V každém pokoji jsem si nejdřív změřil, jestli z postele dosáhnu smetákem na tu druhou,“ vzpomíná Jan na cestování po Austrálii s chrápajícím spolužákem. Aby nemusel celou noc mlaskat a pokoušet se obracet parťáka na bok, šťouchal do něj násadou od smetáku. „Nikdy nezapomenu na to zoufalství, když jsem si ve čtyři hodiny ráno raději vzala učebnici a šla se zavřít do minikoupelny mého studentského pokoje, protože šance usnout byla minimální! Když v sedm ze spacáku vyskočila do růžova vyspaná kamarádka s rýmou, měla jsem chuť ji zabít!“ směje se Kateřina při vzpomínce na to, jak ji kdysi přijely navštívit kamarádky během zahraničního studijního pobytu.
Častěji si na problémy s chrápáním stěžují ženy, protože právě ony bdí kvůli intenzivní zvukové kulise častěji. Podle přednosty plicního oddělení FN Brno Milana Sovy opravdu nejde o předsudek: „Problém mají častěji muži – je to dáno odlišnou anatomickou stavbou krku, který je u mužů také masivnější, ale i tím, že zejména dříve měli muži častěji problém s obezitou. Ta je s chrápáním úzce spojená tak, že čím více hmoty v oblasti krku je, tím větší tlak vyvíjí na dýchací trubici, zužuje její prostor a vzniká typický zvuk chrápání.“ Zjednodušeně lze říci, že krátký silný krk je k chrápání náchylnější, zatímco ženy s labutí šíjí budou pravděpodobně spát neslyšně. U některých chrápajících spáčů může nepříjemný problém skutečně vymizet, jakmile zhubnou.
Ovšem chrápání sužuje i atletické typy, dokonce i jedince velmi štíhlé. U nich může jít opět o problém s překážkou v dýchacích cestách. „Chrápání může ukazovat na onemocnění nosohltanu, typicky třeba při rýmě, kdy opět v dýchací trubici vzniká obstrukce. U malé části pacientů může jít o anatomickou zvláštnost, kterou lze odstranit operací,“ vyjmenovává další příčiny chrápání lékař Milan Sova. Další velkou skupinou jsou příležitostně chrápající jedinci, jejichž noční projevy jsou spojené s alkoholem. Jak je možné, že i dvě piva způsobí humbuk? „Alkohol uvolňuje svaly v krku, tkáně jednak tlačí na dýchací trubici, jednak se ty v dýchacích cestách uvolní a začnou vibrovat. A opět vzniká onen charakteristický zvuk,“ rozkrývá záhadu Milan Sova. Podobně funguje i stárnutí – s postupným ochabováním tkání celého těla roste i počet chrápajících. Mužů i žen. Nejvýrazněji se to projevuje při spaní na zádech. Když se chrápající otočí na bok, chrápání často ustane.
Nechrápej! Buď tolerantní!
Špatnou zprávou možná je, že v mnoha případech se s tím nedá nic dělat. Nemá tedy smysl tlačit partnera do operace, vyčítat mu, že to dělá naschvál, nebo ho nutit třeba k výplachům nosu. „Chrápání je často jen estetická záležitost, problém nastává, pokud ve spánku dochází k zástavám dechu – odborně apnoickým pauzám. Podle jejich počtu se určuje závažnost syndromu spánkové apnoe,“ říká Milan Sova a na vysvětlení dodává: „U nejtěžších stavů je prokázaná souvislost s vyšším výskytem kardiovaskulárních onemocnění nebo infarktu.“ Problémem je nedostatečné okysličování krve i snížená kvalita spánku. Pacient sám to posoudí jen těžko. Jeho spolunocležník ale může – pokud slyší, že partner přestává dýchat, jde o apnoe. Jsou to typické pauzy, ve kterých se zdá, že chrápání s nádechem ustalo, než se opět ozve výdech.
V takových případech by se chrápání mělo řešit. Nejčastěji pacientovi pomůže přetlaková maska. „To je přístroj, který váží dvě až tři kila, je snadno přenosný – můžete si ho vzít i na dovolenou. Do pacienta pumpuje vzduch a zabrání zástavám dechu. Ve vzácných případech může jít o dočasné řešení, dokud pacient třeba nezhubne. Většinou je ale užívaný doživotně,“ popisuje řešení problému se zástavami dechu ve spánku Milan Sova.
Poslední záhadou spojenou s chrápáním je skutečnost, že zatímco nikdo v místnosti nemůže zamhouřit oka, chrápající nerušeně spí. Přitom na zamlaskání reaguje často podrážděně, proč ho budíte. „To je dáno nutností,“ směje se lékař. „Mozek je naučený naše vlastní ‚zvuky‘ vypnout, abychom se vyspali. Proto vlastním chrápáním sami sebe nebudíme, ale cizí chrápání nám nedá spát.“
Na zvuky doprovázející spánek si často zvykne i partnerka či partner. Nelze ale počítat s tím, že je to samozřejmé. „Na vnější zvuky je možné si do určité míry zvyknout, ale spánek každého z nás má jinou hloubku a kvalitu. To je dáno řadou faktorů, například genetických nebo tím, jak vypadal náš spánek v dětském věku, s jakými dalšími nemocemi se potýkáme atd. Někomu potom mohou zvuky vadit opravdu minimálně a ruší ho ticho, jiný pro spánek naopak potřebuje naprostý klid,“ vysvětluje neuroložka a vedoucí lékařka Oddělení spánkové medicíny Národního ústavu duševního zdraví Jitka Bušková. Problémem chrápání je i fakt, že zatímco někteří lidé jsou hlasití v REM fázích spánku (tedy v těch s nejslabším svalovým napětím), jiní jsou slyšet celou noc. Podmínky tedy nemusejí být rovné ani na jedné straně postele. Co ale platí vždy, je, že pokud se ráno budíte unavení a nevyspalí, stálo by za to se poradit s odborníkem.
Známe, ale nedodržujeme
Obor spánkové medicíny se etabloval poměrně nedávno, ačkoliv spánek je jednou ze základních lidských potřeb a problémy se spánkem trápí lidstvo odnepaměti. Problémů se spánkem ale přibývá. „Nejčastější poruchou spánku je insomnie, chronická nespavost trápí 10–15 % populace. Častá je i spánková apnoe, která postihuje více než tři muže z 10 a přibližně každou pátou ženu. Ostatní poruchy jsou méně časté, ale také to nejsou zanedbatelná čísla,“ cituje statistiky odbornice na spánek.
Aktuálně vznikají v Česku i spánková centra a v některých případech je doporučené vyšetření ve spánkové laboratoři. „Do spánkových center přicházejí pacienti pro potíže s nespavostí, nebo naopak s nadměrnou denní spavostí, s narkolepsií, ale také s nočními můrami, nočními děsy, somnambulismem a dalšími tzv. parasomniemi,“ vyjmenovává široký rozptyl problémů lékařka Jitka Bušková. Dodává, že ani ve spánkovém centru nedokážou vyřešit každý problém a musí pacienta odkázat jinam. „Například řada pacientů s insomnií přichází v naději, že vyšetření ve spánkové laboratoři odhalí příčinu toho, proč nespí. V naprosté většině případů tomu tak ale není, prospěšnější by pro ně byla psychoterapie zaměřená na nespavost a ta nemusí být na spánková centra vůbec vázána.“
Na vině mohou být vedle často zmiňovaného stresu i nevhodné návyky. Lékaři poměrně marně varují před devastujícími dopady spánkové deprivace – stavu, kdy lidé (i dobrovolně) spí méně, než by potřebovali, v zájmu časové úspory, dohánějí povinnosti či zábavy. Mluví se o vlivu modrého světla, nepravidelném denním režimu, nevhodném prostředí pro spánek (přetopené místnosti, nezastíněná okna, zvuky zvenčí) i o užívání alkoholu na dobrou noc. „Pokud bychom se ptali, jaký je celosvětově nejrozšířenější prostředek, který se používá na podporu usínání nebo spánku, byl by to právě alkohol. Alkohol může napomoci relaxaci, ale kvalitu spánku spíše zhoršuje, vede k častým probuzením a nočním můrám, zhoršuje chrápání i pocení ve spánku atd.,“ upozorňuje lékařka a dodává, že o základech spánkové hygieny lidé obecně vědí hodně, ale v reálu zásady nedodržují. „Obecným problémem je např. nedostatečná délka spánku, a to už od velmi mladého věku. Když se během přednášek pro studenty gymnázií zeptám, kdo z nich spí méně než sedm hodin, zvednou ruce téměř všichni. Je pravděpodobné, že ani v dospělosti svoje spánkové návyky nezmění. Kromě dostatečné délky spánku je z hlediska jeho kvality důležité také pravidelné vstávání a ranní působení přirozeného světla. Naše vnitřní hodiny jsou na světlo v ranní době nejcitlivější. Ideální je proto chodit ráno do práce pěšky nebo jezdit na kole,“ doporučuje rituál na ranní probuzení a správný start dne neuroložka.
Je to noční můra!
Vliv na kvalitu spánku mají i sny, a zejména noční můry. „Jsou to velmi živé, děsivé sny, ve kterých často pociťujeme strach o život, a to buď vlastní, nebo o život svých blízkých. Tento strach může vést až k těžké nespavosti a nemusíme se ho zbavit ani během dne,“ popisuje Jitka Bušková situace, kdy si lidé nesou nepříjemný pocit ze snu po celý den. Varuje, že zlé sny mohou být spojené i s některými neurologickými a psychickými poruchami. „Pokud se objevují často a jsou například spojené s motorickým doprovodem, tj. ‚přehráváním‘ toho, co se mi zdá, doporučuji vyšetření ve specializovaném spánkovém centru.“
Lékařka aktuálně pracuje se svým týmem i na výzkumu souvislosti nočních můr a prodělání onemocnění covid-19. „Zatím jsme vyhodnotili asi 1500 odpovědí a ukazuje se, že noční můry se zcela nově objevily u 17 % respondentů, u dalších 7 % osob pak došlo v souvislosti s infekcí k jejich zhoršení, a to do té míry, že se objevují prakticky denně nebo i několikrát za noc, ačkoli to před onemocněním bylo např. jedenkrát do roka,“ zmiňuje průběžné výsledky studie, do které je stále možné se zapojit zde.
Jak vypadá vyšetření ve spánkové laboratoři?
Jak vypadá vyšetření ve spánkové laboratoři?
Odpovídá Jitka Bušková, vedoucí lékařka Oddělení spánkové medicíny NÚDZ
„Spánková laboratoř slouží k diagnostice poruch spánku. Pacient obvykle stráví ve spánkové laboratoři jednu noc, eventuálně ještě následující den. Během spánku v laboratoři u něj registrujeme za pomoci povrchových elektrod a čidel řadu parametrů, jako je například mozková aktivita, svalové napětí, oční pohyby, srdeční rytmus, ale třeba také dechové parametry nebo pohyby končetin. Nemusí to být pro každého úplně pohodlné, ale nám lékařům to často přinese zásadní informace.“
Zdroj: časopis Glanc prevention.com neurocovid.cz
