O chůzi se s jistotou dají říci dvě věci: Je zdravá a dá se díky ní zhubnout. To druhé nedávno potvrdil jistý výzkum, který doložil, že se na hubnutí hodí ještě více, než se běžně soudí. Zámořský časopis Journal of Applied Physiology přinesl závěry studie, podle níž můžeme při hubnutí mnohem více sázet na pěší chůzi, protože se díky ní spaluje více energie, než ukazovaly dosavadní výpočty.

Vědci ze Southern Methodist University totiž zjistili, že dosud používaná rovnice má hned dva problémy: Jednak vychází z příliš malého vzorku lidí, přičemž šlo jen o muže, jednak výpočty nebraly v potaz, že energetickou vydatnost chůze ovlivňuje nejen to, jak rychle člověk jde, ale i to, kolik on sám váží. Vědci si dali dvě a dvě dohromady a tvrdí, že pro 97 procent lidí tabulky zkrátka neplatí. A že se pomocí chůze spálí více energie, než se uvádí v různých tabulkách.

Dobré boty, měkký terén

Jak to tedy podle nových výpočtů je? Žena vysoká kolem 170 centimetrů a vážící zhruba 75 kilo, která půjde rychlostí 4,5 kilometru za hodinu, spálí už za kilometr a půl chůze kolem 300 kilojoulů. Pro porovnání: Starý výpočet tvrdí, že to je jen 240 kilojoulů. Nezdá se to zase tolik, ale když budete chodit několik hodin – nebo kilometrů –, už to bude znatelný rozdíl.

Kalorické tabulky se zatím nezměnily, ale každý člověk už teď může chodit více než dřív s vědomím, že to na své postavě brzy pozná v dobrém. Chůze je navíc zdravá, prospívá kardiovaskulárnímu systému, kloubům a vůbec celé kondici, přičemž se jí až na výjimky mohou věnovat i lidé se zdravotními problémy. Pro chůzi nicméně platí to samé co pro běh – vyplatí se mít dobré boty a přemýšlet o tom, po čem chodíte. Lesní a lesoparkové cesty jsou lepší než beton a asfalt.

Deset tisíc kroků? Není to nutné

Na druhou stranu, nemusíte se za každou cenu honit za nyní populární metou deseti tisíc kroků denně, i když to spoustě lidí vyhovuje a tvrdí, že právě díky tomu zhubli nebo si udržují štíhlou postavu.

Jde vlastně o uměle vytvořený cíl, s nímž v šedesátých letech minulého století přišla jistá japonská společnost, když na trh uvedla coby novinku krokoměr. Prodávala ho se sloganem, který lidi vybízel, aby denně ušli právě oněch deset tisíc kroků. Nejde tedy o doporučení, které by vycházelo z nějaké vědecké studie, ale spousta odborníků na hubnutí a výživu jej přijala za své a rovněž je propagují.

Proč ne, je to asi šest až osm kilometrů a to je trasa, na níž se většina lidí nijak nestrhne, a přitom mohou mít pocit, že udělali něco pro svoje zdraví a kondici. Pokud vám tahle uměle vytvořená hranice pomáhá se hýbat, motivuje vás a rádi se sledujete pomocí fitness náramku, jděte do toho.

Deset tisíc kroků přitom člověk může ujít i trochu mimoděk, když například ráno kmitá kolem rodiny, pak jde do práce, kde něco zařizuje, pak z práce po nákupech – navečer může zjistit, že má nějakých sedm osm tisíc kroků a že mu k pomyslnému limitu chybí už jen málo. Pokud ale sedíte doma na home office, uvidíte na displeji klidně jen několik desítek metrů, a to je problém.

Tady je ovšem třeba upozornit na jednu zásadní věc. Důležitější než krok je tempo – proto odborníci doporučují 30 až 60 minut chůze ostrým tempem denně, abyste se u toho trochu museli namáhat a maličko zpotit. Pak vůbec nemusí vadit, když denně ujdete jen pět tisíc kroků. Přesně tolik totiž stačí podle jiné nedávné studie za předpokladu, že je ujdete v onom ostrém tempu.