„U nás doma se o homosexualitě mluvilo maximálně v rovině vtipů. V dětství jsem sice vnímala, že jsem v něčem jiná, ale pokud nevíte, jak to pojmenovat, tak tápete. Líbily se mi ženy, ale vzhledem k tomu, že ráda kreslím a fotím, vnímala jsem to spíš jako nějaký rozšířený smysl pro estetično a krásu. Mám čtyři bratry a bavily mě spíš jejich klukovské hry, jejich knihy, cestopisy, dobrodružná literatura. Ani v pubertě jsem sexualitu moc neřešila. Chtěla jsem cestovat, oslovilo mě hnutí Brontosaurus, obdivovala jsem Josefa Velka a hltala jeho knihy. To mě dovedlo k zájmu o politiku, což většinu mých vrstevníků moc netáhlo. Zkrátka – nějak se stalo, že jsem si tehdy vůbec neuvědomila, jak to vlastně mám,“ vysvětluje Michaela.

Nemyslete na růžového slona

Našla si tedy manžela a měla s ním dceru. Tak se to přece dělá. Manželství neklapalo, přišel rozvod a nový vztah s mužem. „Když dcera dospěla, začala jsem mít víc času sama na sebe. Během času se proměnila společnost a o homosexualitě se začalo mluvit mnohem otevřeněji. Občas mě napadlo, jestli se mě to taky netýká, ale vždycky jsem tu myšlenku zahnala. Kdo by si chtěl komplikovat něčím takovým život? A pak přišel velký třesk, kdy jsem se opravdu zamilovala. A bylo vymalováno. Protože s tak zásadní emocí nic nesvedete. Jste najednou jak malá rozháraná puberťačka, která vůbec neví, jak s tím má naložit. A já podobné pocity nikdy před tím nezažila,“ líčí autorka Úletu.

Jenomže co teď? Notabene co si počít, když ta, do které jste se zamilovaly, je heterosexuální a nemá o vašem „úletu“ ani ponětí? Vyhýbat se jí? Čím víc to Michaela dělala, tím víc ji jako naschvál potkávala. Říct to doma? Bořit rodinu kvůli úletu? Nedá se to prostě v sobě nějak popřít a nedělat vlny? „Dlouho jsem se to snažila nějak v sobě zašlapat a neřešit. Ale znáte to. Čím víc se snažíte nemyslet na růžového slona, tím víc ho máte před očima. Okamžitě jsem přerušila veškeré kontakty s tou ženou, do které jsem se zamilovala. Jenže čím víc jsem se jí snažila vyhýbat, tím častěji jsem na ni narážela. Do toho se vyoutovávaly různé celebrity, začal se pořádat Prague Pride a všude vlály duhové vlajky. Alespoň mně to tak připadalo. Pak jsem se objednala k jednomu známému psychologovi. Tu návštěvu jsem popsala ve své knize. Moc mi nepomohl. Já chtěla, ať mi předepíše něco na uklidnění, a on se divil, proč blbnu a nežiju přirozeně tak, jak je mi dáno. Však dítě už mám dospělé,“ vypráví Michaela.

Nelhat hlavně sama sobě

Nejtěžší pro ni bylo jít s pravdou ven doma, říct to partnerovi. Ustát rozchod, zůstat přáteli. Pomohl jí hlavně přístup její dcery, která měla čerstvě po maturitě a vzala to báječně. Pro ni je máma cool, že sebrala odvahu nelhat hlavně sama sobě. Napsat knihu pak bylo pro Michaelu jen logickým vyústěním věčných otázek okolí: „Nebavilo mě pořád dokola vysvětlovat, co se vlastně stalo. Bláhově jsem si říkala, že bude snadnější vrazit tazateli do ruky knihu,“ směje se Michaela. Jenomže kniha není přesným obrazem reality, takže třeba Michaelina máma, která ji stejně jako dcera v coming-outu podpořila, se teď baví tím, že příběh v knize rozebírá a hádá, kdo je kdo, která z postav odráží toho kterého člověka v reálném životě. „Vždycky se jí směju, že ve všech těch lidech z knihy je především něco ze mě, protože prošli filtrem mého chápání všech popsaných situací,“ dodává autorka Úletu. Že nešlo opravdu jen o úlet, dokládá i to, že dnes šťastně žije se ženou, kterou potkala pár měsíců po coming-outu.

ZDROJ: Vlasta.cz