Narodila se v lednu 1944 v Praze rodičům, kteří holdovali muzice a tábornictví. Jezdili často jako trampové do přírody a ona později v několika rozhovorech s trochou nadsázky říkávala, že ji počali v lese na jehličí. Možná to je i pravda, protože Vlasta Kahovcová si zamilovala nejen hudbu, ale taky lesy, vodu a hory. Otec hrál na křídlovku, housle a kytaru, maminka na harmoniku a klavír. Krásně taky zpívali, takže jablko nespadlo daleko od stromu. Hudební nadání po nich podědila nejen Vlasta, ale také její mladší bratr Karel.

Oba se naučili hrát brzo na kytaru a Vlasta začala chodit do lidušky na klavír, zpěv, balet a step. Kromě hudebního talentu však měla i nadání výtvarné, a rozhodla se vystudovat Střední uměleckoprůmyslovou školu obor aranžérství. Hudbu ale na hřebík nepověsila, na škole založila školní divadlo, v němž se hrálo, zpívalo a tančilo.

Nad malováním vyhrál zpěv

Odmaturovala a přihlásila se na konkurz do divadla Semafor. Zpívala s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, účinkovala s Miroslavem Horníčkem v představení Šest žen Jindřicha osmého. Později přešla do divadla Apollo Jiřího Štaidla, kde zpívala vedle Yvonne Přenosilové, Karla Hály, Mikiho Volka či Karla Gotta. Muzikou se začal živit i její bratr Karel, který působil v 60. letech ve skupinách Flamengo a Country Beat.

Vlasta patřila k ženám, o kterou soupeřili mnozí muži v 60. letech. Jejím partnerem byl Milan Drobný, s nímž se rozešla kvůli Jiřímu Štaidlovi. Byla prý první, která slyšela jeho hit Tam za vodou v rákosí, a podle Ladislava byla ženou, která Jiřího nejvíc ovlivnila. Chodili spolu od roku 1962 a po třech letech se rozešli. Jednak Jiří žárlil na to, že Vlasta fotila reklamy, a také vyhledával až příliš společnost jiných žen. Jeho šílený životní styl se mu vymstil, rychlou jízdu autem v roce 1973 nepřežil.

Trio tří krásek kolem Gotta

V 60. letech se seznámila s kapelníkem skupiny Golem Janem Václavíkem, který se nakonec stal jejím manželem. S ním jezdila po švýcarských klubech. Manželství vydrželo až do jeho smrti v roce 2019. Koncem 60. let zpívala ještě s Jarmilou Gerlovou v bigbeatové šou Josefa Laufera, pak na čas pěveckou kariéru přerušila kvůli mateřství. Až v roce 1975 si zahrála a zazpívala v hudebním filmu Romance za korunu, společně s Jarmilou Gerlovou, Karlem Gottem a Ladislavem Štaidlem. Tehdy vzniklo trio Kahovcová–Zelenková–Gerlová, které Gotta šest let doprovázelo na jeho koncertech v Československu i zahraničí.

Dostat se ke Gottovi nebylo jen tak, Gott i Štaidl byli velcí perfekcionisté. Tehdy jí bylo 31 let a měla roční dítě. V rozhovoru pro Lidové noviny vzpomínala: „Neexistovalo, abychom neuměly text, ale i když byl průšvih, neviděla jsem nikdy Karla vytočeného tak, že by nám nadával.“

Štětcem vypráví příběhy

Po ukončení spolupráce s Gottem jezdila s jihočeskými lidovkami po naší republice, ale také po západní Evropě a USA. V roce 1983 začala malovat a svůj čas rozdělovala mezi zpěv a výtvarné umění. Navedl ji k tomu Jan Kanyza, který viděl její obrázek a řekl jí, aby v tom pokračovala. V několika rozhovorech prozradila, že má ráda symboliku, protože díky ní se dají prostřednictvím štětce vyprávět na plátně lidem příběhy. Uznání si nakonec vysloužila nejen jako zpěvačka, ale i jako malířka. A to i v zahraničí.

Pořádá výstavy, například v galerii U Anděla Na Bělidle, Šatlava v Českém Brodě či galerii Česká brána v Bělé pod Bezdězem. To, že se věnuje především malování, neznamená, že se zpěvem definitivně skončila. Občas si totiž zazpívá s bývalými kolegy americké swingové písničky. Před několika lety řekla v rozhovoru pro Český rozhlas: „Jsem pozitivní člověk, mám ráda radost. Všechno, co dělám, dělám ráda. A to malování úplně nejradši.“