Jak se ze zubní lékařky stane odbornice na ženské závislosti?
Po gymnáziu mě hodně lákala psychologie. Jenže v sedmdesátých letech, kdy jsem se hlásila na vysokou školu, rozhodovaly o přijetí na studium i jiné věci než školní prospěch. Stomatologie proto byla pro mě pouhým východiskem z nouze. Ve druhé půlce studií jsem se vdala, pořídila si rodinu a plány na změnu oboru šly stranou. Sehnat stomatologické místo v Praze se mi po promoci nepodařilo. Díky dobrému prospěchu jsem ale mohla začít učit fyziologii na lékařské fakultě. Během druhé mateřské dovolené však přišly problémy s alkoholem a pobyt v léčebně v Lojovicích.
Co bylo po návratu z léčebny?
Ke konci léčby mi tehdejší vedoucí lékař lojovické léčebny navrhnul, jestli si nechci během doléčovacího programu přivydělávat na záchytce. Tam ovšem neměli právě volno, místo se ale naštěstí uvolnilo přímo v Lojovicích. K tomu, abych tam mohla pracovat na plný úvazek, jsem ovšem musela vystudovat všeobecné lékařství a doplnit si atestaci z psychiatrie.
Říká se, že ženy pijí na rozdíl od mužů většinou o samotě. Co je na tom pravdy?
Muži opravdu častěji začínají se společenským popíjením. Když se jim ale vymkne z ruky, přejdou do osamělého pití. Ženy pijí už na začátku víc o samotě, alkoholem se snaží řešit to, co jim v životě nejde. Zpočátku jim opravdu alkohol poskytne dobrou službu, obzvlášť pokud mají sklony k depresím či úzkostem, kladou si na sebe příliš vysoké nároky anebo trpí nespavostí. Když se napijí, zklidní se, stihnou toho víc a už se tolik nebojí selhání. A tak mají pocit, že našly řešení svého života.
Za jak dlouhou dobu si vypěstují závislost?
Hodně záleží na věku, ale i na genech, které ovlivňují psychiku. Když začne mladá žena odstraňovat svoje nejistoty, úzkosti a study alkoholem ve dvaceti, může být do roka závislá. U čtyřicátnice, která pomocí skleničky bojuje s nespavostí, to většinou trvá déle, obvykle pět deset let.
Někdy také asi nejde jen o závislost na alkoholu...
Alkohol ženy skutečně často kombinují s návykovými léky. Především s těmi, které navozují spánek či uklidnění. Nejmladší pacientky mnohdy začínají s pervitinem nebo jinými ilegálními drogami, aby předvedly světu, jak jsou nezávislé na rodičích. Některé z nich později pervitin nahradí alkoholem a dostanou se do léčby ve středním věku. Léčili jsme ale i ženu, která byla závislá na sledování televize. Po ukončení léčby začala fotografovat a díky tomu ji život nepřipadal už tak všední jako dřív. Trošku ji ale podezírám, že romantické příběhy, které tak ráda sledovala v televizi, nahradila příběhy, které slýchala u nás při doléčovacích akcích. Aby mohla na tyto programy docházet, začala abstinovat i od alkoholu.
Existují riziková období v ženském životě?
Určitě k nim patří mateřství. Ženy dnes zakládají rodinu po třicítce, do té doby se věnují jen profesní kariéře a svým zájmům. Najednou se musí postarat o děcko a obzvlášť na začátku z toho bývají dost bezradné. Na internetu přitom nacházejí velké množství protichůdných informací o tom, co je a není správné. Chtějí být skvělými matkami a bojí se, že udělají něco špatně, a odtud je už velmi blízko k tomu si od strachů a frustrací ulevit skleničkou. Rizikové ale bývá i období, kdy se děti osamostatňují a odcházejí z domova, obzvlášť pro ženy, které mají po léta svůj program postavený právě na dětech. Závislost na alkoholu si ale mohou vypěstovat i novopečené důchodkyně. Zejména ty, které nemají jasno v tom, čím naplní svůj volný čas, a už dříve si rády daly skleničku.
Jak často ženy pijí v těhotenství?
Podle statistik každá pátá žena připouští, že v těhotenství konzumuje alkohol. Jejímu plodu v takovém případě hrozí takzvaný fetální alkoholový syndrom. Onemocnění, které může na začátku gravidity způsobit i potrat a později více či méně novorozeně poškodit. Tyto děti bývají drobné a mají typické rysy v obličeji. Objevit se u nich mohou i další vrozené vady kostry nebo srdce. Nejvýznamnější ale je poškození mozku, které se projevuje někdy poruchami chování, jindy však mentální retardací. Bezpečnou dávku alkoholu v těhotenství přitom nedokážeme určit, stejně tak neumíme s jistotou říci, zda více škodí jednorázová větší konzumace, či dlouhodobé mírnější pití.
Sklony k závislosti na alkoholu údajně dost často mívají také takzvané zelené vdovy. Jak se před takovým rizikem bránit?
Nejdůležitější je mít svůj osobní program. Naplánovat si nejen povinnosti, ale i radosti a odpočinek. Jestliže si tyto ženy vezmou špičkového manažera, který pracuje šestnáct hodin denně, měly by vědět, do čeho jdou. A to ještě dřív, než se s malým dítětem přestěhují do luxusního domu někde na okraji města. Mohou se z nich stát skvělé hospodyňky, které se věnují dětem i ručním pracím a radují se z toho, jak krásnou mají domácnost. Pokud jim tahle role k seberealizaci nestačí, je možné se začít věnovat třeba dobročinnosti. Většina těchto žen totiž začne ve větší míře konzumovat alkohol, protože se doma nudí a cítí se osamělé a nedoceněné.
Podle statistik každá pátá žena, která se léčí ze závislosti na alkoholu, pracuje ve zdravotnictví. Čím to podle vás je?
Souvisí to už s tím, že se tyto ženy rychleji dostávají do léčebny než třeba zelené vdovy. Kolem sebe mají totiž lidi, kteří o závislosti a o tom, jak ji léčit, něco vědí. Zdravotníci navíc většinou patří k vnímavým jedincům. Mají tendenci pečovat víc o druhé než o sebe a překračovat běžné limity. Všechno to jsou vlastnosti, které mohou k závislosti na alkoholu přispívat. Pracují navíc v prostředí plném stresu, často pod velkou psychickou zátěží a mívají málo času na odpočinek. Pacienti jim kromě toho ještě pořád nosí lahve, návykové léky jsou pro ně lehce dostupné. Pokud se k tomu přidá nějaký spouštěč, může se koloběh závislosti rozeběhnout.
Co bývá takovým spouštěčem?
Třeba covid, který od základu změnil fungování jednotlivých oddělení. Několik sestřiček mi popisovalo, jak vyčerpané byly po náročných dvanáctihodinových směnách. Bály se, aby nikoho ze svých blízkých nenakazily, a proto se s nikým z rodiny radši nestýkaly. Všechno bylo zavřené, nemohly jít do kina ani do posilovny. Jediným odpočinkem se za takové situace pro leckterou z nich stala konzumace alkoholu. Žena by přitom neměla denně vypít víc než jednu skleničku vína, piva nebo destilátu.
Kdy se dá mluvit o závislosti?
Můj kolega říká, že závislým se stává člověk tehdy, když za drogu platí ještě něčím jiným než penězi. Nedokáže se jí vzdát ani tehdy, kdy ohrožuje jeho zdraví.
Aby dosáhl stejného účinku, musí dávku alkoholu neustále zvyšovat. Postupně ztrácí nad svým pitím kontrolu a pociťuje odvykací potíže, když přeruší přísun drogy. Obvykle to bývá nespavost a podrážděnost, k tomu se často přidává i úzkost, třes a bušení srdce. První, co droze obětuje, jsou radosti a koníčky. Postupně jí dává přednost i před pracovními a rodinnými povinnostmi.
Co přiměje člověka k tomu, aby se šel léčit?
Většinou musí nasbírat celou sbírku malérů, než se rozhodne závislost řešit. Ať už rodinných, zdravotních, nebo profesních. Hodně záleží také na tom, jak kvalitní je jeho okolí. Dost často může třeba partner ženu upozornit na to, jak skvělá bývala manželka a maminka a jak ji alkohol ničí. Docent Skála, který u nás před více než sedmdesáti lety s léčbou závislostí začínal, říkával, že okolí musí uplatňovat tvrdou lásku. Jinak řečeno dát ženě jasně najevo, že ji potřebují a mají ji rádi, ale zároveň se nechtějí dívat na to, jak se ničí. Pouze takový přístup má šanci na úspěch a může ji přimět k tomu, aby se šla léčit.
Čím to, že žen závislých na alkoholu v posledních desetiletích přibývá?
K nárůstu začalo docházet už v minulém století. Ženy se dříve převážně staraly o děti i domácnost a měly jasno v tom, co je a není správné. Svoji roli v tom hrála i víra. Neexistovalo třeba, aby matka od rodiny pila. Po světových válkách se ale tradiční role změnily. Ženy ztratily zázemí široké rodiny v řešení životních problémů, musely vedle domácnosti a mateřských povinností zvládnout i práci a najednou toho na ně začalo být moc. V 21. století k tomu přibyly informační technologie s diskusními fóry plnými protichůdných názorů, z nichž každý tvrdí, že jedině ten jeho je správný. A k tomu připočtěte stále narůstající dostupnost alkoholu a dalších návykových látek a společenskou toleranci k jejich konzumaci. Vyjde vám z toho velmi nebezpečná kombinace.
Jak vypadala typická alkoholička před padesáti lety a dnes?
V 70. letech, kdy jsme s léčbou ženských závislostí u nás začínali, byla typickou pacientkou vdaná čtyřicátnice, středoškolačka, s jedním dítětem. Dnešní ženy závislé na alkoholu mívají sice také nejčastěji středoškolské vzdělání, ale jsou o deset let starší, žijí buď osaměle, anebo s partnerem, který má sklony k návykové látce. Většinou jsou nezaměstnané a mají už dospělé děti, které je mnohdy přimějí k léčbě. Úplně vyléčit závislost tak, aby se člověk mohl vrátit k bezpečné konzumaci drogy nelze, jedinou dlouhodobě bezpečnou cestou je úplná abstinence.
Čím se dá vlastně alkohol nahradit?
Ženy musí během léčby pochopit, že jsou závislé a jejich schopnost kontrolovat konzumaci drogy je narušená. Život by si proto měly uspořádat tak, aby se s ní setkávaly co nejméně. Chodit třeba hrát na housle do vinárny v jejich situaci jistě není dobré. Určitě by si ale měly vytvořit svůj osobní program, který jim přináší dobrý pocit ze sebe samotné.
Bývá obtížné vrátit se po léčbě do běžného života?
Léčba trvá v průměru čtyři měsíce. Pokud žena kvůli pití nepřišla o zaměstnání, pak se do práce obvykle vrátí v mnohem lepší kondici. Jestliže ji ale zaměstnavatel propustil, bývá to složitější. Nicméně prakticky všechny abstinující pacientky si dříve či později práci najdou. V doléčovacím programu, který by měl trvat minimálně po dobu tří let, se setkávám s ženami, které po léčbě pracují i ve vysoce kvalifikovaných profesích. V návratu může ženě hodně pomoci i přístup partnera.
V čem jí může být prospěšný?
Už v průběhu léčby doporučujeme rodinnou terapii. Což je týdenní pobyt rodinného příslušníka na našem oddělení. Během tohoto pobytu mají pacientka a její partner, či někdo z jejích blízkých, možnost naučit se, jak spolu komunikovat a spolupracovat. Závislá žena by si především měla vytvořit svůj osobní program a partnera požádat, aby ji domluveným způsobem upozornil, když se od něj začne vzdalovat. Nejde o žádné slídění, ale o dohodu dvou dospělých lidí. Pokud žena na připomínky partnera reaguje podrážděně, je vidět, že jí dochází energie. A to bývá signál k tomu si domluvit doléčovací pobyt k obnovení sil.
Jak se s maminčinou závislostí na alkoholu vyrovnávají děti?
Už kojenec vnímá, že se s jeho matkou něco děje. Jinak voní a jinak se i chová. Do tří let věku ale děti neumí popsat, co se v nich děje, mnohdy však ztrácejí tolik potřebný pocit, že svět je bezpečné místo. A to může být do budoucna zdrojem jejich psychických obtíží. Předškoláci a školáci si navíc leckdy myslí, že maminčino pití souvisí s jejich chováním, obzvlášť když je závislá žena v podobných domněnkách utvrzuje. Starší děti přebírají dospělou roli a zodpovědnost, anebo se snaží z rodiny uniknout, leckdy prostřednictvím drog. Když ale začne maminka po léčbě fungovat tak jako dřív, bývají děti vděčnými pomocníky.
Závislými ženami se zabýváte už téměř tři desítky let. Nakolik tahle profese ovlivnila váš život?
Tahle práce mi určitě přináší pocit uspokojení. Moc mě těší, že dělám něco, co má smysl. Být svědkem prosperity našich pacientek mi působí radost srovnatelnou s radostí, kterou mám z prosperity vlastních dětí.
Neměla jste někdy strach z toho, aby vaše děti nespadly do závislosti na alkoholu?
Určitě měla, vzpomínám si, jak jsem si to uvědomila, když moje holky byly ve věku nejmladších pacientek. Obavy jsem mívala spíš o tu starší, která po mně podědila víc rizikových povahových rysů. Dneska už vím, že to mají obě v hlavě dobře srovnané.
Co vám dělá radost, když zrovna nejste v práci?
Ráda cestuji, lyžuji, jezdím na lodi a opečovávám chalupu na Šumavě, v níž žily generace mých předků. Radost mi pořád dělají nejen rodinné, ale i různé doléčovací aktivity, při kterých se schází celá komunita abstinujících. Po takových deseti letech se z pacientek již stávají přítelkyně, s nimiž trávit čas je radost.
OLGA PECINOVSKÁ
OLGA PECINOVSKÁ
- Vystudovala stomatologii i všeobecné lékařství, atestovala z psychiatrie a absolvovala psychoterapeutický výcvik.
- Na oddělení pro léčbu závislostí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (nyní Klinika adiktologie) pracuje osmadvacet let, z toho pětadvacet let na ženském lůžkovém oddělení.
- Před osmnácti roky převzala jeho vedení od profesora Jiřího Hellera.
- Přednáší a vede stáže na 1. a 3. lékařské fakultě UK v oboru adiktologie.
- Je spoluautorkou několika publikací, které se touto problematikou zabývají.
