V jednom z rozhovorů pro časopis Květy herečka Libuše Šafránková prozradila, jak vypadalo jejich dětství na moravské vesnici. S Mirkou běhaly s ostatními dětmi venku v přírodě, sportovaly a taky ochotničily. K umění měla rodina blízko, oba rodiče byli učitelé, maminka učila na lidušce, tatínek byl taky zdatný muzikant. Libuše svou sestru vždy chránila a vzniklo mezi nimi skutečně silné pouto. Tak to měly sestry celý život – na prvním místě pro ně byly dobré rodinné vztahy, ne sláva.

Krásné princezny

Obě sestry byly krásné a velmi ženské. Libuše byla tmavovlasá, Miroslava světlejší. I s prvními hereckými příležitostmi to měly podobně. Libuši bylo osmnáct, když si zahrála slavnou roli Barunky v Babičce, Miroslavě bylo šestnáct let, když se objevila ve filmu Robinsonka, a osmnáct, když si zahrála smutnou a nešťastnou princeznu v Malé mořské víle, kde se poprvé a naposledy setkala před kamerou i se svou starší sestrou, která jí „přebrala“ prince.

Přestože Libuše studovala konzervatoř, rodiče nebyli dvakrát nadšení, že by se měla herectvím živit i mladší Miroslava. Ta začala studovat textilní školu, kde ji objevil režisér Karel Kachyňa a obsadil ji do hlavní role v Robinsonce. Rok předtím se už ale objevila v jedné z menších rolí ve filmu Věry Plívové-Šimkové Přijela k nám pouť. Tam si ostatně zahrála i starší Libuška, a to mladičkou paní učitelku. Než začala Miroslava točit, musela rodičům slíbit, že školu nebude šidit a že se vše doučí.

Od víly až po Borůvku

Zdálo se, že i Miroslava má našlápnuto k hvězdné kariéře. V Malé mořské víle ukázala, že talent má, přestože písně Půlnoc tmavá a První kámen bílý v pohádce nezpívá ona, ale Lenka Kořínková. To bylo v roce 1976, a o šest let později si zahrála studentku Borůvku v populárním filmu Jak svět přichází o básníky, do které se zamiloval Štěpán. Na vrcholu kariéry byla právě v sedmdesátých letech, ale žádnou další výraznou roli už si nezahrála.

Zamilovala se a provdala se do Německa, kde začala v Mohuči studovat na vysoké škole ekonomii a získala titul bakaláře. Později ve studiu pokračovala v Praze a získala inženýrský titul. Několik let také žila v Mexiku. Během svého pobytu v zahraničí i nadále natáčela, objevila se v několika německých televizních seriálech, například Jockei Monika, kde ztvárnila hlavní roli.

Poslední role – Arabela

V roce 1990 se vrátila do Čech na natáčení populárního seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek. V první sérii měla hrát Arabelu Libuše Šafránková, ale v té době onemocněla, tak tvůrci roli nabídli Janě Nagyové. Šafránková se přesto v Arabele objevila – Janu Nagyovou předabovala. V druhé sérii se už ale Nagyová neobjevila, údajně kvůli finančním neshodám.

Nabídku zahrát si v pokračování Arabely dostala opět Libuše, ale ta znova odmítla – tentokrát kvůli natáčení seriálu Náhrdelník. To byla příležitost pro Miroslavu, která si nakonec roli princezny Arabely opravdu užila. V té době už byla rozvedená s německým manželem a rozhodla se natrvalo vrátit do Prahy. Znova se vdala za překladatele Miroslava Drozdu, s nímž má syna.

Návrat k herectví se nekonal

Přestože po Arabele dostávala spoustu nabídek, ona už hrát nechtěla. Odmítla roli ve filmu Konec básníků v Čechách (1993) a s manželem založili mediální a tiskovou agenturu. Médiím se úspěšně vyhýbala. Silný vztah k sestře projevila i tím, že si s manželem pořídili bydlení několik ulic od Libušky. Její úspěch ji těšil, nikdy jí nezáviděla. Vždy sestru velmi podporovala, a to nejen v kariéře, ale i ve chvílích, kdy ji potřebovala nejvíc.

Když před lety Libuše onemocněla rakovinou, byla to Miroslava, která jí nosila silné polévky, aby nabrala sílu. A přestože se nerada objevovala na veřejnosti, v roce 2015, kdy lékaři diagnostikovali Libuši rakovinu, ji ráda zastoupila a převzala za ni dokonce medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. Totéž by určitě udělala i Libuška, která v rozhovoru pro Květy řekla: „Když někdo onemocněl, přizpůsobila jsem se chodu našich rodin, povolání najednou nebylo na prvním místě, prostě jsem nastoupila jako voják do služby. Ale to je přece normální životaběh.“

Kopretiny jako symbol nevinnosti

Smrt Libušky nesla Miroslava velmi těžce. Přestože všichni věděli, že je hodně nemocná, nikdo to nečekal a nebyl na to připraven. Po pohřbu jen krátce řekla, že její sestra měla obrovskou vůli žít, ale v poslední době toho musela hodně prožít. Její odchod proplakala a na rakev s ostatky položila symbolicky věnec z kopretin ve tvaru srdce. Kopretiny držela i v ruce – a nikoli náhodou. I Barunka měla ve slavné Babičce na hlavě věneček z kopretin. A kopretiny jsou symbolem nevinnosti.