obsahují totiž cholesterol a velké množství nasycených mastných kyselin, které ve větším množství škodí našemu srdci a cévám. Výjimka? Tuk z ryb, který se podobá tukům rostlinným a obsahuje zdraví prospěšné omega 3 mastné kyseliny. Ideální proto je jíst mořské ryby dvakrát týdně.

Naopak tuky rostlinného původu ve formě ořechů, avokáda nebo kvalitních rostlinných olejů a margarínů bychom měli do své stravy zařazovat více. I tady ale existují výjimky, a to jsou tuky tropických palem. Kvalitní rostlinné tuky obsahují hodně zdraví prospěšných nenasycených mastných kyselin a některé i významné množství omega 3 mastných kyselin. Rostlinné tuky také neobsahují cholesterol.
Pokud jde o cholesterol, ten si tělo tvoří i samo a potřebuje ho, problém nastává, když zároveň jíme mnoho nasycených mastných kyselin – zjednodušeně řečeno.

Nebojte se margarínu

Takže je lepší mazat si chleba margarínem? Klidně zůstaňte u másla, pokud dokáže mít celkové množství přijatých živočišných tuků pod kontrolou. Ale jinak se podle odborníků nemusíte margarínů bát, mýty, které se kolem nich šířily, už neplatí.

„Margaríny nejsou umělé, syntetické tuky. Jsou směsí rostlinných olejů a vody, vyrábějí se mechanickým způsobem podobným jako při výrobě másla,“ vyvrací jeden z nejrozšířenějších mýtů profesorka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, odborná garantka iniciativy Vím, co jím. Podle ní není pravda ani to, že obsahují hodně trans mastných kyselin – to platilo jen o margarínu vyráběném zastaralými technologiemi, kdy se používal mimo jiné ztužený tuk. To už se ale nedělá. Trans mastných kyselin tyto výrobky obsahují minimum do jednoho procenta, což je méně než v másle, které jich obsahuje až tři procenta. Na trhu se najdou ojedinělé výjimky méně významných značek v kategorii rostlinných tuků určených na pečení a smažení, které obsahují přibližně čtyři procenta těchto kyselin. Rozhodně proto sledujte složení na obalech.

Nevýhodou margarínů může být i vyšší obsah palmového tuku, je nicméně pořád vhodnější než palmojádrový a kokosový, kterým bychom se měli raději vyhýbat. Palmového tuku v kvalitních margarínech se přesto podle Dostálové bát nemusíme. Převahu v těchto výrobcích mají oleje s pozitivním složením, jako jsou oleje řepkový, slunečnicový a někdy i lněný.

Zdroj: https://www.vimcojim.cz