Lékařské vzdělání mu nechybělo, byl bakteriologem i chirurgem. Přesto začal vnímat omezenost klasické medicíny, a když pak v roce 1917 vážně onemocněl, sám na sobě zjistil, že hranice opravdu má. Kolegové mu dávali tři měsíce života, ale on se rozhodl, že o tom nebude přemýšlet, zato věnuje každou zbylou minutu svým medicínským výzkumům. Přátelé se o jeho okně v laboratoři zmiňovali jako o tom, co nikdy nezhasíná. Nezhasnul ale ani doktorův život! A to posílilo jeho přesvědčení, že jenom chirurgie nebo chemie na zdraví nestačí, že záleží na psychickém nastavení člověka. Tenhle názor měl ostatně od dětství, když pozoroval zvířata, i později při studiu lidských povah.

Nuda na večeři

Bach pořád dál pracoval jako bakteriolog v londýnské nemocnici. Jednou se nudil při nezáživné společenské večeři a jen tak pozoroval ostatní. V té chvíli mu prý došlo, že se všichni lidé dají rozdělit do několika skupin podle svého chování a psychických reakcí na různé události. Začal přemýšlet, jestli by lidé ze stejné skupiny dostali stejnou nemoc. „Asi nutně ne,“ řekl si, „ale zřejmě by na jakoukoli nemoc reagovali stejně! Takže vztekem, lítostí, depresí nebo naopak vůlí se uzdravit.“

Viděl to přece jako lékař mnohokrát: negativní povahové vlastnosti člověka oslabují jeho obranyschopnost, a tak pustí do těla různé nemoci. Když má někdo nějakou špatnou náladu nebo psychický stav, je to téměř jistě začátek pozdější nemoci. Jací jsme? Někdy lakomí, bezohlední, nerozhodní, smutní, zoufalí, provinilí… To všechno jsou negativní pocity, stejně jako třeba přílišná starost o druhé. „Dávejme pozor, abychom nenechali druhé mluvit do našeho života a nenechali si jimi svůj život řídit,“ zdůrazňoval doktor Bach. „Ale ještě více buďme opatrní, abychom se my nepletli do života druhých. Jenom tak splníme své určité životní poslání a najdeme skutečné zdraví a harmonii.“

Začít se má duší

Doktor sbalil kufry a odjel do přírody. Štěstí přeje připraveným, a tak na téhle cestě objevil první dvě ze svých budoucích esencí: rostliny kejklířku skvrnitou a netýkavku žlázonosnou. Byl totiž přesvědčen, že protože jsme součástí přírody, právě tam najde léky, které dokážou všechny naše negativní vlastnosti vyrovnat. Není potřeba čekat, až propukne nějaká nemoc, naopak je dobré včas léčit negativní duši. Jak se tak procházel po lukách a dumal, upoutala ho ve slunci krásně se třpytící rosa na rostlinách. Jak vybral ty pravé? Díky své léčitelské intuici. Když pak k němu přicházeli pacienti, věnoval jim dost času, aby zjistil, co přesně je trápí. A pak vybral esenci z rostliny, která pacientův negativní stav vyrovná. Díky znovunalezené rovnováze se tak tělu vyhnou i fyzické nemoci. Jsou lidé, kteří tomu nevěří, ale je mnoho takových, kteří na „bachovky“ nedají dopustit.

Jak se kapky vyrábějí?

Jak se kapky vyrábějí?

• V biokvalitě je to z volně rostoucích planých rostlin, které se vždy sbírají v plném květu, a to ne pomocí lidské ruky, ale třeba větvičkami ze stejné rostliny. Květ se nechá vylouhovat na slunci ve skleněné nádobě s čirou vodou a scedí. Nakonec se tekutina konzervuje biokoňakem.

• Pro květy v brzkém jaru, kde není dost slunce, platí jiný postup: sebrané květy se v pramenité vodě zvolna povaří 30 minut. Pak se květy seberou, po vychlazení se tekutina filtruje a opět konzervuje biokoňakem.

Co si vybrat, když vás trápí:

  • Neblahé tušení a nervozita: osika obecná
  • Smutek skrývaný smíchem: řepík lékařský
  • Vlastní arogance: buk lesní
  • Neschopnost říkat ne: zeměžluč lékařská
  • Nepoučitelnost: poupě jírovce
  • Sebelítost: čekanka obecná
  • Velká odpovědnost: jilm štíhlý
  • Ztráta odvahy: hořeček nahořklý
  • Beznaděj: hlodaš evropský
  • Žárlivost: cesmína ostrolistá
  • Duševní únava: habr obecný