Když nám dcera představila nového přítele Adama, nebyli jsme zrovna nadšení. Katka byla odmala dost velká tvrďačka. Velmi ambiciózní, až příliš vážná a seriózní. A najednou si přivedla chlapíka s hlavou v oblacích, romantika se smyslem pro humor a o dvanáct let staršího. Nešlo nám to s manželem dohromady, ale nakonec jsme ho přijali do rodiny a mladí se začas vzali.
Líbil se mi víc a víc
Čím víc jsem svého zetě poznávala, tím víc jsem se mu za svůj první dojem v duchu omlouvala. Stal se z něj totiž zodpovědný táta, miloval děti a udělal by pro ně cokoli. Zato Katka byla matka tak trochu na baterky. Brzy po narození druhé dcery začala budovat kariéru, zůstávala dlouho v práci a na děti neměla čas. Já děti hlídala přes den a Adam chvátal z práce rychle domů, aby mě vystřídal.
Občas jsme se trochu zapovídali a postupně zjišťovali, že máme podobné názory i zájmy. Mohli jsme si spolu povídat vlastně o čemkoli. O filmech, o knihách, o sportu, o politice. A já si uvědomila, jak se na Adamův návrat z práce těším. Přišlo mi to docela normální a neviděla jsem na tom nic špatného. Nakonec spokojená byla i moje dcera, že si tak dobře rozumíme. Měla alespoň klid na svou práci. A mě konečně někdo se zaujetím poslouchal. Můj muž byl hodný a laskavý člověk, ale velice uzavřený. Povídat si jen tak o věcech považoval za ztrátu času a mě neměl v úmyslu poslouchat.
Bylo by to normální, kdyby…
Byla jsem našimi debatami tak zaujatá, že mi něco dost podstatného unikalo. Ten den, kdy jsem si uvědomila, že se mnou můj zeť zcela otevřeně flirtuje, si pamatuji doteď. Nemohla jsem to pochopit. Vždyť jsem matka jeho ženy, a navíc o dvanáct let starší! Tomu se musí udělat okamžitá přítrž, rozhodla jsem se. Celý dlouhý měsíc jsem se chovala k Adamovi odměřeně. Převzal si děti, ani jsem ho nepozvala dál a lifrovala ho ze dveří. Jenže jsem si musela přiznat, jak moc mi jeho přítomnost a to posezení s ním vlastně chybí.
Jednoho dne přišel Adam s velkým pugétem růží a provinilým úsměvem na rtech. Omlouval se, jestli jeho chování bylo pro mě nepřípustné. Nemůže si ale prý pomoc, protože ke mně vážně něco cítí. Chtěla jsem ho hned vyhodit, ale nešlo to. To, že mě balí mladý, pohledný, hodný a chytrý chlapík, mi zcela zamotalo hlavu. Život je třeba žít tady a teď. Trochu flirtu přece neuškodí.
Flirtem to neskončilo
Vím, že jsem měla říct razantní ne a poslat ho i s kytkou k šípku. Jenže události vzaly rychlý spád. Nejprve přišly letmé doteky, dlouhé pohledy do očí, pak první polibek a objetí. Byla jsem jako omámená. Toužila jsem celý život po romantické lásce, a ta přišla až teď. Začali jsme se s Adamem scházet i mimo domov, jezdili jsme na chatu a stali se z nás milenci.
Byl to konec
Když to přece jen prasklo, ulevilo se mi. Už jsem byla na pokraji psychických sil. Ale zároveň zamilovaná a směšná, jak situaci trefně popsal manžel, který se hned poté odstěhoval k sestře. Dáša naopak přestěhovala Adama ke mně domů a podala žádost o rozvod. Místo nás teď děti hlídá chůva a my dva je delší dobu neviděli. Naše rodina je v troskách. Se mnou ani s Adamem nemluví celé příbuzenstvo, na styk s vnoučaty mám embargo. Vím, zasloužíme si to. Všechno jsme zničili. Mám Adama pořád moc ráda, ale musíme se rozejít a pokusit se dát věci alespoň částečně do pořádku. Že nade mnou zlomil hůl manžel, mě zas až tolik netrápí, ale chybí mi dcera a vnoučata.
Pohled psychologa: Mgr. Gabriela Skružná
Pohled psychologa: Mgr. Gabriela Skružná
Paní Marta má milenecký vztah se svým zetěm a tato skutečnost rozbila rodinu. Říká se, že svému srdci člověk neporučí. To je do jisté míry pravda. Proto není pochyb, že situace vzájemné náklonnosti se zetěm kladla na oba extrémní nároky a dostát morálním závazkům by bylo neskutečně těžké.
V případech, kdy je nezbytné odolat svodům zakázaného vztahu, je jedinou spolehlivou cestou útěk co nejdále od objektu lásky. To však v tomto případě nebylo asi realizovatelné bez toho, že by paní Marta a její zeť přiznali před rodinou své city. Je pravděpodobné, že by již samo takové přiznání, byť nenaplněné lásky, rodinu zničilo.
Druhým řešením s nejistým výsledkem by mohla být dohoda o tom, že zachovat rodinu je společným cílem obou. Spolupráce na vzájemném vyhýbání se jeden druhému by mohla fungovat za předpokladu, že tento cíl by byl pro obě strany velmi silnou motivací.
Ani jedno řešení nenastalo a rodina je zcela rozbitá. Dcera paní Marty zůstala sama s dětmi a přišla nejen o svého manžela, ale i o svou matku. Přestože se paní Marta chce pokusit o nápravu a je připravená se kvůli tomu se zetěm rozejít, dílo zkázy bylo vykonáno a je otázka, za jak dlouho, případně zda vůbec bude dcera schopná odpustit.
Kontakt: www.psychoporadna.eu
