Narodila se tři roky po skončení druhé světové války, v roce 1949, jako nejmladší ze tří sester. Její otec byl brněnský skladatel a dirigent Ladislav Kozderka, a není se tedy čemu divit, že hudba byla součástí jejího života. Jak píše Robert Rohál v knize Lesk a bída slavných českých žen, ze všech sourozenců byla nejnadanější. Ráda zpívala a vůbec neměla trému. Její otec o ní říkal, že měla dobrý sluch, dobrou hudební paměť a skvělou intonaci. Všechny sestry hrály na klavír a později Laďka vzpomínala, že to byl právě otec, který byl jejím prvním učitelem zpěvu.

Zpěvanka s absolutním sluchem

Doma jí říkali „Zpěvanka“, a i když zpívaly všechny sestry, ona měla největší talent. V jedenácti natočila v brněnském rozhlase píseň Na klouzačce s Orchestrem Gustava Broma a všichni ji tehdy chválili až do nebes. Nezůstalo u jedné písně, natočila další nahrávky, například titulní píseň k pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele, což málokdo ví. To jí bylo dvanáct let. Objevila se v televizní soutěži Hledáme písničky pro děti a začala studovat na brněnské konzervatoři zpěv a herectví. Absolventským představením byl muzikál Gentlemani, v němž zaujala i Darka Vostřela z Rokoka.

V té době už byla jako dvacetiletá zamilovaná do Richarda Kubernáta, který byl trumpetista Orchestru Karla Krautgartnera. Byl o dvacet pět let starší než Laďka, ale velmi jí imponoval. Vzali se, v roce 1969 dokonce porodila dceru Ladu, ale šťastné manželství nebylo. Richard pil, a i když se snažila vztah udržet, nepovedlo se. Když byl na zájezdu v Západním Německu, dostal mrtvici a léčil se na tamní klinice. Ona vše zaplatila, ale když ho při návratu viděla opilého, byl to konec a rozešli se.

Místo JAMU do Rokoka

Byla přijatá na JAMU, ale nakonec se rozhodla do školy nenastoupit a přijmout nabídku Darka Vostřela do Rokoka. Tam na ni čekala nejen spousta pěveckých příležitostí, ale taky osudový muž, herec Vlastimil Bedrna, jehož si v roce 1974 vzala. Přestože byl i on starší, byl úplně odlišný než první manžel. Oba se spolu nejprve přátelili, nakonec se oba rozvedli, aby se mohli vzít. Jejich manželství bylo krásné a v roce 1976 se jim narodila dcera Vlasta.

Jako zpěvačka se do širšího povědomí zapsala v roce 1970. Nazpívala řadu skladeb pro rozhlas, vystoupila také na Bratislavské lyře a Děčínské kotvě. Kritici o ní psali pochvalně, jediné, co jim na jejím projevu „vadilo“, že působila jako operní primadona. To jí ale nevadilo, protože popovou hvězdou se stát nechtěla, naopak toužila po divadle, kde by mohla uplatnit zpěv i herectví.

Pokorná a talentovaná

V roce 1971 divadlo Rokoko skončilo a Laďka jezdila po estrádách. Chvíli pak hrála a zpívala v Hudebním divadle v Nuslích (Tyláček), kde si zahrála mimo jiné i s Oldřichem Novým. I Tyláček ale ukončil činnost a v roce 1973 získala angažmá v Hudebním divadle v Karlíně. Provázela jí pokora a talent, všichni obdivovali její absolutní sluch. Ladislav Županič, který býval jejím častým partnerem na jevišti, říkal, že nikdy nezazpívala nic falešně, ani když měla unavené hlasivky.

Právě v Karlíně získala to, po čem toužila nejvíc – uplatnění v muzikálech. Zároveň začala dostával nabídky i do filmů, zahrála si v mnoha komediích. Nebyly to sice hlavní role, ale vždy byly výrazné a nezůstaly bez povšimnutí. Výraznější roli ztvárnila v roce 1985 ve snímku Jako jed. Její srdce ale patřilo hlavně divadlu. Hrála v mnoha představením, například Zvonokosy, Kabaret, ale největší popularitu jí přinesla Hello, Dolly. Její zpěv i projev ocenila dokonce Barbra Streisand, filmová představitelka Dolly. V roce 1982 v Praze natáčela film Yentl a tohle představení si nenechala ujít. Mnozí o Laďce říkali, že jako muzikálová hvězda nemá ve střední Evropě obdoby, jen není tak populární.

Nadváha a láska k vaření

Celý život bojovala Laďka s nadváhou, kterou se snažila mnohokrát pokořit. Vyzkoušela spoustu diet, ale nikdy žádná pořádně nezabrala. Její dcery později vzpomínaly, že jídlo milovala a nebyla typ, který by pravidelně cvičil. Byla i výtečná kuchařka, na což vzpomínal často její druhý manžel. Taky vysvětloval, proč nikdy nebyla kariérní typ. Jednoduše to neměla v povaze a dávala přednost domácnosti. Ráda poslouchala jazz, ale také klasiku, například Čajkovského či Bacha. Hodně četla, milovala humoristické romány, hlavně Poláčka. Z hereček obdivovala Danu Medřickou, ráda se toulala přírodou a jezdila s rodinou na chatu na Okoř. Život si vychutnávala plnými doušky.

Bohužel osud jí nebyl nakloněn, v roce 1983 začala trpět gynekologickými problémy. Přssto stále žertovala a snažila se nemoc brát s nadhledem, zvládala i ozařování a operaci. Operace se podařila, nádor odstranili a Laďka pokračovala v práci. Bohužel po dvou letech se rakovina vrátila. To už se zpěvačka s nemocí začala pořádně prát, hlavně kvůli dětem. V roce 1986 si zahrála v seriálu Vlak dětství a naděje, namluvila animované večerníčky, plánovala natočit desku. V březnu si zahrála naposledy Hello, Dolly a Zvonokosy. Potom už odešla do nemocnice. Zemřela 17. listopadu 1986, ale jak vzpomínal personál, zpívala do poslední chvíle.

Zdroj: Robert Rohál, Leska a bída slavných českých žen, Petrklíč