Není to tak, že bychom ve vyšším věku kašlali na módu. Ale máme širší perspektivu a jiné priority. Krásně je to vidět na plavkách. Ve dvaceti jsme je byli schopni vybírat několik dní a posuzovat ve smrtícím světle zkušebních kabinek ze všech stran. A teď? Jsou mi? Netáhnou? Nikde mi nic neleze? Výborně, jde se plavat. A jestli se někdo kouká, jak lezu do průzračné vody v lomu v modýlku s tropickými květinami, mám na háku. Hlavně že voda je fajn a u stánku se zmrzlinou není fronta.

Britská stylistka a podnikatelka v módě Kamile Kaselyteová popsala proces, jak se mění s věkem náš pohled na módu: „Přibývající léta by neměla nic moc změnit na našem vkusu, ale dost změní na našem přístupu. Hodně věcí pro nás přestane být důležitých. Třeba to, co takzvaně ,musíte mít‘. Nebo touha vypadat jako nějaký známý člověk a okopírovat jeho styl. Rádi se podíváte, co je nového nebo co měla vaše oblíbená herečka na premiéře nového filmu, ale rozhodně pro to nepoběžíte druhý den do obchodu.“

Vybroušená

Podle Kamile se nám postupně, jak procházíme jednotlivými trendy, které se kolem nás hrnou, víc a víc vybrušuje náš osobní styl. Výlučný a individuální. Zároveň touhu být sexy nebo nápadní nahrazuje touha po pohodlí, sebevědomí, eleganci a stylu. To neznamená, že budeme všichni postupně vypadat stejně – nikdo se nevyvíjí stejně jako jeho generace. Znamená to, že budeme upřednostňovat svůj názor nad názorem trhu a reklamy. A to je docela slušná úleva.

„Značky pro vás ztratí automatickou autoritu a hodnotu,“ říká Kamile. „Protože i u svých oblíbených obchodů a návrhářů zažijete docela dost sezon a kolekcí, nebudete nosit něco jenom proto, že s tím přišla Zara nebo Max Mara.“ A stejně tak máte daleko za sebou fázi oblékání v sekáčích nebo levných řetězcích, protože víte, že z jejich triček se po dvou vypráních stane vrtule a ponožky zkřehnou tak, že si při oblékání urvete patu. Nemluvě ani o masových zásilkových sužbách, kde si objednáte hezký károvaný kabátek do áčka a přijde vám pytel na kokosy s každým knoflíkem jiným, ze kterého vlají nezapošité nitě jako fábory z jízdy králů.

Vím, co chci

Móda je prostředek komunikace s lidmi kolem sebe. Kolem padesátky už víte přesně, co chcete říct nebo že případně nechcete říct vůbec nic a všichni vám mohou vlézt na záda.

Říká se, že ženy po padesátce začínají být neviditelné. Není to tak úplně pravda. To jen ty, které byly zvyklé na pozornost většinového okolí (tedy mužů o dvacet let mladších i starších), o ni přišly. Až se s tím vyrovnají, zjistí, kolik to má výhod. Třeba že se na ně už nevztahují žádná přísná měřítka a představy, že si mohou dělat, co chtějí, třeba se vrátit ke stylu, který je v životě bavil nejvíc, a pořádně ho vytěžit. Nebo vzít barvu, kterou milují, ale myslely si, že jim nesluší, a pořídit si v ní kabát. Anebo v zimě se vykašlat na celoživotní představu, že jim nesluší čepice, a konečně si v padesáti zahřát lebku v mrazu praštěným kulichem. Vypadám v tom jako hřib s výrůstkem? A víte, kde mi to je?