Narodila se jako Ludmila Babková, a když dostala první filmovou nabídku, otec jí poradil, aby si vybrala pseudonym podle jeho přítele, spisovatele Jindřicha Šimona Baara. A tak se z ní stala Lída Baarová. Měla ještě o sedm let mladší sestru Zorku, která se taky stala herečkou. Mnozí prohlašovali, že Lída byla sice krásnější a průbojnější, ale Zorka talentovanější. Každopádně slavná byla Lída.

Slavná nejen doma

Po dvojroli v úspěšné komedii Lelíček ve službách Sherlocka Holmese z roku 1932 její hvězda stoupala vzhůru. Točila několik filmů ročně (Funebrák, Madla z cihelny, Její lékař, Grandhotel Nevada). Byl to Miloš Havel, filmový mecenáš, který ji seznámil se zvučnými režiséry té doby – Fričem, Slavínským nebo Svitákem. Brzo si jí všimli i za hranicemi a v jednadvaceti dostala nabídku od nejznámější evropské společnosti UFA v Berlíně. Tam vznikl asi její nejznámější zahraniční snímek Barkarola (1935), kde si zahrála s Rolfem Wankou.

Podobně jako její herecká kolegyně Adina Mandlová, i ona měla kolem sebe spoustu mužů. Zamiloval se do ní Vlasta Burian i Hugo Haas, Burian se prý kvůli ní chtěl rozvést. Ona zřejmě ale mířila výš. O panenství přišla v osmnácti s režisérem Karlem Lamačem. Při natáčení Barkaroly se seznámila s populárním německým hercem Gustavem Fröhlichem, s nímž žila tři roky, přestože byl ženatý. Čekala s ním dítě, ale kvůli mimoděložnímu těhotenství o něj přišla. Po operaci už nemohla mít děti nikdy.

Pletky s nacistou

Barkarola byl ovšem taky film, v němž okouzlila i německého ministra propagandy Goebbelse. V roce 1936 se do ní zamiloval a ona jeho city opětovala. Považovala ho za chytrého muže – a takoví jí imponovali. Doufala, že kvůli ní opustí ženu, a on o tom možná i uvažoval. Ovšem manželka na Goebbelse „žalovala“ samotnému Hitlerovi, který mu avantýru s českou herečkou zakázal. Baarové zbyly jen oči pro pláč – ztratila muže, kterého možná milovala, a přišla o šanci zahrát si v Hollywoodu, kam dostala v roce 1937 nabídku, ale vzdala se jí právě kvůli milenci.

Hloupá a naivní, nebo vypočítavá mrcha?

Přestože později Baarová tvrdila, že byla pošetilá a blbá a proti své vůli se zapletla do dějin, názory na ni se mezi kolegy různily. Ljuba Hermanová o ní tvrdila, že jí nevěří a že si nedovede představit, že by si chytrá žena mohla takhle zkazit život. Herečka Zdenka Procházková o Lídě říkala, že se chovala povýšeně a že muže využívala i předtím, než poznala Goebbelse. Jiní o ní mluvili s úctou. Manželka Huga Haase na ni vzpomínala jako na slušnou dívku, která se jim snažila pomáhat, a Eva Gérová ji také neodsuzovala. Mnohem více lidí o ní ale prohlašovalo, že byla bezcharakterní hvězda, která si byla všeho moc dobře vědomá. Hana Vítová o ní řekla: „Nebudu ji pomlouvat. Byla lepší, protože dobyla svět, měla na to. Kde se objevila, působila jako zjevení.“

Po válce ji obvinili jako řadu dalších z kolaborace. Ona se ovšem s nacisty skutečně stýkala, to popřít nemohla. Celá rodina musela na výslechy a matka při jednom z nich dostala infarkt a zemřela. Brzo poté spáchala sebevraždu nervově labilní sestra Zorka Janů a otci museli amputovat nohu, protože odmítl operaci. Samotná Lída pod nátlakem vypovídala proti Burianovi a tvrdila o něm, že donášel Němcům.

Dožila zahořklá a osamocená

Po únoru 1948 odešla s tehdejším manželem Kopeckým do zahraničí, kde pokračovala ve filmování. Pro zahraniční produkce byla stále zajímavá. V Itálii si zahrála ve Felliniho Darmošlapech, působila v divadle. Na hvězdnou prvorepublikovou kariéru už ale nikdy nenavázala a v roce 1958 uměleckou činnost zakončila dramatem Nebe v plamenech. Manželství s Kopeckým se brzy rozpadlo a ona se seznámila s rakouským lékařem Kurtem Lundwallem, v jehož sanatoriu se léčila z psychického zhroucení. Prožili spolu dvacet let, ovšem jako manželé pouhé tři. V roce 1972 zemřel a ona jeho smrt těžce nesla. Zbytek života strávila v osamění v domě v Salzburgu, který získala po svém manželovi. Zemřela v říjnu 2000 a pochována byla ve Strašnicích vedle celé své rodiny.