Když zasadíte do země neporušené obilné zrno, vyroste rostlina. Vznikne nový život. Když ale zasadíte zrno zbavené zlatavé obalové vrstvy, nevyklíčí žádný život. Proč?

Každé obilné zrnko obalují dvě vrstvy. První je otruba. Ta je velmi pevná a téměř nerozkousnutelná. V rozemletém stavu má ale vynikající účinky na střeva. Druhá, zlatavá vrstva je tenounká a lze ji odstranit pouze mechanickým broušením.

Pro toto obrušování není ale žádný důvod, provádí se z důvodů estetických – aby mouka nebyla „jen“ obyčejně tmavá, ale bílá, protože to vytváří dojem bohatství a honosnosti, prostě něčeho „lepšího“. Jenže zlatavý obal obsahuje mnoho důležitých látek, které ve zbytku obilí nejsou.

Celozrnná jídla v sobě obsahují více životních, zdraví prospívajících sil než výrobky z bílé mouky. Ty sice vypadají krásně, ale jsou v podstatě jen mrtvou hmotou. A navíc podporují tloustnutí. Narušují totiž hospodaření těla s cukry, takže vzniká větší potřeba jejich ukládání. Výsledkem je, že máme tendenci přibírat.

Bílá mouka je také daleko víc lepkavá. Vlastně jako by „zalepuje“ střeva a brání tak čištění organismu. Proto se také mnozí z nás cítí po snědení jídla z bílé mouky unavení a vyčerpaní. Po konzumaci stejného množství celozrnného jídla jsme daleko živější a svěžejší.

Není všechno celé zrno

Protože se celozrnné pečivo vyrábí z celých, zlatavé slupičky a otrub nezbavených zrn, má přirozeně tmavou barvu. Z toho vznikl rozšířený omyl, že tmavé pečivo musí být automaticky celozrnné. To ale není pravda, spíš obchodní trik.

Většina pečiva označeného jako tmavé není celozrnná, ale prostě jen obarvená. Třeba karamelem nebo jinými potravinářskými barvivy. Nemůže se tak pochlubit vlastnostmi celozrnných potravin, takže ani nijak nezlepšuje zdraví. Je pouze dražší. Ano, prostě z vás tahají peníze.

To, že je třeba u pečiva napsáno, že je tmavé, vícezrnné, rustikální, cereální, celožitné a podobně, ještě neznamená, že je také celozrnné! Podle zákona o potravinách musí celozrnný výrobek obsahovat osmdesát procent celozrnné mouky z celkového objemu použité obilné suroviny. Nebo tomu odpovídající množství obalových částí z obilí. Do celozrnného pečiva se totiž často přidávají třeba rozemleté otruby, které působí výborně na střeva.

V podstatě existují dvě hlavní skupiny celozrnných výrobků

1. Z mouky namleté z celých zrn nezbavených zlatavé vrstvy.
2. Z celých zrn zmáčknutých do takzvaného šrotu, která nebyla zbavena své zlatavé vrstvy. V takovém pečivu po rozkrojení vidíte téměř celá zrníčka obilí. Někdy se takovému pečivu říká také hrubozrnné.

Při výběru celozrnného pečiva se můžete nechat vést i jeho strukturou. Není totiž většinou tak „nadýchané“ a měkké, jako je tomu u výrobků z bílé mouky. Naopak je hutnější, kompaktnější a také v poměru k velikosti těžší. Ale většinou se prostě musíte v obchodě zeptat. Nestyďte se, příště už aspoň budete vědět, po čem sáhnout.

U baleného pečiva je to jednodušší, jeho složení musí být uvedeno na obalu. Takže zaostřete (nebo nasaďte brýle) a studujte. Pokud výrobce neuvádí přímo procenta, soustřeďte se na pořadí údajů. Jestliže je celozrnná mouka na prvním místě, prosím. Ale je-li na prvním hladká, nejedná se o celozrnné pečivo. Pátrejte dál, ptejte se nebo jděte nakupovat jinam.