„Vždy jsme našli společné téma a hlavně – pojítkem byl Sokol! Tam nás přivedli naši rodiče, kteří tímto hnutím žili. Vojta mi věřil, nikdy jsem na něj nežalovala a žehlila jeho lumpárny. Já v něm měla kamaráda, se vším jsem se mu mohla svěřit, všichni kamarádi nám záviděli krásný vztah.“ Kdeže loňské sněhy jsou.
Vzala jsem si bráchova kamaráda
Vojta Ludmilu seznámil i s jejím nastávajícím. Jednou šli všichni tři společně do kina a Vojtův kamarád se do jeho sestry zakoukal. „Nejdříve jsem si to nechtěla připustit, přece jen byl Josef o dva roky mladší. Když jsem ho ale lépe poznala, zjistila jsem, že má věci v hlavě pěkně srovnané a je mi s ním dobře. Začali jsme spolu chodit. Stejně jako my dva s bráchou vedl i Pepa mladší děti v Sokole, takže to byla další věc, která nás spojovala,“ vzpomíná na hezké časy Ludmila. Josefa si Ludmila nakonec vzala a založili spolu rodinu. Vojtěch studoval vysokou školu, tak se ženěním tolik nepospíchal. Přestože byla Ludmila v jednom kole mezi prací, manželem, dětmi a domácností, na bratra si vždycky našla čas.
Změna nastala, když se Vojtěch oženil
„Jednoho dne nám přivedl Vojta představit svoji známost. Byla to slečna z vesnice, kde byl Vojta na výletě u kamaráda. Zpočátku působila Věra jako milá a skromná holka. Já s Pepou jsme byli rádi, že i Vojta konečně někoho potkal a je šťastný. Ale už na začátku jejich vztahu jsem si všimla, že rodinné finance drží Věra, přestože hlavním zdrojem příjmu byla Vojtova výplata. Vojta ale vypadal velice spokojeně, tak jsem to neřešila, říkala jsem si, že mu to asi takhle vyhovuje.“
Ovšem po svatbě se situace i vztahy dost změnily. Vojta začal za sestrou chodit čím dál tím míň a Věra přišla na návštěvu taky jen jednou, poté, co se s Josefem přestěhovali do nového domu. Ludmila měla pocit, že Věru zajímá jen to, kde na pořízení nového bydlení vzali a jak to, že oni s Vojtou musí bydlet v bytě. „Vojta měl slušné zaměstnání, ale na rozdíl od nás s Josefem se bál vzít si hypotéku. My měli něco málo našetřeno, hodně nám pomohlo dědictví po manželových rodičích. I přesto jsme si museli skoro polovinu částky na dům půjčit. Od té doby, co nás Věra navštívila v našem novém domě, k nám už nikdy nepřišla. A stále méně jsme se vídali i s Vojtou,“ vypráví smutně Ludmila.
To jsem ještě netušila, co nás čeká po smrti rodičů
„Zhruba před dvěma lety diagnostikovali mamince zhoubný nádor a její odchod byl velice rychlý. Tatínek tu bez maminky evidentně nechtěl být, a tak jeho odchod přišel záhy. Byla jsem z toho velice smutná, v tak krátké době ztratit oba rodiče. Pokoušela jsem se oživit vztahy s Vojtou i jeho rodinou a sdílet zármutek společně. Ten byl ale jako vyměněný.
Jen co jsme pohřbili tatínka, chtěl začít řešit dědictví. Já jsem na to neměla ani chuť, ani sílu. Jen před pár týdny nám skončilo zařizování pohřbů a všechny náležitosti s tím spojené a hned zase řešit majetek…“ Ludmila předpokládala, že do domu po rodičích půjde bydlet její bratr s rodinou. Věra přece tolik toužila po bydlení v domě a Ludmila s Josefem byli ve svém domě spokojení.
Bratr jí ovšem připravil šok
Ludmila čekala na to, až se bratr ozve a bude s ní chtít stěhovaní do domu po rodičích probrat. „Když za mnou konečně přišel, nebyl sám, šla s ním i Věra. Od pohřbu tatínka jsem ji neviděla, na zařizování pohřbů se nepodílela, ani na péči o maminku, když byla nemocná. Na řešení majetku si ale čas udělala.“
Vojta Ludmile oznámil, že chtějí dům po rodičích prodat. „Tak tahle možnost mě vůbec nenapadla, ani ve snu jsem si neuměla představit, že v domě našeho mládí bude bydlet někdo jiný. Byla jsem v šoku a doufala jsem, že je to jen takový návrh a Vojta pochopí, že na tohle nemůžu přistoupit, on mi ale chladně vysvětlil, že si s Věrou vyhlédli novostavbu v nějakém satelitu na okraji města a že počítají s penězi, které získáme prodejem domu po rodičích. Nebyla jsem schopná slova. Řekla jsem, že si to musím nechat projít hlavou, ale už dopředu jsem věděla, že prodej domu nemohu připustit.“ Ludmila neví, jak má s bratrem mluvit. Je přesvědčená o tom, že nápad vyšel z hlavy bratrovy ženy. Chtěla by celou situaci probrat s bratrem o samotě, ten se ale jejím pokusům o schůzku ve dvou vyhýbá.
Pohled mediátorky: odpovídá Kateřina Bělková, mediátorka
Pohled mediátorky: odpovídá Kateřina Bělková, mediátorka
Spory mezi sourozenci ohledně dědictví po rodičích řeším se svými klienty velice často. Je běžné, že sourozenci, i když si jinak velice rozumí, se v otázkách majetku nemohou shodnout. Pokud by se vám podařilo sejít se s bratrem o samotě, pokuste se mu upřímně a bez silných emocí vyjádřit, co všechno pro vás dům po rodičích znamená. Prodej nemusí být vždy tím jediným možným řešením, můžete třeba zjistit, že by vám oběma více vyhovovalo nemovitost alespoň načas pronajmout. Pokud byste potřebovali pro probrání této citlivé záležitosti pomoc, doporučuji využít služeb mediátora, který je odborníkem na dohody i ve zdánlivě velice bezvýchodných situacích.
Kontakt: www.katerinabelkova.cz
