V bance, kde pracuje pěknou řádku let, se jí vždy líbilo. Menší, ale o to lepší kolektiv. Holky z práce si vždycky vyšly vstříc, byly milé, nikdy si nezáviděly, nepomlouvaly se, prostě idylka. Kdo to kdy zažil. O to víc Marii mrzí, že pracovní život na obláčku je pryč. Podle Marie za to může jedna mladá, ambiciózní mrcha.
Nová vedoucí
Paní Iveta nastoupila zhruba před půl rokem jako nová vedoucí pobočky. Předchozí vedoucí odešla do důchodu a výběrové řízení na uvolněnou pozici probíhalo za zavřeným dveřmi. „Šušká se, že Iveta je snachou šéfky marketingu z generálního štábu. O tom, že by si vyšší post zasloužila některá z nás, nikdo nepřemýšlel,“ říká Marie. „Mladá, velmi ambiciózní a nekompromisní šéfka se uvedla hned na první schůzi. Arogance z ní jen čišela a nám všem rychle došlo, že končí pracovní idylka.“
Hustá atmosféra
Přestože si s Marií od začátku nepadly do oka, doufala, že si to nějak sedne a ona se zase bude v práci cítit dobře. Ostatní kolegyně novou šéfku postupně nějak kously, koneckonců, co jim zbývalo. Atmosféra v práci sice poněkud zhoustla, jedna před druhou se bály na adresu nadřízené cokoli říct, vzhledem k lockdownu už nebyla šance zajít si po práci na skleničku a v uvolněné atmosféře pokecat. Kontakt se omezil na kancelář, kde za sklem seděla vše sledující saň, a občasné prohození pár slov v kuchyňce.
Dostávám kapky
Už po pár týdnech bylo jasné, že Marie Ivetě vadí. Nová nadřízená hlídala každou její chybičku. A trvá to doteď. Přestože se Marie snaží a k žádnému velkému selhání z její strany nedošlo, ačkoli dostává ta nejhorší zadání ze všech, je už na sto procent přesvědčená, že šéfka chce na její místo dosadit někoho jiného a snaží se ji vyštípat. „Ani v nejhorším snu si nedovedu představit, že bych si ve svém věku v našem menším okresním městě hledala novou práci. V dnešní době! Snažím se makat, jak nejlépe umím, všechny své odevzdávky desetkrát kontroluji, o víkendu sedím nad prací, aby bylo vše perfektní, ale paní vedoucí si vždycky něco najde. Zavání to šikanou, jenže já se nemám o koho opřít. Moje přímá nadřízená je ta, která rozhoduje o chodu pracoviště a osudech lidí. Stačí jedna jediná zpráva směrem nahoru a jdu od válu,“ líčí své pocity Marie. „Vůbec nevím, co mám dělat. Stěžovat si? Komu? A bude to mít vůbec nějaký efekt? Nepodpoří mě ani kolegyně, ona nás rozložila zevnitř, všichni hrabou na svém písečku a bojí se o flek.“
Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace
Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace
Paní Marie se ocitla v nelehké situaci, která ovšem není neřešitelná. Jako nezúčastněný pozorovatel vidím několik možností. Za prvé by paní Marie mohla zkusit navrhnout otevřený rozhovor. Svou nadřízenou popisuje jako tvrdou ženu, která má ráda jednání na rovinu. Pokud by se paní Marii podařilo vést s ní rozhovor tak, že jí dá jasně najevo, že o svou současnou pozici stojí, chce ji dělat kvalitně, ale ne za každou cenu, mohlo by to zapůsobit. Měla by jí jasně a stručně popsat své pocity a zároveň navrhnout, co by potřebovala k tomu, aby se v práci zase cítila dobře. Je důležité, aby jednala klidně a sebejistě.
Aby si paní Marie opravdu byla vnitřně jistá sama sebou, určitě by nebylo na škodu zmapovat trh práce, zda se opravdu nenajde v okolí pozice, která by ji zaujala. A tím se dostáváme k další možnosti, a tou je zkusit si zajít na nějaký pracovní pohovor. Nemusí hned nastoupit do nového zaměstnání, ale minimálně si posílí sebevědomí a třeba i narazí na práci, kde se bude cítit zase šťastná. Lidé přece odchází do důchodu nebo na mateřskou dovolenou i v době covidu. Přeji, aby se těžkou pracovní situaci podařilo překonat a paní Marie se zase mohla do práce těšit.
