„S Petrem jsem se seznámila už na vysoké. Nejenže mě zaujal svou krásnou figurou, závodně plaval, ale byla s ním i strašná legrace. Byl to bavič, měli jsme podobné zájmy a dali jsme se postupem času dohromady. Náš vztah fungoval dva roky víc než skvěle, ale jak to tak po vejšce bývá, mě to táhlo zpátky na Moravu a Petr se zas nechtěl hnout z Prahy. Zkoušeli jsme vztah na dálku, ale po půl roce nám bylo oběma jasné, že moc šancí nemáme,“ začíná Klára vyprávět svůj neobvyklý příběh.
Oba žili své životy na opačných koncích Čech, Petr se oženil a vychovával se svou ženou dva kluky, ale poměrně brzy se s manželkou rozvedli. To Klára měla jedno dítě a zcela funkční manželství do doby, než došlo na první sraz po vysoké škole v Praze. Ten večer totiž měli oba bývalí partneři oči jen jeden pro druhého a otřepané klišé, že „stará láska nerezaví“, se v tomto případě potvrdilo beze zbytku. Od onoho srazu si volali a psali, párkrát se potkali a i Klára se nakonec rozvedla a odstěhovala zpátky do Prahy za svým milým Petrem. Z Moravy odvezla i pubertální dceru.
Překvapení před svatbou
„Vztah s Petrem byl jako z pohádky, dokonce lepší než na vysoké. Rozuměla jsem si i s jeho dětmi, stejně tak jako on s mojí podobně starou dcerou. Po pár měsících mě požádal o ruku a já nemohla jinak než souhlasit. Přípravy byly v plném proudu, když za mnou Petr přišel s něčím, co mě doslova šokovalo. Svěřil se mi, že se už pár let tajně převléká za ženu, občas se nalíčí a cítí se v tom převleku daleko lépe než normálně oháknutý. Prý to nemá nic společného s jeho orientací a city ke mně, tam je prý vše naprosto v pořádku. Sice mě to trochu zarazilo, ale pak jsem novou skutečnost přijala, protože lepšího chlapa jsem si nemohla přát.“
Svatba to byla krásná, stejně jako jejich manželství. Zhruba po roce si Klára všimla, že má Petr občas nalakované nehty, sem tam si vezme dámskou halenku, nosí i kabelku a ženské prvky stále více a více zahrnuje do svého šatníku.
„Petrovo převlékání se stalo běžnou součástí našeho života. Řekl mi, že se tak cítí dobře a chce tak chodit i na veřejnosti. Po delší úvaze jsem si uvědomila, že ho i přes tuhle úchylku strašně miluju a vlastně jeho rozhodnutí nenechat se svázat konvencemi ráda respektuju. Od té doby jsme všude středem pozornosti, což mi z počátku trochu vadilo, ale teď už jsem si zvykla,“ směje se Klára.
A co na to rodina?
Rodina Kláry byla nejdříve velmi šokována, všichni znali Petra už z dob jejich prvního vztahu a nemohli pochopit jeho zálibu v proměňování se v ženu, ale časem se s tím smířili. Problém mají v podstatě pouze jeho děti, které se za otce stydí. „Chápu, že pro Petrovy syny je tato skutečnost velmi nepříjemná, kontakt s ním se snaží omezit pouze na pár telefonátů měsíčně. Asi je jim trapné ukazovat se před kamarády s tátou, který se převléká do ženských šatů. Do ničeho je nemůžeme a nechceme nutit, takže se s nimi vídáme hlavně na chatě, do města s nimi Petr nechodí, nechce je vystavovat trapným situacím. Oni respektují jeho rozhodnutí, my zase jejich. Můžeme jen doufat, že se jejich názor s věkem změní a budou tátu brát takového, jaký je,“ říká Klára s nadějí v hlase.
Názor odborníka: Psychoterapeut Karel Fišer, člen České asociace pro psychoterapii
Názor odborníka: Psychoterapeut Karel Fišer, člen České asociace pro psychoterapii
Transvestitismus či crossdressing, tedy oblékání způsobem tradičně spojeným s opačným pohlavím, které nositeli přináší psychické uspokojení nebo sexuální vzrušení, je obecně známá forma fetišismu. Stejně jako v případě Petra nemusí znamenat nespokojenost se svým pohlavím nebo ukazovat na homosexuální orientaci.
Podle všeho se Klára se vším dokázala velmi dobře srovnat. Petr v ní našel partnerku, která naplňuje okřídlené „miluji tě takového, jaký jsi“. Stejně tak je to i v jejich rodině. A to mi přijde zásadní. Jakkoli je přijetí situace nyní složité pro syny, dovedu si představit, že právě přístup Kláry, Petra a celé rodiny, případně využití důvěrného prostoru v terapii, kde budou moci otevřeně sdílet své pocity, pochyby, otazníky, napomůže tomu, že i oni budou moci svého otce přijmout i s jeho výjimečností, najít si k němu svou cestu a tak se učit dobře čelit reakcím okolí.
Kontakt: www.karelfiser.cz
