Zdroj: Youtube

Rybičky mě nenadchly

Zvířata mě provází celý život, i když v dětství jsem si užila pořádný půst. Bydleli jsme v Poděbradech na kolonádě, psy nebo kočky tam nesměl chovat nikdo. Naši pořídili parádní akvárium s rybičkami, jenže k nim jsem žádný vztah nenašla. Když se náhodou některá nešťastně vymrskla a zahynula na koberci, bylo mi jí líto. Nic víc. Záviděla jsem kamarádkám, které bydlely u Labe a chodily s pejsky ven. Zkoušeli jsme to s bratrem všelijak změnit. Obvykle jsme potají přitáhli domů alespoň kotě. Jenže vždycky vše prasklo a kocourek putoval do nemocnice. Tatínek ho předal kuchařovi. Staral se o celý houf koček, které po budovách a sklepích chytaly myši.

Začalo to pudly a boxerem, pak přišel osel

Na zvířátka jsem trpěla dál, a když jsem dostala pražské angažmá v Rokoku, pořídila jsem si pudla a za pár měsíců dalšího. Tím začala existence celé psí dynastie. K pudlům přibyla fenka boxera, později oslík. Se všemi zvířaty jsem se nastěhovala k prvnímu manželovi, režiséru Němcovi, na Slapy. Měl bungalov se zahradou a místa dost. Manželé si mě vždy brali se zvířectvem a tolerovali to. Zvířátka jsem si vždy ubránila. Jen Němec unikl kočkám. Nesnášel je. Svou druhou vášeň jsem plně rozvinula až na Vysočině. Koupila jsem barák s dospělou kočkou a kotětem, takovým vyhublým. Navíc si musely zvykat na naše pudly a psi zase na ně, ale vychovali jsme je k pospolitosti.

Zvířata utváří lidskou osobnost

Zvířata jsou i velká starost. Prožívám s nimi každý neduh, nemoc, někdy se klepu, nejím, nespím. Mám touhu někoho ochraňovat, starat se o někoho. Nedávno jsme si s Pavlínou Filipovskou říkaly, jak moc jsme si přály mít děti. Čekala jsem deset let, než se mi narodila dcera, a přesto k plnému pocitu rodinného krbu, domova, obě potřebujeme také zvířata. Domácí mazlíčci nikdy nemohou nahradit děti, ale jsem přesvědčená, že pomáhají lidskou osobnost utvářet, pomáhají vychovávat. Když jsem čekala Kačenku, známí mě varovali. Ale raději jsem to vyzkoušela sama. Oba pudlové přes své stáří se od ní ani nehnuli, hlídali ji, mohla s nimi dělat cokoliv.

Má to smysl

Pořady, které v televizi o zvířatech vysíláme, mají větší dopad než to, co jsem dělala celý život, tedy posledních dvacet let určitě. Nemohu spočítat, kolika psům nebo kočkám jsem našla nový domov. Většinou jsem je dostala z nejhoršího (za ten čas jsem málem vystudovala pár semestrů veteriny), a pak jim hledala hodné lidi. Náš podnik, celá Výstavba sídlišť, měl úkol shánět pro psy a kočky místo k žití. A vždy se nám to podařilo.

Kubiščina „šlupka“

Vypadám, že optimismus můžu rozdávat, ale ono to tak docela není. Mám ustálený zvyk. Jak mi v životě začne všechno až moc vycházet, na obzoru nikde ani mráček, říkám si: Kubiško, připrav se, tak teď to bude šlupka. Pořád se obávám dalších ztrát a ran. Ale také těch běžných trampot. To se třeba chvíli raduju, že po naší odvysílané relaci nezbude v útulku jediný pejsek, a pak jedeme do dalšího a můžeme začít znovu.

Jsem šťastná, když jsou šťastní druzí

Nemám ráda hrubost a krutost k dětem i zvířatům, ke starým lidem. Nedovedu se smířit s pocitem rozčarování, když nemohu pomoci lidem, kteří celý život poctivě pracovali a teď nevyjdou s penzí. Pátým rokem budu uvádět adventní koncerty. Vloni jsme jeden výtěžek věnovali domovu dlouhodobě nemocných důchodců na Moravě. A člověk si uvědomuje, že může jen tak málo. Jenže můj pocit štěstí závisí také od pocitů jiných lidí. Nemohu být úplně šťastná, když vím o neštěstí druhých, třeba o válce v bývalé Jugoslávii, o tragédiích ve světě zvířat, který s naším lidským tak úzce souvisí. Bez toho by bylo nám všem mnohem lépe.

„Kdybychom lépe zacházeli

„Kdybychom lépe zacházeli s dětmi, se starými lidmi a se zvířaty, život by opravdu byl snazší a možná bychom se i snadněji domluvili. Někdy se mi zdá, že přes všechny změny k lepšímu je v naší společnosti tolik závisti, pocitů ukřivděnosti, nenaplněnosti, možná očekávání, ale také ohrožení, že se toho až lekám. Ale zase je lepší si to uvědomovat a někdy se i trápit, než mávnout rukou a přenechat řešení jiným.“

Marta Kubišová, 1995

Zdroj: www.vlasta.cz časopis Vlasta 1995

Související články