Oživila stará přátelství, v reklamní agentuře, kde pracovala, navázala nová, sportovala, žila muzikou a partnerské šarvátky jí rozhodně nechyběly. „Vlastně jsem se po letech nadechla a uvědomila si, jak mě vztah s Rudou posledních pár let vyčerpával. Hádky, žárlení, scénky před dětmi, nic z toho už nemělo mít v mém životě místo,“ říká Martina. Jenže pak jí byl představen Denis a nově nabytá svoboda byla tatam.
Bavila mě jeho ségra
„Moje výrazně mladší kamarádka z práce mě pozvala na prodloužený víkend, kde slavila narozeniny. Pár lidí z jejího okruhu jsem znala, ale stejně jsem na víkend odjížděla se smíšenými pocity, nechtěla jsem si připadat jako pedagogický dozor,“ směje se Martina. „Těm lidem nebylo ještě ani třicet. Ale na akci jsem zjistila, že moje obavy byly naprosto zbytečné. Skvěle jsme se bavili a já žádný věkový rozdíl nevnímala…
Byla tam jedna holka, Janka, se kterou byla velká legrace. Takový ten maskulinní typ s humorem, který mají chlapi. Večer jsme si spolu povídaly o životě a ona přišla s tím, že má bráchu, kterému bych se líbila. A taky bych ho dokázala srovnat, prý je chlapec hodně svůj.“ Martina si představila vtipnou Janku v pánském vydání a řekla si, proč ne.
Výmluvy a zase jen výmluvy
„Zhruba za týden jsme šli s kamarády na pivo a Denis dorazil s hodinovým zpožděním a v dost zuboženém stavu. Opil se prý z nervozity, zachraňovala situaci Janka. To mě mělo varovat. Ten večer jsme si toho moc neřekli…“
Další schůzka proběhla jen ve dvou a Martina zjistila, že ji bývalý voják docela baví. Začali se spolu scházet, ale už tehdy se „zamilovanému“ Denisovi občas stalo, že na schůzku nedorazil a nemohl se omluvit, protože měl vybitý mobil (týden), neměl kredit (čtrnáct dní), odjel služebně mimo republiku (tři týdny). I přes jasné signály, že to s tím hochem nebude jednoduché, si ho Martina po půl roce nastěhovala domů.
Život na houpačce
V tuhle chvíli se dá příběh zkrátit. Z Denise, který měl problémy nejen s alkoholem, ale hlavně se zodpovědností, se vyklubal naprostý asociál, který lhal ve finále i sám sobě a svým variacím na pravdu věřil. Martina nikdy nevěděla, jestli se podaří odjet na domluvený víkend, často se stalo, že měli sbaleno a seděli s dětmi v autě, Denis si odešel vedle do trafiky koupit tabák a vrátil se za tři dny. Takhle chodil i na Štědrý den kupovat dárky… „Měl samozřejmě i světlé chvilky, když se nám podařilo odjet mimo civilizaci a její svody, užili jsme si krásný víkend. Ale bylo to jak na houpačce, z extrému do extrému.“
Vím, že je to k ničemu
Když došlo pod vlivem i na fyzické násilí a několik policejních výjezdů, Martina si uvědomila, že vše zašlo příliš daleko. Po dlouhých tahanicích našla Denisovi podnájem a s pomocí přátel a rodiny ho vystěhovala. Zhruba po půl roce se Denis začal ozývat, tu a tam přišlo pozvání na pivo, na výlet, nikdy sice nepřiznal, že byl krach vztahu výlučně jeho dílem, ale bylo vidět, že mu Martina chybí. Dokonce to vypadalo, že se změnil. „Na domluvené srazy chodil včas, plánoval dovolenou, tedy s batohem v Brdech pod širákem, ale i tak úspěch… Scházeli jsme se na tajňačku, styděla jsem se po všech eskapádách přiznat rodině a dětem, že jsme zase v kontaktu. Překvapivě mě nikdo jiný nebavil a nezajímal tak jako tenhle egocentrický, arogantní sobec,“ říká Martina.
„Ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Všechno se vrátilo do starých kolejí. Naposledy odešel s tím, ať ho sbalená vyzvednu za dvě hodiny u něj před domem, dělám totiž taxikáře, neboť Denis nikdy neměl dostatek času a energie na to udělat si papíry. Před domem jsem se už nedovolala. Za poslední půlrok to udělal potřetí. Většinou se pak po třech týdnech ozval, jako by se nechumelilo. Už na to nemám…
Jen se bojím sama sebe, že si ho zase pustím do života, přestože jsem si to definitivně zakázala. Nechala jsem si dobrovolně ukrást spoustu hezkých let člověkem, který si mě neváží a chová se ke mně jako k hadru.“
Pohled psychologa: Mgr. Gabriela Skružná
Pohled psychologa: Mgr. Gabriela Skružná
Paní Martina měla opakovaně vztah s mladším mužem, který není zrovna vzorem odpovědnosti ani jiných ctností. Sama o něm mluví jako o naprostém asociálovi. Bohužel takoví lidé mají často určité kouzlo osobnosti, kterému je těžké odolat. Přestože jednají zásadně jen ve svůj prospěch, nedodržují žádná pravidla a skutečné lásky v podstatě nejsou schopni, mohou být zábavnými společníky, kteří dokáží přesvědčit své protějšky takřka o čemkoliv. Tedy i o své lásce, změně apod.
Jejich nebezpečnost je i v tom, že mají schopnost rozpoznat slabá místa druhého a neváhají je využít. Nabízí tak svým protějškům přesně to, po čem skrytě touží. Ovšem jen tak dlouho, jak sami potřebují. Nicméně jsou schopni vytvořit jakousi „závislost“ na své osobě právě proto, že nasycují skryté potřeby, které by jinak zůstaly nenasyceny. Zde to může být například touha být ještě atraktivní pro muže, připadat si mladá.
Přestože si paní Martina uvědomuje, že tento vztah není zdravý, bojí se sama sebe, že se nedokáže od své závislosti osvobodit. Snad ji toto uvědomění chrání alespoň před neuváženými kroky, které by ji nevratně poškodily například majetkově. Můžeme jí jen přát, aby co nejdříve nad její závislostí zvítězila její sebeúcta.
Kontakt: www.psychoporadna.eu
