Medardova kápě aneb Jak dobře znáte české pranostiky?
Jak bude? Jedna z nejčastějších otázek, kterou si člověk - třeba jen podvědomě – musí klást, když se ráno rozhoduje, co si obléct před odchodem z domova. Někdo se podívá na venkovní teploměr, jiný se připravil už předchozího večera při sledování zpráv o počasí. Další má pro jistotu v mobilu staženou aplikaci, která mu ozřejmí neustále aktualizovanou venkovní teplotu, ale i tlak, oblačnost, či předpověď možných srážek.
Naši předkové to tak snadné neměli. Ti se museli více zaměřit na koloběh přírody, dlouhodobě sledovat, co se děje v tom kterém období a tyto své poznatky pak předávat dál. Ideálně ve snadno zapamatovatelné formě – tedy kratší, někdy veršované, především však ve spojení s určitým datem nebo ročním obdobím. A tak vznikly pranostiky.
Ty nejstarší se začaly objevovat v zemích podél Středozemního moře, ať už kvůli zemědělství, tak i kvůli mořeplavectví, popsal Jan Munzar už před mnoha lety ve své knize pranostik Medardova kápě. Pranostiky ale znají snad všechny kultury. Velký rozmach nastal s vynálezem knihtisku, kdy se začaly vepisovat do tištěných kalendářů. V dnešní době mnohé z nich upadly do zapomnění, jiné jsou stále živé – jako třeba ta o Martinovi na bílém koni.
Zdroj: časopis Vlasta
