Mýty o domácím násilí. Taky je máte v hlavě?

Mýtus 1:

To není násilí, to oni se jenom hádají.

Ta hranice je velmi tenká. Mezi hádkou a násilím je velký rozdíl. Při hádce jde o střet dvou lidí, kteří jsou zhruba stejně silní. Pokud je jeden z nich fyzicky silnější, ozbrojený nebo disponuje financemi, vzniká nebezpečí, že silnější strana zneužije svou převahu. Tehdy se hádka může změnit v násilí.

Mýtus 2:

Násilí existuje pouze v problémových rodinách.

Ale kdeže! Násilí může postihnout kohokoli a v jakékoli rodině. Dojem, že se to týká jen jakýchsi „problémových“ rodin, vzniká proto, že v těch „vzorných“ se to víc tají.

Mýtus 3:

Co se doma uvaří, to se má doma taky sníst.

Možná vám tohle dřív vtloukali do hlavy a zůstal z toho dojem, že i násilí v rodině je tak nějak soukromá věc a nikomu do toho nic není. Ale násilné činy jsou u nás trestné bez ohledu na to, jestli se staly v rodině nebo mimo ni. A každý občan ČR má oznamovací povinnost, pokud se stane svědkem trestného činu nebo porušování práv dítěte. A bez ohledu na trestní řád – lhostejnost okolí může bolet. A v případě násilí doslova.

Mýtus 4:

Ženy si jen vymýšlejí, aby získaly při rozvodu výhody.

Ve skutečnosti ženy násilnosti spíše tají, než aby je zveřejňovaly. Až čtvrtina o násilnostech vůbec s nikým nemluví. Takže násilí v rodině vysoko převyšuje nahlášené případy.

Mýtus 5:

Ženy asi chtějí být týrané, jinak by přece násilníka opustily.

Věřte, že oběti násilí zkoušejí všechno možné, aby situaci změnily. Teprve když jejich pokusy selžou, hledají pomoc mimo rodinu. Umíte si třeba představit, že vám násilník se zbraní v ruce vyhrožuje, že v případě odchodu ublíží vašim dětem nebo blízkým? A vy víte, že je toho schopný… Ženy tedy často zůstávají ze strachu.

Mýtus 6:

Je-li žena zbitá, nejspíš provokovala nebo si to zasloužila.

Jsme přece svéprávné bytosti! Za násilný čin je vždycky zodpovědný ten, kdo ho vykonal, bez ohledu na chování druhé strany. Nehledě na to, že za „provokaci“ bývá dost často považováno třeba to, když žena přijde později z práce domů, navštíví kamarádku nebo nesouhlasí s mužem, pokud jde o politiku nebo výchovu dětí.

Pokud vy nebo vaše kamarádka či známá zažíváte něco z následujícího výčtu, žijete pravděpodobně s tyranem:

• Fyzické násilí: týrání, kopání, bití, tahání za vlasy, popálení.
• Psychické násilí: citové týrání, slovní vyhrožování, vydírání, vyvolávání výčitek, pocitů viny, zesměšňování.
• Sexuální násilí: znásilnění, nucení do aktivit, které žena odmítá.
• Sociální násilí: izolování oběti od společnosti, bránění styku s okolím, přáteli, blokování telefonu apod.
• Ekonomické násilí: omezování přístupu k penězům nebo zákaz výdělečné činnosti.