Hned to první mám společné s naprostou většinou žen, je trapné, opakuje se každý rok, jeho nesplnění způsobuje každoročně depresi před plavkovou sezonou a smíření přináší až podzimní nástup milosrdných svetrů a kabátů. O něm není třeba psát víc.
Odpustím si chyby
Slibuju si, že na sebe budu hodnější. Žádnou chybu si totiž neodpustím. Pěkně za tepla si všechno omlátím o hlavu. Naposled to proběhlo při pečení vánočního cukroví. Jak já se na něj těšila! Ale pak: nemám to hezký, neumím to ozdobit, málem jsem to spálila… ano, tolik jsem si přála harmonii, a místo ní jsem si lála.
Ani třetí předsevzetí není tajné. Chci, abychom doma jedli společně. V posledním roce jsem se poněkud zacyklila u plotny. Není mi líto času, a obřadně se patlám s domácím kvasovým chlebem, peču jablečné koláče, domácí ovesné sušenky, táhnu vývar celou noc. Vaření mě baví, ale potřebuji na vlastní oči vidět, jak ostatním chutná. Pro začátek bych nenápadně zavedla pravidelnou sobotní dlouhou snídani. Když začnete snídat v 11, můžete přidat k obvyklému kousku chleba s máslem i vajíčko do skla, lososa, ředkvičky… no prostě to všechno, co byste v sedm ráno ani jíst nedokázali.
Tím bych asi prozatím svá veřejná novoroční předsevzetí uzavřela. Aby nakonec vyšla, to snad bude v mé moci. Měla bych v rukávu i novoroční přání, ty má však v rukou moc vyšší. Milé čtenářky (a čtenáři), ať se vám nový rok 2021 vydaří, ať jste zdrávi, ať nejste sami, ať vás neopouští dobrá mysl a strach vám je cizí.
Tento a další články si můžete přečíst v nové Vlastě (číslo 1), která je nyní na stáncích.
Časopis Vlasta, číslo 1
