Vědci už mají jasno – rozsáhlý výzkum ukazuje, že lidé, kterým už pouhých pár hodin po jídle hodně kolísá hladina krevního cukru, ve srovnání s ostatními pociťují větší hlad. V důsledku toho přijmou až o stovky kilojoulů denně více, aniž by měli pocit, že se nějak přejídají. Mají přece hlad.

Studii v dubnu 2021 zveřejnil časopis Nature Metabolism. Jde o jedny z průběžných výsledků největšího probíhajícího výzkumu o výživě na světě, který se zaměřuje na skutečné chování reálných lidí. Stojí za ním mimo jiné vědecké týmy z King’s College London, Harvard Medical School či univerzity ve švédském Lundu.

Autoři upozorňují na to, že pocit hladu je v tomto případě hodně nespolehlivý a je možným vysvětlením pro to, že někteří jedinci nehubnou, i když ubrali na porcích a snaží se jíst dietně.

Osm tisíc snídaní

Početný výzkumný tým si může dovolit dělat rozsáhlý výzkum. V tomto případě vědci shromáždili data o jídle a následných změnách hladiny krevního cukru od 1070 lidí po snídaních a dalších jídlech v průběhu dvou týdnů, což v souhrnu představuje přes osm tisíc snídaní a sedmdesát tisíc dalších jídel.

Sledovaní lidé ráno jedli muffiny obsahující množství kalorií, ale lišící se složením, pokud šlo o sacharidy, bílkoviny, tuky a vlákninu. Účastníci také podstoupili orální test tolerance glukózy, aby se zjistilo, jak dobře jejich tělo zpracovává cukr.

Účastníci nosili nalepovací kontinuální monitory glukózy kvůli měření hladiny cukru v krvi po celou dobu trvání studie a taky přenosné zařízení pro sledování aktivity a spánku. Kromě toho měli v mobilu aplikaci, do které zapisovali pocity hladu a přehled toho, co snědli a vypili.

Dosavadní studie se zaměřovaly na způsob, jakým hladina cukru v krvi stoupá a klesá v prvních dvou hodinách po jídle, protože tehdy ho tam je nejvíce. Ale vědci si v nové studii po úvodních měřeních všimli, že některým lidem cukr výrazně klesne dvě až čtyři hodiny po počátečním maximu, kdy ho nakonec měli méně než na začátku měření před jídlem.

Lidé s velkými výkyvy cítili v průměru o deset procent větší hlad a také si další jídlo dali asi o půlhodiny dříve než ti, jimž cukr tak nekolísal. Nemusí to vypadat jako velký rozdíl, ale pokud se takhle nasčítá den po dni, může to přispět k vysvětlení toho, proč někteří lidé váží víc, i když jedí stejně a ani jinak se jejich životní styl neliší. Výsledek činil zhruba 1400 kilojoulů denně, což odpovídá například jedné snídani. To může vést k vzestupu váhy o deset a více kilo za pouhý rok.

Vědci, kteří se podíleli na studii, považují sledování hladiny cukru v krvi za stěžejní, pokud jde o to, jak člověk cítí hlad a zda se náhodou nepřejídá. Pokud totiž někdo cítí hlad zbytečně brzo, je mu k ničemu doporučení, aby jedl jen, když má hlad – stejně se bude přejídat. Ukazuje se rovněž, že to, jaké pocity po jídle člověk má, ovlivňuje i stav střevního mikrobiomu, což je směr, kterým by se měl ubírat další výzkum.

Mimochodem, pokud šlo o to, proč některým lidem kolísá krevní cukr více než jiným, vědci nenašli žádnou korelaci mezi věkem, tělesnou hmotností nebo BMI, ukázalo se jen, že výraznějšími výkyvy o něco častěji trpí muži. Roli také hrálo to, jak moc se člověk hýbal.

Test do každé domácnosti?

Autoři výzkumu jsou přesvědčeni, že pokud člověk dokáže volit potraviny tak, aby seděly jeho organismu, může mu to pomoci v tom, aby se cítil déle sytější a nakonec toho snědl méně. Výsledkem této studie a jí podobných by mohl být nějaký jednoduchý domácí test, kterým by si člověk mohl změřit svou hladinu krevního cukru, nebo dokonce stav střevního mikrobiomu, a podle toho upravovat jídelníček, doufají autoři práce.

Hlavní autor studie Patrick Wyatt zdůrazňuje, že technologie v tomto případě dokáže poskytnout cenné poznatky, které lidem pomohou porozumět jejich jedinečné biologii a převzít kontrolu nad vlastní výživou a zdravím. Nová studie, která ukazuje, jak velkou roli hraje pokles hladiny krevního cukru ve vnímání hladu, podle něj naznačuje cestu, jak by lidé mohli zvládat svůj hlad a tím pádem i příjem energie ukryté v jídle.