Holky spolu zůstaly v úzkém kontaktu i po střední. Katka sice nešla dál studovat a založila si ve dvaceti rodinu, ale za Sabinou jezdila do Prahy na kolej, kde po dobu studií VŠCHT bydlela. Znala její spolužáky a v podstatě patřila do party. Sabina si s manželstvím a dětmi dala trochu načas, takže když se jí narodila Johanka, bylo jí čerstvých třiatřicet. V té době už měla Katka třináctiletou Ilonu a byla rozvedená.
Jedna velká famílie
„Když se narodila Johanka, Katka ji brala jako vlastní, dokonce i třináctiletá Ilona se k ní chovala jako k mladší sestře. Jezdili jsme společně s mým mužem nebo bez něj na dovolené a fungovali jako jedna velká rodina. Po pár letech si Katka našla nového přítele a vše fungovalo tak, jak má.“ Malá Johana byla pěkné číslo a přirozený talent na všechno, malováním počínaje a sportem konče. Sama se naučila hrát na kytaru, a když byla „rodina“ na chatě na Slapech, kterou vlastnil přítel Katky, o zábavu bylo postaráno. „Vlastně bylo naprosto normální, že když se na chatě sešla velká společnost dospělých, přítel Katky Mirek byl hodně společenský člověk a miloval večírky, malá Johana hrála na kytaru, všichni jsme zpívali a ona tak nějak zapadla do naší dospělácké party už jako dítě,“ říká Sabina.
Nemístné obavy z konkurence
„Když se přiblížila puberta a Johana už ve dvanácti vykvetla do krásy, Mirek se k ní dál choval jako strejda, často mu seděla na klíně, smáli se spolu, laškovali, ale všechno v mezích normy,“ vypráví Sabina. „Kdyby bylo něco špatně, první by na to zareagoval můj manžel.“ Johana Mirka brala jako druhého tátu a Katku jako druhou mámu. Ale chování Katky se najednou hodně změnilo. „Všechno jí na Johaně začalo vadit – že je moc upovídaná, že by s námi večer neměla sedět u ohně, ale radši zalézt do pokojíčku, že má niterné bikiny a proč si na chatě přetře pusu leskem. A že se nám to vymstí, protože se chová vyzývavě a laškuje se staršími pány… Těmi staršími pány myslela strejdu Mirka,“ kroutí hlavou Sabina.
Trochu peklíčko
„Já jsem naprosto normální, a kdyby se Johana chovala tak, jak to Katka vnímá, já první bych ji usměrnila a dala jí co proto. Bavila jsem se o tom i s manželem a oba jsme jen nevěřícně kroutili hlavou. Jde prostě o klasickou žárlivost dospělé ženské na malou holku, to nepochopíte. Můj manžel si vzal stranou Mirka a snažil se mu říct, ať na své vstřícnosti k Johaně ubere, že to holt dělá zlou krev. Když Mirek zjistil, že jsme si podivného chování jeho ženy všimli také, vyložil karty na stůl. Prý je to slabý odvar, co zažíváme my, že v soukromí nenechá na Johaně nit suchou a mají dnes a denně celovečerní téma, že je Mirek úchyl a Johana běhna.
Patnáctiletá konkurence? Katka patří do Bohnic
Když jsme to s manželem slyšeli, řekli jsme si, že takhle se k naší naprosto normální dceři nemůže chovat nikdo, natož letitá kamarádka, a přerušili jsme s Katkou styky. Bez vysvětlení. Čekala jsem, že se ozve sama, třeba se zeptá, proč jsem jí přestala volat a psát, ale nic. Asi je spokojená, že má Johanu z dohledu. Jsem z toho hodně špatná, ale přijde mi, že se moje kamarádka definitivně zbláznila.“
Pohled psychologa: Mgr. Veronika Sedlecká, Online psychologická poradna Mojra.cz
Pohled psychologa: Mgr. Veronika Sedlecká, Online psychologická poradna Mojra.cz
Žárlivost je stav, kdy se bojíme o své blízké vztahy. Bojíme se, že jsme horší než ti, se kterými se srovnáváme. Jednou z příčin může být nízké sebevědomí a nejistota, obavy z osamění, které mohou vyvstávat a prohlubovat se v různých vývojových etapách. V některých případech to můžeme zvládnout sami. Pokud se to nedaří a kamarádka svůj problém neuznává, může se jednat o patologickou tzv. chorobnou žárlivost, jejíž zdroj leží v komplexu méněcennosti – týká se minulých zkušeností a přesvědčení získaných v dětství, rodičů či minulých partnerů a je důležité se s těmito pocity vyrovnat a změnit svá přesvědčení.
Žárlivý člověk totiž očekává negativní budoucnost, věří svým představám a tyto představy ho natolik ovládají, že o nich vůbec nepochybuje. Je přesvědčen, že tak, jak to vnímá on, to vnímá každý. Vaše kamarádka se může podvědomě srovnávat s ostatními ženami, může také srovnávat vaši dceru se svojí dcerou. Doporučovala bych zhodnotit a porovnat, co byla skutečnost vaše, jaká byla realita vaší kamarádky, jaké prožívala pocity a kde se potkávají fakta a myšlenky. To, co kamarádce škodí, se pokusit změnit. Může pomoci vědomé nahrazení negativních myšlenek pozitivními, vizualizace, práce na sebevědomí, osobním ocenění, vyřešení vnitřních konfliktů. Na to je však zapotřebí podpory ze strany okolí. Důležité je, aby kamarádka sama chtěla, pak je možné situaci řešit a vyhledat odbornou pomoc.
Kontakt: www.mojra.cz
