Hrozně jsme mu přáli jeho úspěchy v podnikání, bylo to dávno před covidem, svět vypadal optimisticky, a tak mohli lidé bez obav utrácet v jeho třech restauracích, které postupně založil. Překvapilo mě, že se pustil zrovna do tohoto oboru, já ani naši rodiče s ním nemáme nic společného, až později jsme zjistili, že jsme měli v rodě předka, který byl taky restauratér. Tehdy zrovna běžel v televizi seriál, ve kterém se hledali předkové různých celebrit, Tajemství rodu se to jmenovalo. Nám se to jako nápad zalíbilo, a tak jsme si zaplatili takové pátrání, ze kterého nečekaně vyšlo najevo právě to, že ten restaurační byznys, dokonce s italským vlivem v krvi, máme. „Však jsem si taky otevřel pizzerii,“ smál se bratr, když to zjistil, ale máma na to suše podotkla, že ten praprastrýc podle těch papírů kromě své hospody stihl ošéfovat taky šest dětí. „Asi neměli tak složitý účetnictví, tak měl večer čas,“ odsekl bratr, ale ta narážka byla oprávněná. Netušila jsem, kolik času všechny povinnosti v restauraci zaberou, kolikrát jsme mu říkali, že tam má slušný personál, tak ať nějakou práci nechá na nich. Říct si nedal. Skoro v každou denní hodinu jste ho mohli najít v kanceláři jednoho z těch tří podniků. Pokud vím, občas nějakou krátkou známost měl, ale říkal tomu „pro relaxační účely“, takže bylo jasné, že o žádný vztah nejde. Jak to braly ty slečny, nevím, ale rozhodně měly smůlu, ať to braly jak chtěly.

Platilo to ovšem do chvíle, než potkal Dagmaru. Výrazné rysy, plná pusa, vlnité vlasy jak záplava. Nevěděla jsem, že to je přesně jeho typ, možná to nevěděl ani on sám, ale konečně se zamiloval. Paradoxně mu k tomu pomohlo právě to jeho vysedávání v práci, protože ho začaly bolet záda a hledal fyzioterapeutku. Jeden z hostů, který do restaurace chodil pravidelně, si všiml, že se nějak divně hrbí, a když z bratra vypadlo, že ho bolí v šíji, dal mu vizitku na kliniku, kam sám chodil. Adam se odtamtud hned první den vrátil rozzářený tak, že jsme se tam chtěli okamžitě přihlásit na nějakou terapii všichni. Nemohli jsme tušit, že za tím zázračným zlepšením stojí osobnost léčitelky. Ani nás nepřekvapilo, že tam Adam začal chodit dvakrát do týdne. Ale když přestal po večerech vysedávat v práci a ani nevečeřel v žádném ze svých podniků, jak míval ve zvyku, zato si koupil nový parfém, bylo jasno. „Tohle je Dagmara,“ představil mi konečně po několika měsících svůj objev. Byla opravdu krásná, jen trošku odtažitá. Přičítala jsem to nervozitě, ale nervózní zas nebyla, a vlastně k tomu, aby mi byla sympatická, jsem se musela přemlouvat. Ale Adam byl šťastný, což jsme si s rodiči přáli, takže když nám oznámil, že se ožení, gratulovali jsme upřímně. Já se vdávala půl roku potom a přestěhovala se, takže jsem ráda odevzdala v dobré víře bratra osudu.

A pak se u Adama rozjela nakupovací mánie, aspoň se mi to tak zdálo. V životě neutrácel tolik peněz za dovolené, za auta, za oblečení. Věděla jsem to od mámy, která s tátou nemívala nikdy na rozhazování, tak nás pořád sledovala. „Já vím, že si na to vydělá, ale stejně mi to připadá zbytečné. Nikdy tak neutrácel,“ stěžovala si a nejdřív naznačovala a potom přímo říkala, že za to může Dagmar. „Já nevím, na co si kupuje nové auto, vždyť má dva roky staré. A snad každý měsíc někam létají, najednou, když doteď pořád říkal, že se to bez něj v práci neobejde.“ Uklidňovala jsem ji, že na to Adam určitě má, podle toho, jak jsou jeho restaurace pořád plné a že otevřel dvě nové v dalších městech. „A taky by už měli mít děti,“ pokračovala, na což jsem jí nemohla říct nic, protože to je každého věc. Bratra se švagrovou jsem vídala jednou za čtvrt půl roku na rodinných sešlostech, a přestože mi pořád nebyla zvlášť sympatická, vypadali spokojeně.

Pak se ale u nás jednou nečekaně objevil Adam. Nemíval to ve zvyku, prý tady má nějaké vyřizování. Dostal večeři, popíjel s mým mužem, a když ten odpadl, že musí brzy vstávat, z Adama vypadlo, proč přijel. „Budem se rozvádět,“ konstatoval a já zírala. Doteď jsem nevěděla, že by měli nějaké rozpory. Ale vysvětlení bylo jednoduché: „Dagmara si našla lepšího sponzora.“

A pak už to z něj padalo rychle. Nejdřív si prý spolu nádherně užívali, byl zamilovaný jako puberťák a vůbec mu nedocházelo, že si užívají výhradně na jeho účet. Byl tak ostatně vychovaný, že věci má platit muž, táta si na to potrpí. Takže není divu, že když Adam vydělával násobně víc než Dagmar, přišlo mu logické, že jejich společné zážitky a nákupy vždycky zaplatí. Když se vzali, přišla s tím, že už nebude pracovat, jen se starat o domácnost, což mu taky nevadilo. Na to si ale obstarala paní, co k nim chodila třikrát do týdne, a protože Adam nejčastěji obědval v práci a večer něco dobrého od kuchařů přinesl, neměla vlastně co dělat. Jak Adamovi trošku padaly růžové brýle, začal přemýšlet, na co jeho žena potřebuje všechny ty věci, co ve volném čase nakupuje. Začal se jí ptát a ona se začala nejdřív lísat a potom hádat. A když jí pak odmítl koupit další nové auto, když to nové trochu ťukla, byl oheň na střeše.

„Tím to začalo, pak už jsme se štěkali pořád. Nechápu, jak jsem si mohl nevšimnout, jak je na peníze. No a protože jsem už neplatil tak ochotně, našla si lepšího,“ tvrdil a měl podle všeho pravdu. Smůla byla, že neměli předmanželskou smlouvu, takže Dagmar při rozvodu získala hodně slušnou částku a Adam skřípal zuby. „V životě si už žádnou ženskou nenastěhuju nastálo,“ nadával a naše máma byla nešťastná, protože už touží po vnoučatech.

Je jasné, že čtyřicetiletému chlapovi nechuť k ženám nevydrží donekonečna, ale pravda je, že jsme kolem Adama dlouho žádnou neviděli. Trvalo víc než rok, než máma hlásila, že podle ní s někým chodí, ale neříkal nic. Až pak mi kamarádka přeposlala fotku, kterou objevila na instagramu: „Tvůj brácha se vrátil k bývalce?“ Byl to můj bratr a opravdu to vypadalo, jako když se tulí k Dagmaře! Stejné ostré rysy, plná pusa i barva vlasů, nejdřív jsem si říkala, že to někdo vyhrabal starou fotku, ale byla opravdu nová a ta slečna na fotce nebyla Dagmar. Nelenila jsem a přeposlala mu to: „Aha, to je Míša,“ odpověděl a dodal pět rozesmátých smajlíků. No potěš. Slečna Míša má na instagramu taky účet a tak jsem si ho prohlédla. Moc jí to sluší, vypadá na lehátcích u moře i u bazénů moc krásně, taky má moc pěkné kabelky. Vážně se bojím, že to bude Dagmar v bleděmodrém, ale jak to říct bráchovi? To tedy nevím.

ZDROJ: časopis Vlasta

Související články