Za touhou po změně je vždy něco víc. Ze slečny se stává žena, máma se po rodičovské vrací k sobě, člověk mění partnera či práci. Nebo se prostě začne mít víc rád.
Úklid: Šatník ve znamení plus deset
Maminčina skříň byla vždy osvědčenou skrýší, nejen vánočních dárků. Jenže moje almara během uplynulých měsíců dovršila svou proměnu ze šatníku na skladiště, v jehož útrobách jsem za vrstvami oblečení našla v prosinci dokonce zapomenuté dárky z předloňských Vánoc. O kusech deset let nenošených ani nemluvě… Pomoc! Ztrácím se ve svém šatníku, který nutně potřebuje očistu, a sama ji nezvládám.
Natálii Bernard sleduji s uznáním pár let. Jako milovnici second handů mě baví její úlovky a jejich kombinace. Poslechla jsem si několik jejích přednášek o ‚pomalé a rychlé‘ módě a jedním dechem přečetla doporučenou knihu Veroniky Blabla Hubkové o fungování módního průmyslu nazvanou Příběh skříně. Tu svou jsem, byť uvažuji udržitelně, zatím vyčistit nedokázala. A tak jsem nám konečně dopřála jako očistný vítr módní stylistku (na čtyři hodiny ‚úklidu‘ si účtuje 3000 Kč).
Ovšem začít optimalizovat šatník s pocitem studu za binec ve skříních? Nejprve to chtělo ‚předúklid‘ a při něm už přemýšlet o třídění. Ale jak začít? „U každého kusu si polož několik základních otázek: Sluší mi to a cítím se v tom dobře? Měla jsem to za poslední rok na sobě? Hodí se to k ostatním kusům? Koupila bych si to znovu?“ poradila mi stylistka na telefonu den před příjezdem, se zásadní připomínkou: „A buď sama doma, ať nás nikdo neruší.“ Po úklidu skříní mi bylo jasné, že nás čeká masivní čistka v duchu plus deset – let, kilogramů i centimetrů v pase. A že je na čase to přijmout, protože jak píše Veronika Blabla Hubková: „Cesta k dokonalýmu šatníku je vlastně taková sonda do sebe sama, proces sebepřijímání se.“
Rozhovor: Oblečením objevte samu sebe
Dříve než stylistku pustíte do svého šatníku, musíte si o tom otevřeně promluvit. Rozhovor to byl intimní, ale citlivý – jako bývalá sociální kurátorka je Natálie empatickou naslouchající, která umí pracovat nejen s vaším studem. „Potřebuji pochopit pravý důvod, proč jsem tady. Vždy je za tím něco víc než jen šatník. Za slečny se stává žena, máma se po rodičovské vrací k sobě, člověk mění partnera či práci. Nebo se prostě začne mít víc rád,“ vybízí k upřímnosti.
S promyšleným seznamem otázek se stylistka snažila pochopit, jak vnímám sebe sama a svůj styl oblékání. Některé dotazy padaly přímo na tělo, byť do prádla jsem se svlékla až při samotném třídění. Otázka, co máš opravdu ráda a nerada na své postavě, prý přináší i slzy, protože mnohé ženy mají ostré předsudky vůči vlastnímu tělu. „Jsem ráda malá, baví mě ostřejší ramena, líbí se mi moje prsa i po třech letech kojení, štíhlé ruce a pevná lýtka. Kámen úrazu je po dvou porodech vyklenuté břicho, žádný úzký pas, těžší zadek a širší stehna,“ nastavím sama sobě zrcadlo. To bychom měly, a bez slz.
Hledáte recept na lepší dny? Pusťte si webinář časopisu Vlasta s psychoterapeutkou a lektorkou MUDr. Terezou Hodycovou:
Přes řadu konkrétních otázek typu „Kalhoty, nebo sukně? Legíny, nebo silonky?“ jsme se dostaly k těm zásadně ovlivňujícím výslednou podobu vhodně sestaveného šatníku. Ujasnila jsem si, že mě to táhne k nadčasovému minimalismu a jednoduchým střihům se zajímavými detaily. Že zůstanu věrná šedé a odstínům růžové, s občasnými zálety za černou a bílou. Že si budu dělat nadále radost výraznými autorskými šperky. Že budu dál nakupovat v second handech, v případě potřeby či nouze to říznu řetězcem a občas si dopřeju lokální autorskou módu či zahraniční udržitelnou značku. A že při práci z domu na volné noze potřebuji mít šatník natolik sladěný, abych se oblékla i poslepu. V jednom pohodlném a šik outfitu pak zvládla výjezd do terénu, aktivity s dětmi, pracovní schůzku, přednášku i koncert jako rande se svým mužem.
„Proč jsem tady?“ ptá se na závěr Natálie a já mám jasno: „Potřebuji udělat ten první krok. Zbavit se všeho, co dusí můj šatník. Doladit svůj styl. Potlačit předsudky, které mě brzdí. Doplnit chybějící a ukázat vhodné kombinace. Naučit se maskovat nedostatky a zdůraznit přednosti.“ A především se vrátit po dvou rodičovských zpátky k sobě. Protože ve srovnání s péčí o šatníky dětí stál ten můj dlouhodobě na třetí koleji.
Třídění: Nelpět, i když to zabolí, a být k sobě upřímná
Poslední slovo při čistce šatníku má vždy jeho majitelka. Úkolem stylistky je pomoci jí oprostit se od nevhodného oblečení, které má vnímat jako spotřební zboží. Nepotřebným kusům poděkovat, rozloučit se a jít dál. A tak jsme úplně všechno oblečení a doplňky vyndaly ze skříní včetně krabic s nápisem ‚Letní‘ a ‚Nechat‘, roztřídily je podle druhů a já se začala loučit. Sbohem jsem dala 86 kusům – některé jsem zkoušela přímo s Natálií, jiné to měly spočítané už při úklidu. Pro představu, zůstalo 60 pověšených kusů a 50 kusů v policích (spodní prádlo a doplňky nepočítám).
V duchu ‚Tady a teď!‘ jsme vyřadily mimo jiné dvoje deset let staré džíny s nohavicemi dvakrát širšími než má lýtka. Několik kalhot ještě s cedulkami, zakoupených ve slevě před otěhotněním, do kterých jsem nikdy nezhubla. Zamilované slim džíny, bohužel opět ročník ‚svobodná a bezdětná‘.
Sukni, kterou jsem měla jen a pouze na bratrově maturitním plese před třinácti lety. Těhotenské košile a tuniky, které bohužel nejsou nadčasové, a další dítě se mi do šatníku už nevejde (část jedné skříně totiž dočasně sdílím s dcerou). Trička s křivými švy a nápisy, které mi už nepřipadají vtipné.
Ale také pár kusů nedávno koupených s pocitem, že to asi nejsem úplně já. Třeba béžové teplejší šaty od slovenské zodpovědné značky, které jsem si prostě musela ve festivalové Design zóně koupit. Jenže ony zůstaly divné – nikdy nelichotily mé postavě a nikdy jsem je neuměla zkombinovat s ostatním, navzdory jejich udržitelnosti, designu a vysoké ceně. „Styl je o pravdivosti. Pokud se v oblečení necítíš dobře, pak nejsi uvěřitelná pro sebe ani své okolí,“ pomáhá mi s tímto kusem stylistka, protože vidí, že mě loučení trochu bolí.
Na obsahu krabice „Nechat“ jsem ale nelpět nedokázala a Natálie mé poslední slovo shovívavě respektovala, ačkoli mezi její rady patří nenechávat v šatníku nic ze sentimentu. Jenže já příběhy potřebuji jako „paměť skříně“, bez nich by můj šatník nebyl úplný. Být celistvá je pro mě víc než dokonalá. Takže do krabice vracíme přešívané maminčiny plesové šaty i tátovo tričko s nápisem Marlboro, ve kterém jsem si na gymplu připadala dospěle. Vlněné ponožky od babičky, která už neplete, protože nežije. I svatební šaty od návrhářky Gábiny Páralové, které jsou jen moje a nikomu je nedám, byť se do nich nevejdu.
Kombinování: Vědět, co ukazovat a co skrývat
Společně s fotografkou obědváme dovezené menu, protože opouštět byt během čistky není optimální. Na sebe jsem hodila oblíbené šaty staré dvacet let, které jsem si koupila v italském butiku za peníze z letní brigády a… „A dost! Musím ty příběhy stopnout. Každý šatník jich ukrývá desítky a seděly bychom tu do rána,“ směje se stylistka a uznává hodnotu šatů, které chvíli vypadaly na výřaz.
Po vydatném třídění zůstalo oblečení, které skutečně nosím a odpovídá mým každodenním potřebám (krabici ‚s pamětí‘ na nejvyšší polici nepočítám). Je nadčasové a příliš nepodléhá módním trendům. Je navzájem co nejvíce kombinovatelné, kvalitní materiálem i zpracováním a mám ho ráda. Namátkou košile, košilové šaty, volnější trika, oversize mikiny, kardigany, úzké džíny, vzorované legíny, plisované sukně, malé černé… vše barevně slučitelné bez efektu duhy. „Slušný základ tvého správně postaveného šatníku. A teď ještě přesně vědět, co ukazovat a co skrývat,“ připomíná stylistka a začínáme s ideálními kombinacemi a optickými triky, které zboří pár mých předsudků.
Běžně v této fázi stylistka prokombinuje vytříděný šatník tam a zpět. Na začátku musí být pohodlné spodní prádlo, ideálně dokonale padnoucí podprsenka, protože bez něho se nikdy neoblečete dobře. Natálie nechává ženu, ať sama zkouší variace, které pak fotí a srovnává se svými návrhy. Funguje to lépe než zrcadlo a fotky outfitů od profesionálky zůstanou ženě pro inspiraci, když se pak obléká sama. Zároveň stylistka průběžně sepisuje chybějící kusy, které bude potřeba dokoupit. S ohledem na čtenářky jsme cíleně nafotily sérii outfitů, kde je základem univerzální dlouhé černé tričko (obr. 1).
Větší břicho se skvěle schová v oversize kusech, které jsou ideální pro vrstvení. Velikosti XXL (obr. 2) mohu směle nosit, i když jsem teď nejčastěji ‚elková‘. „Velikost je důležitá pro výrobce. Pro mě je mnohem důležitější štítek se složením materiálu a místem výroby,“ naznačuje udržitelnou cestu stylistka. Dalším maskovacím trikem je naopak postavu opticky rozpůlit a definovat pas. Košili zastrčit jen vpředu za pásek, lehce podkasat a zadní díl nechat viset. Nebo nosit vyšší kalhoty, které zakryjí ‚madla lásky‘ a vytvarují střed těla. U šatů ho naznačit tenkým páskem. Mně chyběl, tak jsme použily kalhotový a odvážně ho otočily sponou vzad (obr. 3). Když přiznáte pas, můžete ohrnovat úzké nohavice. „Délka nad kotníky ti sluší, i když pas schováš (obr. 2, 6). Vážně neplatí, že když měříš 160, musíš nohy opticky prodlužovat,“ boří další předsudek stylistka a půjčuje mi svou džínovou bundu (obr. 4). Cítím se v ní skvěle, byť jsem si myslela, že už jsem na ni už stará. „Ani v šedesáti není pozdě. Za mě je to základní stavební kámen téměř každého šatníku,“ tvrdí Natálie a dávám jí za pravdu.
Nakupování: Udržte svůj šatník ‚čistý‘
Dokoupit bude třeba ještě několik základních prvků: dlouhá tílka vhodná k vrstvení, bílou košili s dlouhým rukávem, tmavý rolák, teplejší delší svetry v bordó či malinové, přechodovou parku, výhledově vlněný kabát či převazovací kimono, aktuálně zimní bundokabát a boty, boty, boty, moji slabinu. „Stačí dvoje troje a rázem ti vznikne celá řada dalších outfitů. Tenisky, ideálně bílé. Kotníčkové Chelsea boots, mokasíny. A pozor, ať jsou vhodné ke kalhotám i sukni,“ naznačuje Natálie obsah seznamu, který mi pošle ten večer.
Společné nakupování jako další stylistčinu službu musíme naplánovat. „Čím déle to dělám, tím víc jsem přesvědčena, že návod na univerzální šatník neexistuje. Každý máme svůj jedinečný styl,“ říká Natálie. Univerzálních rad, jak správně nakupovat, je ale podle ní hned několik. Omezte impulzivní nákupy ve ‚vlčí mlze‘, slevy nevyjímaje. Nakupujte s rozvahou a jasnou představou, co vám chybí. Buďte při tom dobře naladěni, žádný spěch, smutek ani hlad. Nekupujte stále tytéž kusy. Vše předem vyzkoušejte. Pokud to do tří dnů neoblečete, pryč se špatným kupem. Zkuste kus za kus – stanovte si počet ramínek a nezvyšujte ho. Nevracejte do skříní vyřazené kusy (máme charity shops, bazary, swapy, kamarádky). Nezrazujte svůj styl. A z oblékání se hlavně radujte!
Vášeň pro udržitelnou módu
Vášeň pro udržitelnou módu
Módní stylistka, provozní manažerka dobročinných second handů, propagátorka ‚pomalé módy‘, příležitostná kostymérka, maminka dvou dětí a ta, co vám provětrá šatník. Natálie Bernard.
Osobitě, nápaditě, slušivě a především udržitelně, protože většinu oblečení nakupuje v second handech. Tak se obléká ostravská stylistka Natálie Bernard. Originálními outfity již sedm let inspiruje na svém facebookovém profilu ostatní ženy – mezi nimi věrné fanynky žádající zpět odvážné barevné kombinace, jakmile si Natálie dopřeje pár dní v černé. Fotit a zveřejňovat své každodenní outfity začala bývalá sociální kurátorka během mateřské dovolené. Po porodu jí dočasně zůstala velikost 48, kterou proměnila ve výzvu: „Chtěla jsem ukázat ženám, že když oblečení vhodně zkombinují a lichotivě navrství, mohou se cítit sebevědomě i ve velikostech XXL.“
Při rodičovské si Natálie několikrát vyzkoušela práci kostymérky – například při natáčení pilotního dílu seriálu z hokejového prostředí Lajna. Prát uprostřed noci prádlo Jiřímu Langmajerovi, aby byl ráno na place jako ze škatulky, je sice nezapomenutelný zážitek, ale pro mámu dvou malých dětí dost náročná práce.
Své vášni pro módu a second handy, kterou živí od šestnácti, nakonec propadla i profesně, když začala pracovat pro Moment ČR. Síť již devíti second handů, po vzoru anglických ‚charity shops‘, prodává darované zánovní věci a částí zisku pak podporuje jiné neziskové organizace, které pomáhají mimo jiné handicapovaným lidem u nás či ohroženým zvířatům v Africe. Jako provozní manažerka je přímo u zdroje a zodpovídá za kolekce oblečení na jednotlivých prodejnách. „Moment má přesah a poslání, které dlouhodobě sdílím. Na jedné straně pomáhá potřebným – loni částkou 1,2 milionu korun. Na straně druhé podporuje udržitelnou módu a snaží se zpomalit zběsilý módní průmysl,“ varuje s tím, že měsíčně donesou lidé do Momentu až pět tun oblečení, které přes všechnu snahu končí jako nepoužitelný odpad.
Své zkušenosti a dostupné informace o ‚slow and fast fashion‘ předává Natálie lidem na přednáškách, které stejně jako bazary spolupořádá v mnoha městech na severu Moravy. Zároveň pravidelně cestuje za cizími šatníky, které ženám i mužům pomáhá vyčistit s láskou k módě, respektem k individualitě a v duchu svého životního motta „Tady a teď!“: „V šatníku má být jen to, co opravdu nosíte. A noste vše! Neodkládejte nic na lepší. Dnes je přesně ten den, kdy si to obléknete. A stojí to za to!“
ANKETA: Proč jste se rozhodli pro čistku šatníku se stylistkou a co vám přinesla?
Proč jsem se rozhodla vytahat ze skříně všechny sukně do práce, nenošené kabelky nebo trička na ‚co kdyby náhodou‘? Při druhé mateřské jsem hodně potřebovala změnu. Uklidit si v domě, v sobě, v plánech do budoucna. Začít oblečením byl dobrý trénink, jak se naučit vybírat, odkládat nepotřebné, naladit se na sebe. Volit to, co mi přináší radost. Díky čistce šatníku jsem se naučila méně lpět na věcech, opět se po letech oblékat udržitelně a taky si oblékání užívat, dokonce s větší odvahou.
Lenka Hartmannová, 40 let, lektorka
U mě to byl doprovod při nakupování. Sám jsem si nedokázal vybrat věci, které by ke mně pasovaly. Nákupy jsem nikdy nemusel a o svém oblečení nijak komplexněji nepřemýšlel. Stále častěji jsem kupoval kusy, které jsem si vzal všehovšudy dvakrát. A pak jsem se rozhodl to změnit… Konečně se cítím ve svém oblečení dobře. Je barevně i stylově kompatibilní, mám ho rád. Líbila se mi i příprava před nákupem, kdy jsme probrali má očekávání. Dokázal jsem formulovat, kdo jsem a co dělám, jaké oblečení se mi líbí a jaké potřebuji ke svému životnímu stylu.
Nikola Vavrous, 33 let, umělec
K čistce šatníku a doprovodu na nákupy jsem se dopracoval až po změně svého životního stylu. Oblékání vnímám jako další součást své osobní přeměny. U mě odstartoval novou životní etapu pohyb – hlavně chůze, kterou jsem do svého života zařadil jako první. Pohyb mi přinesl výraznou změnu postavy (o 20 kg méně) a tedy potřebu obměnit šatník. Když už jsem chtěl sáhnout po zcela novém oblečení, přišlo mi nejlepší přizvat někoho, kdo tomu rozumí a pomůže mi najít nový styl, sebevědomí a tak trochu i sebe sama. A to se povedlo.
Jakub, 28 let, manažer
Natáliiny outfity mě vždy udivovaly. Fascinovala mě její odvaha a neuvěřitelné kombinace. Pak jsem zjistila, že propaguje udržitelnou módu a téměř vše, co má, si pořizuje v second handech. Úžasné. Můj vkus a styl byl tomu jejímu podobný, ale postrádala jsem ten šmrnc a odvahu, a tak jsem ji oslovila. Přesně odhadla mou touhu a svými návrhy reagovala velmi citlivě. Žádné násilné zásahy a vyhazování oblíbených kousků. Propojila mě více s mým šatníkem – najednou to není jen obyčejná skříň s hadrama, ale způsob vyjádření sebe sama.
Vendula Kociánová, 36 let, průvodkyně vztahy a životem, blogerka
