Není to jen tajemství šeptané po parcích stranou od dětského hřiště nebo do polštáře na psychologově gauči. Jsou na to i výzkumy. Vztah rodičů k dětem ovlivňují naprosto přízemní věci, jako komu jsou podobné, jak často jsou nastydlé, jaká mají oblíbená jídla… A přestože takových vědeckých prací existují desítky, pořád je na premisu, že můžete mít jedno dítě radši než druhé nebo třetí, nalepená vina jako špinavá plína. A i kdybyste oblíbence neměli, studie dokazují, že si to vaše děti stejně myslí, a co víc, mají na to hromady důkazů. Z takových pocitů a přesvědčení pak pramení spousta rodinných konfliktů. Těch nejhlubších.

Otázka tedy není, jestli máte oblíbené dítě – většina z nás ho prokazatelně má. Ale zároveň to neznamená, že svého oblíbence milujete víc. Spíš jde o to, že s jedním z dětí osobnostně rezonujete, máte víc společného, máte si víc co říct.

Přiznejte si to

A teď – proč je tak těžké to přiznat? Vždyť přece mezi svými kamarády taky máte nejrůznější sílu vztahů, a přece byste hned několik z nich označili za nejbližší přátele. Někteří rodiče se obávají, že takové přiznání jejich dítě psychicky poškodí. Jiní zaměňují oblíbenost jednoho dítěte za lásku k němu. A k tomu se bojí, že se to v běžném životě projeví protěžováním jednoho ze sourozenců. „Ve skutečnosti je to tak, že jakmile si přiznáte, že je vám jedno dítě něčím bližší, jste na správné cestě najít lepší vztah k těm ostatním,“ říká doktorka Tracy Asamoahová, texaská rodinná terapeutka, zaměřující se na děti a výchovu. „Pomůže vám to uvědomit si, jak se ke svým dětem chováte, a vědomě to změnit.“ Ve svém článku na webu časopisu Psychology Today nabízí několik konkrétních úhlů, ze kterých můžete svůj vztah k dětem přehodnotit:

  1. Uvědomte si, že vaše vztahy s dětmi mají hluboké kořeny. Vycházejí i z vašeho vztahu s rodiči nebo vám některé dítě připomíná oblíbeného prarodiče, chová se jako váš dominantní otec či prolhaná sestra. A všechny tyhle nánosy musíte ze svého vztahu k dětem oloupat. Jsou to individuality a za své předky nemohou.
  2. Vaše děti nastavují příslovečné zrcadlo vaší povaze. Občas nás na dětech nejvíc vytáčí to, co děláme sami. Spouští to zlost a bezmoc. Zamyslete se nad tím, co vám zrcadlí „neoblíbené“ dítě. A přestaňte mu to mít za zlé.
  3. City k dětem se mění. Role oblíbence přechází z jednoho na druhé podle toho, kdo je zrovna v pubertě, kdo má mazlicí období nebo kdo převzal žezlo krále všech bordelářů. Když si to uvědomíte, budete se zlobit na skutečnou příčinu a ne na dítě samotné.
  4. Že je manželství dřina, to víme. Ale i na vztazích s dětmi se musí pracovat. Nikdo nám neslíbil, že to bude procházka rodinným seriálem, kde každá hádka končí moudrým poučením a skupinovým obětím.


A jestli chcete trochu levného utěšení na závěr: nebojte, i vaše dítě má oblíbeného rodiče. Ale radši se ho neptejte, třeba ho kvůli tomu trápí pocit viny.