Přežila jste pubertu svoji, přežila jste pubertu svých dětí, teď se připravte na pecku jménem manželova krize středního věku. Zase budou hormony bouřit a charaktery se kalit. A zase budete více méně divákem, protože tak jako u puberty, ani u krize středního věku vlastního partnera nemáte moc velké slovo v tom, jak to dopadne.

„I když je střední věk obtížný pro ženy i muže, u mužů to má často těžší formu krize identity,“ říká psycholožka Lynn Margolies a profesorka na Harvardské univerzitě, která se na tuto životní etapu specializuje. „Muži se najednou cítí jako v pasti, bolestně realisticky cítí utíkající čas, mají dojem, že nežijí život, který by chtěli, a cítí silnou touhu uniknout a pokusit se zachytit poslední šanci na štěstí nebo vzrušení.“

Rodinné typy nevyjímaje

Že krize středního věku dopadá i na muže, kteří se do té doby projevovali jako rodinné typy a neměli navenek žádné problémy s tím, přejít pokojně ze čtyřicítky do padesátky, to je záležitost biologie. Hodně podobná už zmíněným neúprosným zákonům puberty. Tehdy člověk toužil utéct z domova kvůli „nesnesitelným“ rodičům, teď je to „nesnesitelná“ manželka a děti. Tehdy chtěl naplno projevit potlačené části své osobnosti (hudba, umění a kamarádi, ze kterých rodičům slézaly nehty hrůzou), teď se najednou naplno potřebuje projevit jako dobrodruh, objevitel, pirát, dobyvatel, prostě rebel, kterého rodina svázala zdánlivě proti jeho vůli.

Trochu čísel a faktů – z mnoha studií zabývajících se tímto fenoménem, který podpořila prodlužující se doba, po kterou moderní člověk žije, vyplývá, že krizí středního věku projde zhruba polovina mužů ve věku 45–54 let. Jméno jí dal v roce 1965 psychoanalytik Elliot Jacques, který ji definoval jako moment, kdy zahlédneme vlastní smrtelnost. Na hrb se jí naházely všechny nepříjemnosti od stárnoucích rodičů přes děti odcházející z domova po první vážnější nemoci, ale nebude to jen tím. I primáti, které starost o rodiče, děti a návštěvy doktorů netrápí, vykazují v období zhruba za půlkou života velký pokles pohody a štěstí.

Víte, co chcete?

Doktorka Margolies radí mužům, na které krize dopadne a nutí je stát se předobrazem všech vtipů o motorkách, sportovních autech a dvacetiletých sekretářkách, uvědomit si, o co všechno přijdou, podlehnou-li touze utéct ze svého zdánlivě dusivého života. Měli by si uvědomit, co přesně chtějí, na co jsou ve svém životě pyšní, posoudit své předchozí životní kroky bez přílišné kritičnosti, pojmenovat, z čeho pramení pocity nejistoty, které je teď trápí, a otevřeně si o tom všem promluvit s manželkou.

A rada pro manželky, aby jen tak nečekaly, jak to dopadne? Svého muže milujete a chválíte, kudy chodíte. Zamyslete se nad tím, jestli to, jako ho vidíte a za co si ho ceníte, ho náhodou nepasuje do nějaké formy. Do formy, se kterou nesouhlasí. Buďte otevřená a připravená, že se váš muž mění, a nebraňte mu v tom větami jako: „On byl Méďa vždycky spíš na sport v televizi, viď? Prosím tě, na co tenisky, ještě si utrhneš meniskus.“

Podporujte ho, zajímejte se o něj. Sama si někdy stěžujete, že nedělá to samé pro vás, tak s tím začněte. A občas si dejte hovor o vašem manželství jako takovém, abyste se ujistila, jestli už v něm vlastně nejste sama. Určitě napíšeme i optimistický článek o tom, jak z krize středního věku vytřískat nový začátek pro váš vztah, ale tohle je upřímné varování před fenoménem, který už rozvedl víc manželství než blondýna na motorce se sporťákem v závěsu. Vždy ve střehu.