Už samotná myšlenka, že matky se dělí podle jakéhosi žebříčku od nejlepších po nejhorší, s prostředním bodem u matek tak nějak akorát, je absurdní. Nicméně takový žebříček ve společnosti existuje a boduje nebodovatelné.

Kulturní antropoložka Loes Meeusen a psycholožka Colette Van Laar uspořádaly na toto téma výzkum a publikovaly ho v článku „Snaha být dobrou matkou vede k rodičovskému vyhoření“ na webu Frontiers in Psychology. „Přísné mateřské normy předepisují ženám být dokonalými matkami. Aktuální výzkumy dokazují, že zkušenosti žen s tlakem na perfektní rodičovství vedou k silným pocitům viny a stresu,“ píší belgické vědkyně. „Náš výzkum navazuje na zmíněné se dvěma cíli. Chceme zkoumat, jak matky tento tlak regulují citově, vědomě a chováním a jak taková regulace může vést k rodičovskému vyhoření. A druhý cíl je zjistit, jak se snaha o perfektní mateřství promítá do pracovního života matek.“

Dejte si to na tričko!

Meeusen a Van Laar oslovily ke dvěma stům britských a amerických matek alespoň jednoho dítěte a poté vyhodnotily vyplněné dotazníky. Dokázaly, že snaha být tou imaginární dobrou matkou budí stres, nutí ženy vyhýbat se takzvaným rodičovským chybám, přebírat povinnosti od svého partnera ve snaze dokázat své superschopnosti a zprostředkovaně podléhat v práci pocitu, že nic nezvládají, a slevovat ze svých kariérních cílů.

Není zkrátka o co stát. Mnohem lepší bude vykašlat se na to, že dobrá matka má doma sterilní pořádek, děti vymydlené, v ledničce tříchodové menu vlastní výroby a dělá si kurz domácího učitelství. Raději si uvědomte, jak se pozná SKUTEČNÁ MATKA.

Pokud se na vás vztahují alespoň tři z následujících bodů, klidně si tenhle titul dejte na tričko:

Minimálně třikrát vytírala v noci po dětech poblitou koupelnu nebo koberec u postele.

Odmítla svému dítěti něco splnit, protože to pro něj nebylo dobré, i když by byla za milovanou maminku, kdyby kývla.

Vařila nějakou vymyšlenost ve tři ráno, aby byl klid.

Držela svoje dítě za ruku, aby se nebálo učitelky, ze které se i jí klepala klolena.

Vstala v sobotu dřív než ve všední den, aby měla hotové protivné povinnosti a mohla se pak věnovat dětem.

Vstala v sobotu naopak velmi pozdě a nechala děti ve své posteli obědvat koblihy.

Nezapomněla na svátek svého dítěte uprostřed pracovního týdne.

Strašlivě ho seřvala za sešlapané tenisky, pak ho obejmula a šli spolu koupit nové.

Řekla mu, že ho miluje. I když ty nové tenisky prohnal louží už na cestě domů.

Uspořádala doma oslavu dalších dětských narozenin, přestože už pětkrát přísahala, že si ty malé ničitele do bytu pustí jedině, až bude pod vlivem drog.

Poslouchala vtipy, které přineslo dítě ze školy. Ano, i ty stoleté s Hurvínkem a papoušky. A tak dále. Už máte představu.

To vážně stačí. Trochu snahy den za dnem. Žádné barevně koordinované modýlky vyfocené na Instagram, vysvědčení s jedničkami odshora až dolů a doma podlahy s vysokým leskem. Jenom řada takových maličkostí… Lepší to brát s rezervou než jako matka vyhořet.