Začalo to lhaním ve škole i doma, pokračovalo to štvaním rodičů proti sobě navzájem a vyvrcholilo to nesmyslným obviněním, že jejího o pár let staršího bratra mají raději. Takhle shrnuje Soňa uplynulé roky u nich doma.
Jejich dcera, která brzy dokončí vysokou, rodičům neustále něco vyčítá. Nejdříve to vypadalo jako legrace, i když trošku divná – to když jim třeba tvrdila, že měla jako malá školačka ošklivější školní tašku než její bratr. Pak přitvrdila, když sumarizovala, kolik zaplatili za jeho a kolik za její kroužky. Přitom, jak říká Soňa, byla to náhoda – syn mimo jiné hrál na klavír, který prostě je dražší než dceřina kytara. Navíc u hudebního nástroje vydržel mnohem déle než mladší sestra. Té rodiče sice pro změnu zaplatili drahá rovnátka, ale to mladá Lenka považuje za nutný výdaj do zdravotní péče, který by rodiče mohli považovat za samozřejmost.
A kolik mi dáte na svatbu?
Lenčin bratr se nedávno oženil a jeho sestra se snažila z rodičů vymámit, kolik na jeho svatbu přispěli – nevěří jim, že novomanželé si všechno platili sami. Považuje to za snahu se do budoucna vyzout z příspěvku na její vdavky. Přitom momentálně ani nemá přítele, připomíná Soňa, takže jde o vyloženě teoretickou debatu.
Obě dospělé děti už bydlí mimo domov, syn s manželkou, Lenka ve studentském spolubydlení, které si může dovolit, protože chodí na brigádu – Soňa s manželem jí přispívají několika tisíci měsíčně, stejně jako v době studií podporovali jejího bratra. Ale i tady se našel důvod ke sporu. Lenka se odstěhovala hned po maturitě, její bratr až ve třetím ročníku vysoké, a tak mají všichni na talíři, že si příliš dlouho užíval výhod mamahotelu a rodiče stál více peněz.
Lenčina švagrová je navíc těhotná, s jejím bratrem čeká dítě, kterého se prarodiče nemohou dočkat. A dalo by se říct, že Lenka na něj už předem žárlí. Bojí se, že rodiče sice už nedávají žádné peníze bratrovi, ale o to víc jich poputuje za vnoučetem.
Soňa s manželem vůbec netuší, kde udělali ve výchově chybu a jak by se tohle dceřino smýšlení dalo změnit.
Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka
Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka
Sourozenecká „rivalita“ bývá naprosto přirozenou součástí mnoha sourozeneckých vztahů. Do jaké míry je silná, záleží na mnoha okolnostech – na vrozených povahových rysech sourozenců, stylu jejich výchovy, ale i věkovém rozdílu, pohlaví, úspěších ve škole či jiných oblastech života jednoho z nich a tak dále.
Často také není v souladu to, jak vnímají situaci rodiče a jak ji vnímá dítě. Pokud si v sobě pěstuje jeden ze sourozenců – nebo i oba – pocit „ošizenosti o lásku a pozornost“, pak si ji nejednou začne vymáhat. A někdy nepříliš šťastným způsobem.
U Lenky, zdá se, žárlivost na bratra a strach ze ztráty lásky a pozornosti přetrvává i v dospělosti a ona si s ním evidentně neví rady. Žádost o finanční dorovnání je mechanismus, kterým si zřejmě kompenzuje obrovský strach.
Z pohledu psychoterapeuta bych Lence doporučila vyhledat odbornou pomoc psychoterapeuta, který jí pomůže posílit sebeúctu a najít funkčnější mechanismy, jak se s žárlivostí, respektive strachem vypořádat. Další variantou je rodinná terapie, pokud na ni Lenka přistoupí.
Pokud pro zlepšení situace Lenka něco ze své strany dělat nebude, pak záleží na rodičích, jak se k problému postaví – jestli budou dál poskytovat vyžádanou finanční kompenzaci nebo situaci přehodnotí a na její požadavky reflektovat nebudou. Druhá varianta se mi zdá, z pohledu pomoci Lence, možná vhodnější. Pokud se totiž v celé situaci nezmění z jedné nebo druhé strany chování aktérů, nezmění se ani stav věcí.
Kontakt: www.janadivoka.cz