Pašijový se mu říká podle slova pašije, z latinského passio, tedy utrpení. A tichý proto, že v něm umlkají zvony. Květná neděle je šestá a zároveň poslední neděle postní, tedy poslední neděle před Velikonocemi. Připomíná slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma a její jméno pochází od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny. Ty mají připomínat květy a palmové větve, kterými ho lidé při jeho vjezdu do města nadšeně vítali. Pondělí se říkalo Modré a vyžadovalo klid a mlčenlivost. Úterý bylo Šedivé, dnes už bohužel nevíme proč. A středa Sazometná, protože se vymetaly komíny.
Zelený čtvrtek a Velký pátek
Zelený čtvrtek připomíná poslední večeři Ježíše s apoštoly v Getsemanské zahradě. Pojmenování zřejmě pochází z překladu z německého Gründonnerstag, které má ale původ v jiném slově než grün, zelený. Původem je totiž slovo grienen, tedy plakat. Ze zelené barvy ovšem vzešla řada lidových zvyků, třeba pojídání zeleného jídla, jako je špenát nebo zelí, aby byl člověk dlouho zdravý.
Zvykem bylo také „honění Jidáše“, kdy z kostela vybíhal chlapec za něj převlečený a ostatní děti ho s řehtačkami honily. Figuríny Jidáše ze slámy se topily, shazovaly z věže nebo pálily. V noci podle pověsti, oblíbené po celé Evropě, odlétají zvony do Říma pro požehnání Svatého otce. Letí tiše, první ty nejstarší, které znají cestu, na konci malé, aby se neztratily. U nás v Česku prý průvod uzavírá zvon Zikmund z Chrámu svatého Víta a Marie z Týnského chrámu – veliké české zvony, které po léta slouží jako stráž. Pověst vypráví, že levočský zvon dokonce celou cestu nesl s sebou i studenta, který chtěl vidět Řím. Když zvony doletí, papež jim požehná a zvony letí zpět.
Velký pátek je připomínkou utrpení Ježíše a jeho oběti pro lidi. Velký se mu říká pro zdůraznění jeho významu. Občas se nazývá taky tichý jako výraz zármutku nad Kristovou smrtí. V kostelích jsou prázdné oltáře a zhasnuté svíce, proběhne obřad uctívání kříže. Tyto magické rituály probouzely představivost, a tak lidé například věřili, že se otevírá cesta k pokladům pod zemí. U nás by se měla právě v tento den na pár hodin otevřít i hora Blaník a rytíři se vyjedou podívat, zda nehrozí nebezpečí. Obyčejní lidé se už ráno před východem slunce vydali umýt k potoku na ochranu před nemocemi. A odpoledne chodili kluci převlečení za kněze a ministranty po vesnici s klapačkou a koledovali.
Bílá sobota a Boží hod
Bílá sobota je den bdění u Kristova hrobu, kdy se nekoná žádná mše. Její jméno pochází od bílé barvy rouch oblékaných těmi, kdo byli právě pokřtěni. Večerem začíná Veliká noc, očekávání Kristova vzkříšení. O Veliké noci se znovu rozezní zvony, varhany a zpěv a zapálí se velikonoční svíce. V sobotu bývalo zvykem uhasit doma všechna ohniště a zapálit je znovu až hořící třískou z ohniště, které požehnal kněz večer před kostelem. Bylo ale potřeba pro následující oslavy zmrtvýchvstání uklidit celý dům a napéct a nasmažit všechno na sváteční nedělní stůl. Jméno této soboty Bílá připomíná taky lidový zvyk velkého úklidu včetně bílení domů.
Neděle je Boží hod velikonoční. Správně se jměnuje Neděle zmrtvýchvstání, ale u nás se jí říká takhle, protože se na oslavu pořádně hoduje.
Znamení radosti
Pondělí velikonoční se nese hlavně ve znamení radosti a veselí a taky lidových obyčejů, často převzatých z předkřesťanské doby antických nebo keltských oslav nástupu jara. Církevně už je pondělí rovno dalším dnům, patří k období radosti ze vzkříšení. Bývalo ale obvyklé, že po významných svátcích následoval volný den (třeba Pondělí svatodušní či svátek svatého Štěpána), a tak zůstalo i toto pondělí. Ve starém Římě se mu říkalo Zastavení u svatého Petra podle toho, že se Ježíš zjevil apoštolu Petrovi.
Zkuste si letos uplést pomlázku sami podle našeho návodu:
