Vůbec poprvé se sliz coby hračka objevil na trhu v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Oblíbený byl vždycky, ale trhák, kterému propadly masy dětí, se z něj nestal. S tím přišlo až poslední desetiletí. Už pár let je všude a není divu, že se na něj zaměřila i pozornost dětských psychologů.

Renomovaný zámořský web The Psychology Today citoval psychiatričku Tracy Asamoahovou, která se snažila vysvětlit, proč vlastně mají děti sliz tak rády. Vzpomněla si přitom na historku ze své ordinace, kam s matkou jednoho dne přišla asi desetiletá dívka. „V klíně držela plastovou misku naplněnou modrou kulovitou hmotou. Když jsme si povídali, občas si s ní pohrála a různě měnila její amorfní tvar. Poprosila jsem ji, aby mi vysvětlila, co má na slizu ráda, ale jen pokrčila rameny. Její matka se na mě podívala a odpověděla za ni: Uklidňuje ji to.“

Slizem proti zahlcení

Psychiatrička má doma podobně starou dceru, která si také často a s oblibou hraje se slizem. Došlo jí, že i její dcera se díky slizu uklidňuje, pomáhá jí to dosáhnout soustředěnosti a jakéhosi vnitřního míru. Podle ní jde o pochopitelnou reakci na hektičnost okolního světa a dost možná i na nedostatek blízkosti ze strany rodičů. Děti vnímají stres a chaos, v němž se jejich rodiče pohybují, a zneklidňuje je to. Někdo si z toho začne kousat nehty, jiné si hraje se slizem. Populární je zvláště ve věkové skupině od osmi do dvanácti let.

Pokud při tom něco vytvářejí – a výroba slizu do velké míry tvořivou činností je –, je to rozhodně plus. Stejně jako dětem prospěje, když se ho učí vyrobit podle návodů, které musí sehnat a prostudovat. Psychiatrička Tracy Asamoahová zmínila i to, že sliz pomáhá děti odpoutat od elektronických přístrojů a že pravděpodobně jde o jeden ze způsobů, jak se vyrovnat s neustálým přívalem podnětů jak z reálného, tak on-line světa.

Není to náhodou nebezpečné?

Hlavními složkami původního slizu ze sedmdesátých let byla guarová guma a tetraboritan sodný neboli borax. Kupodivu dnešní sliz není – co se složení týče – o mnoho dál, spíš naopak, jeho složení je skoro stejné, taky sází na borax. Spotřebitelské testy bohužel opakovaně prokázaly, že hotové výrobky obsahují nebezpečné chemikálie a ideální není ani ten, který si děti vyrábějí samy.

Borax se používá třeba při výrobě hnojiva. Podle některých studií snižuje plodnost. Sliz kromě toho uvolňuje alergeny, které mohou mimo jiné dráždit dýchací soustavu, často jsou v nich také barviva neznámého původu. Borax je rovněž v pracích prášcích, které jsou jednou ze surovin pro domácí výrobu slizu, například kromě tekutého lepidla. Dá se koupit i samostatně a světoví výrobci ho kvůli slizové mánii dokonce nestíhali dodávat v dostatečném množství.

Odborníci z celého světa nemají nicméně úplně jasno v tom, jak moc je hraní si se slizem nebo jeho výroba nebezpečná. Docela uklidňující ovšem je, že se shodují na tom, že pokud si ho děti nestrkají do pusy, což by vážně neměly, není nebezpečí obzvláště velké. Na druhou stranu, existuje dost dobré doporučení, aby se lidé vystavovali pokud možno co nejmenšímu působení chemikálií.