Zatímco někdo může jíst, co chce, a nepřibere, někdo je na tom přesně naopak. A teď tým z University of Cambridge našel vysvětlení. Respektive první důkaz, že část lidí má zpomalený metabolismus ve srovnání s průměrem a že za něj mohou změny v DNA. Svou práci zveřejnili v odborném časopise Cell, informoval o ní například také zpravodajský web BBC.

Ovšem, pozor, ve skutečnosti jde o dost vzácnou potíž, kterou trpí nejvýše jeden člověk ze sta – často jde o jedince, který byl už coby malé dítě výrazně obézní. Vědci z cambridgeského Institutu metabolických věd došli k závěru, že myši, kterým chyběla jedna část DNA, konkrétně gen KSR2, snadněji přibírají.

Za větší chuť k jídlu může poškozený gen

To samozřejmě automaticky neznamená, že to samé platí u lidí. Vědci proto následně zanalyzovali DNA více než dvou tisíc silně obézních pacientů. A zjistili, že někteří z nich rovněž mají vadný gen KSR2. Toto poškození vede hned ke dvěma věcem, člověk má vyšší chuť k jídlu a zároveň má pomalejší metabolismus.

„Když má někdo tento gen poškozený, bude mít častěji pocit hladu a zároveň budete mít tendenci se málo hýbat, což může vést k rozvoji diabetu druhého typu už v relativně mladém věku,“ citoval server BBC vedoucí výzkumnici Sadaf Farooqiovou. Podle ní poškozený gen skutečně snižuje schopnost spalovat přijaté kalorie a může tak být vysvětlením obezity u některých lidí.

Poškozený gen KSR2 ovlivňuje způsob, jakým jednotlivé buňky reagují na signály, jako je například hormon inzulín, který ovlivňuje mimo jiné ukládání tuku v těle. Profesorka Farooqiová se rovněž vyjádřila v tom smyslu, že už není možné se vysmívat lidem, kteří jsou obézní a tvrdí, že mají pomalý metabolismus. Navíc, v mnoha případech mají obézní pacienti metabolismus naopak zrychlený, aby své velké tělo vůbec udrželi v chodu.

Na druhu stranu, poškozený gen má jen asi procento lidí a ani to automaticky neznamená, že jsou všichni obézní. Podle autorů studie je nicméně možné, že zjištění povede k objevu nových léků na obezitu, které budou moci pomoci i lidem, kteří s váhou bojují z jiných příčin.

Nejde o první objem genů souvisejících s obezitou, jsou známy například ty, které ovlivňují chuť k jídlu, ale nemají vliv na rychlost metabolismu.