Sex má objektivně spoustu pozitiv. Potěšení z milování snižuje stres, přináší psychickou pohodu a dobrý spánek a svědčí třeba i kardiovaskulárnímu systému. Četné studie potvrzují, že přispívá k dlouhověkosti. A samozřejmě je továrnou na endorfiny.
Podle sexuologů však nehraje hlavní roli ani tak kvantita, jako spíš kvalita našich intimních styků. A než mít sex, který se člověku příčí, je lepší se milování vyhnout úplně. Navíc neexistuje žádná vědecká studie, která by prokázala zdravotní škodlivost takové volby. Problém může přinášet spíše psychologická stránka věci spojená se společenským vnímáním a schématy. Sexuální abstinenti se mohou cítit frustrovaní pod tlakem modelu: „Pokud nemáš sex, něco s tebou není v pořádku a tvůj život je prázdný a méně hodnotný.“
Mnoho z těch, kteří žijí bez sexu, prožilo psychické zranění při rozvodu, traumatický sexuální zážitek nebo mají funkční poruchy. „Traumatické sexuální zážitky mohou vést ke zhoršenému vnímání sebe sama, které provází i snížení samotné touhy. Někdy může dojít až k sexuální averzi,“ říká sexuoložka Mireille Bonierbale. Ve Francii, kde už roky žiju, má kvalita sexuálního života obecně velkou váhu a díky liberálnímu přístupu se probírá mezi muži i ženami. A i když v Česku trpíme představou, že co Francouz, to vášnivý milenec, podle studie Francouzského institutu pro výzkum veřejného mínění každý desátý Francouz žije bez sexu.
Netoužit po sexu, tím spíš z důvodů, které zmínila sexuoložka Mireille Bonierbale, je ovšem podle (nejen) francouzských odborníků přirozené a neměli bychom se v takovém případě do milování nutit. Namístě je spíš návštěva odborníka, který nám pomůže se s našimi traumaty vypořádat. Chuť na sex se pak může přirozeně vrátit. Nebo zjistíte, že vám hrátky s partnerem prostě nechybějí.
Následujte svoje tělo
Ostatně nikde není řečeno, že by na životě bez sexu bylo něco špatného. Definice normálnosti je v otázkách touhy přinejmenším problematická, a to zejména proto, že přes znalosti na poli neurovědy zůstává její původ záhadou. Proč ji někteří cítí a jiní ne? Sexuální uspokojení žen je složitější, funguje daleko více ve spojení s city, intimitou a komunikací s partnerem. Je známým faktem, že žena většinou potřebuje cítit lásku, aby se milovala, zatímco u muže to funguje opačně – potřebuje se milovat, aby cítil lásku. Za vším nejspíš stojí hormony. „Muž není vystaven cyklickým změnám, jeho hladina testosteronu, odpovědného za touhu, je stálá, a navíc se s věkem snižuje jen pomalu. Proměnlivá hladina pohlavních hormonů žen vysvětluje relativní nestálost jejich libida. A pokud jde o otázky sexuální touhy žen, jsou mimořádně problematická období spojená s menstruací, těhotenstvím, porodem, kojením, menopauzou,“ vysvětluje sexuoložka Bonierbale.
Továrna na endorfiny
Osobní naplnění neprochází pouze přes ložnici – i v období sexuálního útlumu můžeme žít šťastný a naplněný život. Důležité však je udržovat kvalitní vztahy jako sociální základnu. Zaměřte se zejména na rodinné vazby, které vám dodají citovou stabilitu. Uspokojí vás i záliby, díky kterým můžete uplatnit svou kreativitu. Od věci také není čas od času napumpovat do krevního řečiště dávku endorfinů. Jejich nedostatek totiž může snížit přenos nervových vzruchů v mozku, následkem čehož se pak cítíme smutní a bez energie.
Nejsnazším způsobem, jak si endorfiny doplnit, je sport. Už po deseti minutách zátěže, jakmile dojde ke zvýšení srdečního tepu, je dávka endorfinu na cestě. Pokud si dopřejeme třicet minut tělocviku denně, jeho hladina se zvýší až pětinásobně v porovnání s klidovým stavem. Pohyb také odplavuje stres, zlepšuje spánek a prospívá srdci i cévám – má tedy přesně ty benefity, které se obvykle přisuzují sexu.
Jenže co když to má partner jinak a odmítá se spokojit s lekcí tenisu? Typický pár spolu stráví přibližně patnáct let, a zatímco děti pomalu dospívají a chystají se opustit rodné hnízdo, otázka intimity v tomto novém časoprostoru znovu nabývá na naléhavosti. „Byli jsme léta zaneprázdnění. Kariéra, dům, výchova dětí… Postupně se naše sexuální vztahy i přes veškerou něhu vytrácely. Vzhledem k ostatním zájmům, které jsme sdíleli, to tak mohlo ještě chvíli pokračovat, dokud jsem se nezačala cítit frustrovaná,“ říká Michaela (48).
Otevřenost především
Nejdůležitější je v takovou chvíli s partnerem otevřeně mluvit. To, co ve skutečnosti tvoří pár, totiž není ani tak sexualita, jako spíš pochopení toho, proč jsou partneři vlastně spolu. „Když je tato otázka vyřešena, na výkyvech v sexuálním rytmu příliš nezáleží. Pár prochází okamžiky, kdy jsou vztahy vřelé, a dalšími, které připomínají spíše klidnou hladinu,“ vysvětluje sexuolog Alain Héril.
Pravdou je, že sexualita funguje tím lépe, čím lépe se cítíte na těchto úrovních: ve své hlavě, těle a s partnerem navzájem. Pokud navíc nejste ve své kůži nebo se vaše tělo změnilo (kvůli těhotenství, menopauze, přibírání na váze, nemoci…), nevyhnutelně to ovlivní sexuální apetit. Totéž platí pro únavu, která se někdy hromadí a může se plíživě zabydlet v každodenním životě.
Možná máte s partnerem vztahový nebo citový problém, a pokud po něm fyzicky netoužíte, může ještě narůstat vaše vzájemné nepochopení a výčitky. Možná už vás také napadlo, zda svého partnera či partnerku ještě milujete, když vaše touha po něm vychladla. Podle odborníků jsou to ale dvě různé věci. „Můžeme někoho velice milovat a přitom po něm netoužit (častější spíše u žen), ale také můžeme toužit a přitom nemít rádi (typické spíše u mužů),“ vysvětluje psychiatr Sylvain Mimoun. V každém případě se vždy vyplatí s partnerem mluvit. Problém může být dočasný, ale pokud s řešením sexuální dysfunkce uvíznete na mělčině, neváhejte se poradit s odborníkem, který vám pomůže pochopit a vyřešit vaši situaci.
Sex ve výtahu
Neurovědkyně Maïté Sauvet vysvětluje, že za poklesem libida může být také všeobecná banalizace sexu. Sex tak ztrácí příchuť tajemství a tím opadá i naše vzrušení: „Naše společnost prezentuje jako zdroj vzrušení třeba pornografické scény ve výtahu, jaké vídáme v některých současných filmech. A to jistě není pravým příkladem sexuálního potěšení,“ vysvětluje. Navíc čím více takových scén vidíme, tím obyčejnější nám přijdou. Časem nás přestanou vzrušovat úplně.
Správná dávka představivosti je sice pro náš sexuální život více než užitečná, ale nemusí být vždy živená pouze voyeurským pohledem na souložící páry. „Už pouhý dotek a laskání mohou v těle probudit potěšení, které vede k uvolnění oxytocinu, přezdívaného hormon lásky. Ten se vylučuje při tělesném kontaktu, od obyčejného podání ruky či objetí až po stimulaci při sexuálním aktu. Kvalitní sexualitu mnohdy spojujeme s představou vulkánu nespoutané vášně a techniky. Pěstování touhy, zejména v dlouhodobém partnerství, však vyžaduje pravý opak,“ vysvětluje sexuolog Alain Héril.
Zjednodušeně řečeno: orgasmus by neměl být náš jediný cíl. Měli bychom se více soustředit na pozvolný vzestup naší touhy a vychutnávat si přitom jeden druhého. A to vyžaduje čas!
Pomalu...
Konvenční sexualita, orientovaná na výkon, sice přináší okamžité uspokojení, ale časem se mnohdy mění v mechanickou rutinu. Většina sexuologů se shoduje, že zpomalení v sexu, které mimochodem představuje koncept takzvaného „slow sex“, působí nejen blahodárně na fyzický aspekt milování, ale ve výsledku vede i k láskyplnějším a intenzivnějším vztahům.
Zpomalení sexuálního aktu nechává výsledek stranou ve prospěch vědomého prožitku. Ten nám umožní osvobodit se od tlaku, který přináší naše tělesná kondice či běžně zavedené představy o sexu. „Pomalé“ milování zvyšuje smyslovou i emocionální vnímavost a apetit. A navíc poskytuje vynikající výsledky při sexuálních poruchách, jako je předčasná ejakulace či potíže s erekcí. Orgasmus není omezen jen na erotogenní zóny, ale potěšení se při této pozvolné praktice rozšiřuje po celém těle. Metoda umožňuje mobilizovat sexuální energii ve prospěch našich smyslů, otevírá prostor pro emoce a zbavuje strachu ze selhání. Právě to může být cesta, jak chuť na sex do života zase vrátit.
