Pětasedmdesátiletá Jaroslava se vdávala na začátku šedesátých let. Nejdůležitější pro ni bylo, aby ji manžel zabezpečil a ona mohla zůstat i s dětmi doma.
„Byla jsem taková Popelka, která čekala na svého prince, až pro ni přijede a odveze si ji k sobě a bude se o ni starat. Nečekala jsem nic víc. Na život ženy v domácnosti jsem se těšila. Neměla jsem ani žádné velké požadavky na to, jak by měl můj muž vypadat. Jaké by měl mít vlastnosti. Že bychom měli mít stejné zájmy… Celý život jsem na něm ale byla závislá. Teď závidím mladým ženám, že se nebojí mít na partnera mnohem vyšší požadavky, než jsme měly kdysi my. Občas si ale říkám, aby to pro tu nezávislost s těmi požadavky nepřehnaly. Mohlo by se stát, že nikoho nikdy nenajdou,“ říká energická seniorka. Přiznává, že se mohla přetrhnout, aby se všichni kolem ní měli dobře. Na sebe sama tak nějak zapomněla, to nebylo důležité. „Krok k samostatnosti se pro mnohé ženy rovná kroku do neznáma. Může jim nahánět strach. Proto někdy raději setrvávají sice v neuspokojivé, ale známé situaci, namísto toho, aby se pokusily o změnu. Dnes ženy pracují a dokážou se o sebe (a leckdy i o děti) postarat samy bez mužů. Avšak tradice se s námi táhne tak trochu jako stín,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová.
Související články
Strach z nezávislosti
Téma rezonuje napříč západním světem. Píšou o něm v médiích a vycházejí o něm knihy. Autorka knihy The Cinderella Complex Colette Dowling se ve své knížce zaměřila přímo na nevědomou touhu žen být neustále chráněny, přičemž se vzdávají vlastních zájmů nebo cílů. Může to být způsobeno sociálními nebo náboženskými tlaky, ale ve většině případů je hlavním důvodem strach z nezávislosti. Proč je tedy podle odborníků Popelčin komplex negativní? Jak říká Colette Dowling, především proto, že brání ženám v rozvoji jejich schopností nad rámec péče o rodinu nebo výchovy dětí. Časy se ale změnily a spousta žen už nevidí svou budoucnost v dobrém sňatku a v založení rodiny (nebo ano, ale později a za jiných podmínek), řada z nich se chce zaměřit na rozvoj vlastní kariéry. Což je jeden z důvodů, proč narůstá počet singles. Podle průzkumu, který prováděl časopis Vlasta loni na podzim, téměř 80 procent populace předpokládá, že jich v budoucnu bude ještě víc a skoro 2/3 respondentů pochybovaly, že za sto let bude manželství existovat. Je to skutečně proto, že jsou ženy více nezávislé a neženou se do vztahů po hlavě jen proto, aby někoho měly?
Hledání toho pravého
Moje kamarádka je vzdělaná, nezávislá, svobodomyslná. Kdysi si vzala „blbce“ (její slova), který neunesl, že chtěla pracovat a být sama sebou i poté, co porodila děti. Rozvedli se a dnes, na prahu padesátky, sice nechce být sama, ale najít toho „pravého“, jak ona říká, není jen tak. A není to jen proto, že žádný není dost vysoký, hezký, vtipný, dobrý. Magdalena Dostálová to vysvětluje. „Žena kolem čtyřicítky už obvykle dosáhla ve svém životě nějakého postavení a úspěchů a od potencionálního partnera čeká, že se bude pohybovat přinejmenším na stejné, ne-li na vyšší příčce pomyslného společenského žebříčku. Dalším faktorem, který hraje při výběru partnera roli, je šíře nabídky. V pětadvaceti je široká – imponovat jí mohou starší zajímaví muži, kteří něco zažili, i vrstevníci, kteří nezažili nic. S věkem se počet volných partnerů zužuje.“ Ti mladší o čtyřicítku nestojí, ti stejně staří, nezadaní se poohlížejí po potenciální matce svých dětí a ti starší loví mladé dívky, aby vedle nich sami omládli. „Ve skupině 40+ zůstávají volní muži ne úplně bez vad nebo s leckdy i pohnutou historií, když bych použila možná ne úplně vhodný obchodní příměr,“ dodává psycholožka Dostálová. Moje kamarádka ale říká, že i když jí je tolik, kolik jí je, nehodlá ze svých požadavků slevit. Proč by měla? Znova se pak rozvést? S nadsázkou tvrdí, že to vypadá, že zůstane sama s pěti kočkami a jedním psem. „Ano, měly bychom si srovnat, možná i napsat, které požadavky na partnera jsou pro nás klíčové a nad kterými jsme naopak ochotné přimhouřit oko. Ovlivňuje nás prostředí, ze kterého jsme vyšly (naše rodina i předchozí zkušenosti), ale i okolní společenské normy,“ říká. I na partnerské vztahy mají překvapivě vliv trendy, někdo je v kurzu (třeba teď muži s plnovousem) a někdo zrovna úplně mimo. „Není však dobré se nechávat vnějšími vlivy příliš svazovat. Může nám to bránit v nalezení partnerského štěstí na stezkách, kam bychom se kvůli konvencím neodvážily vydat,“ doporučuje psycholožka.
Související články
Seznamování ovládl internet
Se svým prvním klukem jsem se seznámila v tanečních. S druhým na střední škole, o třetího jsem zakopla na schodech vysokoškolské koleje. Ten se stal po roce a půl mým manželem. Nevydrželo nám to, i když jsme bydleli před svatbou společně a měli jsme dost času se poznat. S druhým manželem jsme se seznámili na online seznamce a za rok oslavíme dvacet let společného života. Byla jsem žena se dvěma malými dětmi, které jí měl málokdy někdo čas pohlídat, a neměla jsem možnost chodit na diskotéky, plesy či do baru. Zkusila jsem seznamku a klaplo to. Jiskra přeskočila a bylo úplně jedno, že první schůzka byla virtuální a naživo jsme se viděli až po měsíci mailové korespondence. Můj příběh není ničím výjimečný, docela přesně reflektuje dnešní dobu.
Seznamování během posledních dvaceti let ovládl internet. Potvrdil to i náš průzkum. Vztahy začínají, probíhají i končí na síti. Až 50 procent lidí aspoň jednou vyzkoušelo online seznamku a 1/3 respondentů se na ni vydala hledat dlouhodobého či životního partnera. „Sociální sítě mohou být v této rychlé době dobrým pomocníkem. Moment, kdy to mezi partnery zázračně láskyplně klikne, nebo naopak ne, ale stejně spočívá v osobním kontaktu. Zákonitosti vztahu, který začal na síti, jsou vlastně úplně stejné, jako kdybychom se seznámili v tanečních,“ říká Dostálová a dodává: „Ve snaze nepropásnout žádnou příležitost ovšem mohou seznamky člověka zahltit velkým množstvím potenciálních partnerů a partnerek. Kvantita však nemusí nutně generovat kvalitu. Naopak lehce nám může proklouznout klenot.“
Strach, nebo vysoké nároky?
Jsou ale mezi námi ženy, které pro seznámení zkusily všechno, a přesto nic nevyšlo. Mirka je už dvanáct let rozvedená a dvanáct let poctivě hledá. Žije ovšem na malém městě, kde sehnat „volného“ chlapa není snadné. Prostě nejsou. Ženáče nechce ani náhodou. Čím je starší, tím má „větší strach“ někoho hledat. S trpkým úsměvem říká, že jeden chlap stejně její představy a nároky neuspokojí. To ostatně potvrzují i někteří odborníci a předvídají, že budeme mít buď více partnerů, nebo raději žádného. „Nemyslím, že by takové, byť možná atraktivní výroky, měly širší platnost. Stále jsme v partnerské sféře nastaveni spíše na život ve dvojici. Někdy se nepovede nalézt toho druhého hned napoprvé. Setkala jsem se pouze s hrstkou klientů, kteří otevřeně hovořili o tom, že je pro ně tradiční vztah překonán. Někdy si tak spíš ospravedlňovali vlastní neschopnost chovat se ve vztahu zrale. Jindy byla za takovým výrokem přímo odchylka od normy duševního zdraví,“ říká psycholožka. Dnes od partnerství očekáváme víc než kdysi. Nestačí „jen“ nosit jednu ze dvou výplat nebo mít schopnost opravit záchod (mimochodem i umění drobných domácích oprav dnešní muži často ovládají na stejné úrovni jako ženy). „Chci od muže, aby byl přítelem, aby se mnou sdílel můj svět, podporoval mě, a jsem připravená udělat to stejné pro něj,“ říká Mirka.
Udržet vztah, to je úkol!
Náročnost při výběru partnerů nemá na vztah tak fatální dopad, jak dnes rádi někteří tvrdí. To, co má vliv na dlouhodobý vztah, je pořád stejná písnička. Za krach nemůže emancipace, ale nezralost. Seznámit se je možná náročnější, protože musíme jít novému vztahu důrazně naproti. Nelze spoléhat na muže toužící dobývat srdce žen. Často jsou dnes iniciativní ženy. I když i ty často o dobyvatelích sní. Průzkumy (například z roku 2018, který provedl T-Mobile) naznačují, že až 42 procent žen se domnívá, že po první schůzce by měl první kontakt navázat muž, zatímco víc než polovina mužů si myslí, že na pohlaví vůbec nesejde. Internet nám spoustu věcí usnadňuje a nad výběrem partnera máme přece jen větší kontrolu. Seznámení je pouze jedním ze střípků mozaiky.
Studie psychologů z Chicagské univerzity, zaměřená na americká manželství, která byla uzavřena mezi roky 2005 a 2012 na základě online seznámení, ukázala, že tyto vztahy jsou stabilnější a spokojenější než ty, které vznikly „offline“. Analýza doložila, že míra rozchodů u manželství, která začala online, je o čtvrtinu nižší. Odborníci si to vysvětlují dvěma důvody: Větší výběr potencionálních partnerů zajistí vyšší partnerskou shodu a aktivní přístup nutný při online seznamování spojí dohromady ty, kteří o vztah opravdu stojí.
Anketa: Jak jste se seznámili vy?
Byla jsem vdaná od osmnácti, takže jsem brzy po smrti manžela zjistila, že vůbec neumím být sama. Udělala jsem si seznam toho, co by měl můj nový muž splňovat, a pustila se do mravenčí práce. Setkávala jsem se se starými známými, poptávala se a pátrala. Udělala jsem si i profil na seznamce! Ve svém věku! A věřte mi nebo ne, našla jsem ho. Byl to přítel mých bývalých spolužáků z vysoké školy. Je pravda, že jsem třetinu svého seznamu musela kvůli němu vyškrtat, protože prostě nikdo není dokonalý, ale žijeme spolu spokojeně.
V. , 72 let
Jsem dost introvertní, takže nabízet se nebo si vybírat mezi cizími lidmi na seznamce, mi nesedlo. Za posledních deset let jsem zažila několik avantýr, v nichž bylo málo lásky, málo citu a hodně nadějí. Nevyšlo nic. Taky mi začaly tikat biologické hodiny, ale otec dítěte v nedohlednu. No a pak zafungovala širší síť přátel – při setkání našeho starého oddílu, kam jsem chodila jako holka, se objevil ON. Měl za sebou rozpad manželství, děti už byly dospělé. Chápal, že nemám čas nic oddalovat. A já jako zázrakem skoro v pětačtyřiceti otěhotněla.
Z., 46 let
Po osmi letech známosti mě opustila holka, kterou jsem si chtěl vzít. Myslel jsem si, že zůstanu navždy sám, ale po pár měsících mě kamarádi vytáhli ven. Potkal jsem ji v kině a vypadá, že to klapne...
M., 28 let
Zlomené srdce po rozchodu s osudovou láskou jsem si léčila tím nejhorším způsobem – hledáním další osudové lásky. Internet, nadějné známosti, ze kterých se vyklubaly ty na jednu noc, střídání partnerů. Za každou cenu jsem chtěla být s někým. Což mi přivodilo jen další zklamání. Už nikoho nehledám a nechávám tomu volný průběh.
J., 48 let
Po rozvodu jsem byla úplně zničená. Na Vánoce jsem nechtěla být sama doma, tak jsem si koupila zájezd pro single na Kanárské ostrovy. Přestože jsem si byla jistá, že se s nikým seznamovat nehodlám, osud tomu chtěl jinak. Hans je z Německa, takže jsme si skoro tři roky skypovali a občas spolu někam vyrazili k moři. Pak začal jezdit za mnou do Prahy a i já za ním do Německa. Návštěvy se prodlužovaly a prodlužovaly. A letos se k němu stěhuju.
M. , 50 let
Zní to jako strašné klišé, ale stalo se. Manžel mě opustil kvůli mladší, zůstala jsem sama s dorůstajícími dětmi a měla co dělat. Na seznamování ani pomyšlení. Pak jsem slíbila, že dorazím na sraz spolužáků z gymplu, kam se mi strašně nechtělo. A byl tam! Ten nejnenápadnější kluk ze třídy je teď můj nejlepší parťák!
N., 42 let
Jsem potřetí vdaná. A všechny své osudové muže jsem vždycky potkala v práci. Můj současný tvrdí, že bude lepší, když půjdu do předčasného důchodu.
P., 58 let
Většina stejně starých či starších mužů, které jsem v posledních letech potkala, se chovala méně dospěle než můj syn. Přesto se mi podařilo se několikrát zamilovat. Jeden, říkejme mu třeba Bajkař, se ozval jednou za půl roku. Setkání předcházela několikadenní konverzace, skutečně ho zajímalo, co si myslím, jak žiju, co dělám. Když jsme se potkali, byla to noc, na jakou se nezapomíná. Jako bych potkala pana božského – sex, láska, něžnosti, všeho se mi dostalo bohatou měrou. Bohužel nad ránem zmizel a půl roku o sobě nedal vědět. Situace se opakovala celkem třikrát, než i mně, nedůvtipné naivce, došlo, že je to magor. Další – říkejme mu Barman – byl o pár let mladší. Bavily nás stejné filmy, dokázali jsme se o nich bavit hodiny. Jezdili jsme na výlety, chodili na večeře, pili víno. Štěstí trvalo do té doby, než se mě zeptal, kolik mi je. Předtím se neptal a ukázalo se, že mi tipoval o deset míň. Bylo jasné, že se matkou jeho dětí už nemůžu stát, a ze své strany náš vztah proměnil v přátelství. Jenže já ho milovala furt dál. No a pak jsem potkala Skokana. Na seznamce. Na internetu. Je o dvacet let mladší. A je to nejdospělejší chlap, kterého jsem v posledních sedmi letech potkala. Asi to není na věky, ale teď a tady je vedle mě.
G., 52 let
Seznamování v číslech
Seznamování v číslech
- Ve 40. letech minulého století se 25 % párů seznámilo díky rodině, 20 % přes přátele a 20 % ve škole.
- Ještě v 90. letech se 15 % budoucích partnerů seznámilo působením rodiny a 19 % na střední a vysoké škole.
- V roce 1995 se 8 % seznámilo díky sousedským vztahům a 7 % díky příslušnosti k církvi.
- Na přelomu tisíciletí masivně vzrostly online seznamky a v posledních dvaceti letech se přes internet seznámilo kolem 25 % párů.
- Online seznamování je běžnou věcí pro více než polovinu Čechů nad 25 let. Ovšem 4/5 z nich mají z první schůzky špatnou zkušenost.
Senioři aktivnější než teenageři
- Přibývá počet lidí nad 55, kteří se chtějí seznámit přes online seznamky. Na amerických seznamkách se počet těchto osob v uplynulých několika letech zdvojnásobil!
- Dospívající jsou sice online, ale seznamky moc nemusí. Pokud už něco využijí, pak spíše sociální sítě, například Facebook. Vyplývá to ze společného průzkumu společnosti T-Mobile a agentury Ipsos v roce 2018. Seznamovací aplikace typu Tinder jsou u mladých Čechů na okraji zájmu.
ZDROJ: časopis Vlasta, Colette Dowling: The Cinderella Complex Colette Dowling, New York: Pocket Books, 1982, https://www.nielsen-admosphere.cz/
