Myslela si, že spoluhráčka je zároveň jeho partnerka, a i když se spolu celý večer bavili u ohně, nenapadlo ji, že z toho bude nakonec pozvání na rande. To přišlo druhý den a Petru zaskočilo a samozřejmě i polichotilo a potěšilo, takže s radostí na nabídku kývla.

„Naše první schůzka byla jak z romantického filmu. Martin mě vzal do luxusní restaurace, přinesl mi obrovský pugét růží, pořád mi lichotil, zajímal se o mě, choval se ke mně galantně. Cítila jsem se jako princezna, i další schůzky byly ze začátku podobné a já jsem byla jak na růžovém obláčku,“ vzpomíná Petra na idylické začátky vztahu. Už po roce se jim narodila dcera Lenka, Martin toužil po dítěti a Petře to přišlo jako další logický krok, navíc se oba shodli, že mají na rodinu nejvyšší čas. Pak ale nastalo peklo, Petra netušila, že se romantický film změní v několikaletý horor.

Po narození dcery se Martin změnil

Petra se těšila, jak si budou užívat spokojeného rodinného života a že spolu budou všichni trávit čas. Přednost měla péče o miminko a Martin to začal špatně snášet. „Vyčítal mi, že na něj nemám čas, že se mu nevěnuji a že už nejsem tak atraktivní, protože jsem v těhotenství přibrala. Říkala jsem si, že se to časem uklidní, ale to jsem se šeredně spletla,“ říká Petra. Martin stále častěji zůstával déle v práci, chodil sportovat nebo s kamarády na pivo. Když přišel domů, choval se k Petře odtažitě, vyčítal jí každou maličkost a dceři se nevěnoval vůbec.

„Zvykla jsem si, že jsem doma sama s dcerou Lenkou, Martin vydělával hodně peněz, byl na pozici manažera a říkala jsem si, že musí asi pořád pracovat. Často přišel domů opilý, křičel na mě, proč není uvařeno, proč nejsem namalovaná, proč se na něj divně koukám… Vyčítal mi prostě úplně všechno. O Lenku se nezajímal vůbec. Zakazoval mi potkávat se s kamarádkami, nemohli k nám moji rodiče a já ztratila zbytky sebevědomí a přijala jsem roli trpitele. Nechala jsem si všechno líbit – a tak to šlo až do Lenčiných pěti let,“ vzpomíná na hrozné chvíle Petra. Pak se situace začala stupňovat, Martin Petru dokonce několikrát uhodil a ona se rozhodla, že s dcerou odejde. To Martina rozlítilo do nepříčetnosti. „Hrozně se rozčílil, křičel na mě, že jsem nevděčná, že nic nemusím a mám se skvěle, a taky mi řekl, že má milenku, protože já se mu už dávno nelíbím a nestarám se o sebe, rozbíjel věci, hrozně řádil… Lenka všechno slyšela z pokojíčku. Pak mi řekl, ať do rána zmizím i s tím spratkem, a odešel pryč,“ vypráví Petra.

Znovu se postavit na vlastní nohy

Petra nevěděla, co má dělat, neměla kamarádky, rodiče bydleli v jiném městě, najednou byla na ulici s malou dcerou a bezradná. Zavolala rodičům, se kterými kvůli Martinovým zákazům moc nekomunikovala, a tatínek pro ně naštěstí hned přijel a odvezl je domů. „Připadala jsem si hrozně, měla jsem pocit, že jsem všechny zklamala, a hrozně jsem se styděla, brala jsem to jako vlastní prohru. Moji rodiče nám moc pomohli, oba už jsou v důchodu, takže nám s Leničkou věnovali veškerou domácí péči, moc se neptali, co se dělo, protože viděli, jak jsem na dně. Martin o nás úplně ztratil zájem, asi byl rád, že jsme mu zmizely ze života,“ říká Petra.

Petře trvalo více než dva roky, než se dokázala s prožitým peklem jakž takž vyrovnat a začít fungovat, postupně si našla práci a začala se potkávat i s kamarádkou z dětství. „Musela jsem vyhledat pomoc odborníka, pořád jsem měla – a někdy i mám – pocit selhání, dávám všechno za vinu sobě – že jsem si Martina vybrala, mám s ním dítě, neuměla jsem ten vztah udržet, Lenka bude vyrůstat bez otce… pořád s tím bojuju, ale snažím se žít dál. Ze začátku to bylo hrozně těžké, sebevědomí mi pořád chybí,“ doplňuje.

Cítím, že by mi velice pomohlo, kdybych se mohla zase postavit na vlastní nohy. Nechci skoro v padesáti žít stále u rodičů. Přála bych si najít vlastní byt. Bohužel Martin mi na dceru neplatí žádné výživné. To, co si vydělám, pokryje naše náklady bez nájmu, který rodičům neplatím. Pokud bych ale chtěla bydlet s dcerou jinde, potřebovala bych od Martina výživné, na které má dcera stejně právo. Vím, že vydělává hodně a že by mu to nedělalo žádné potíže. Setkání s ním se ale neuvěřitelně bojím. Vím, že u soudu by mě převálcoval a udělal by ze sebe chudáka.

Názor odborníka: mediátorka Kateřina Bělková

Názor odborníka: mediátorka Kateřina Bělková

Toto je bohužel velice častá situace. Pro to, aby Petra získala výživné, na které má její dcera bezpochyby nárok, se soudu nejspíš nevyhne. Co bych ale v tomto případě určitě doporučila, než bude podána žádost k soudu, zkusit se s Martinem domluvit. Rozumím Petřině obavě z opětovného shledání s bývalým partnerem, proto bych v tomto případě doporučila, aby byl tento rozhovor veden pod vedením odborníka. Mediace je na toto velmi vhodná disciplína, při které se nejdříve musí ošetřit a utlumit emoce všech zúčastněných stran. Poté se hledá prostor pro nové podmínky a možnosti a také nové uspořádání vztahů.

Zkušený mediátor vždy zůstává nestranný a mimo jiné umí provést strany konfliktem bezpečným způsobem. Věřím, že by se dohody i v tomto případě podařilo dosáhnout. Martin si musí být vědom toho, že Petřina žádost o výživné pro dceru je oprávněná, a že pokud by se s Petrou dohodl, celé soudní jednání by se podstatně urychlilo, zjednodušilo, případně by se mu mohli úplně vyhnout.

Kontakt: www.katerinabelkova.cz