„Lukáš je skvělý kluk. Vždycky jsem byla hrdá na to, jak jsem ho zvládla vychovat. Je milý, nekonfliktní, uctivý ke starším, díky nasazení se v práci dostal až na vedoucí pozici. Mám z něj radost, ale kvůli vytížení nikdy neměl moc času na návštěvy,“ pyšní se synem Jindřiška.
Lukáš pracuje jako vedoucí ve stavební firmě, ovšem zakázky má po celé republice a někdy i mimo ni, takže bývá týdny a týdny pryč. To jeho maminku i babičku trápí, byly zvyklé na každodenní návštěvy.
„Já nejsem žádná otravná matka, která diriguje život svému synovi, ale když jste sama a máte jedináčka, to pouto je asi větší, než je zdrávo. Smířila jsem se se skutečností, že Lukáš pracuje daleko a budeme ho vídat méně než dříve. Těšily jsme se z každé návštěvy a velmi dlouho jsme byly nedočkavé, kdy konečně přivede i nějakou dívku.“
Smyšlená přítelkyně se mamince líbila
Lukáš na otázky ohledně děvčat reagoval vždycky trochu podrážděně. Ale protože byl tandem máma–babička čím dál urputnější, zničehonic se objevila Markéta. Tedy nejdřív o ní jen mluvil, ale i tak se Jindře zdálo, že konečně našel tu pravou. Tak dlouho naléhala, že ji musí poznat, až na seznámení naživo došlo. „Na návštěvu přišla velmi sympatická a milá holka, hned jsme si padly do noty a já si Markétu opravdu zamilovala. Viděly jsme se jen jednou a já už plánovala budoucnost.“
Můj syn je proutník!
„Ale za týden při venčení psa jsem Lukáše zahlédla v parku s jinou dívkou. Vedli se za ruce a byli k sobě víc než intimní. Nemohla jsem tomu uvěřit, má přece Markétu a jejich vztah prezentuje jako pohádkový. Když přišel večer domů, spustila jsem palbu otázek. Jak si to vůbec představuje? Lukáš se otázkám chvilku vyhýbal, ale pak se přiznal. Měl už prý plné zuby našeho nátlaku, a tak si vymyslel Markétu. A přemluvil kamarádku, aby jeho přítelkyni zahrála, chtěl mít hlavně klid. Na vážný vztah prý nemá ani pomyšlení, baví ho si užívat.“
Tohle Jindru vyvedlo z míry a s Lukášem se pohádala. „Řekl mi, abych si našla nějakou jinou zábavu než vrtání se v jeho vztazích. A že už se mnou nikdy svoje soukromí řešit nehodlá. To mě dost ranilo, v jeho třiceti sedmi letech už by se nad svojí budoucností zamýšlet měl.“ Od té hádky jejich vzájemný vztah ochladl, Lukáš sice jezdil na návštěvy, ale atmosféra by se dala krájet.
Střídá je jak ponožky
„Jednoho dne u nás zůstal i večer, dal si se mnou víno a řekl mi, že mu není příjemné, jak to mezi sebou máme, a chce to dát do pořádku. Dali jsme si víno, on se rozpovídal a vysvětlil mi, jak to se ženami má! Vážnou známost nikdy neměl a ani ji nechce. Baví ho koketovat se spoustou žen, často tráví večery po barech a nechce se vázat. Kamarádek na randění a do postele má spoustu, nic mu nechybí a neumí si představit, že by se měl upnout jen na jednu jedinou ženu. Vůbec ho nezajímá nějaká společná budoucnost, na děti nemá ani pomyšlení a doufá, že mu tento styl vydrží ještě dlouho, usadit se prý může vždycky,“ vypráví zklamaná Jindra.
„Já jsem si myslela, že ve svém už skoro důchodovém věku budu trávit čas s vnoučaty, ale obávám se, že se jich možná vůbec nedožiju. Jeho životní postoj nechápu, jsem z toho zklamná a nevím, jak mu vysvětlit, že nebude trvat dlouho a mladé dívky, které po barech hledá, o něj brzy přestanou mít zájem. I když si teď myslí, že je šťastný, bojím se, aby neostrouhal a neskončil sám,“ obává se o syna Jindra. „A upřímně, vůbec mi tohle promiskuitní chování k mému klukovi nesedí, vždycky býval zodpovědný a až příliš normální.“
Názor psychologa: Mgr. Pavlína Doležalová, Online psychologická poradna Mojra.cz
Názor psychologa: Mgr. Pavlína Doležalová, Online psychologická poradna Mojra.cz
Dnešní doba nabízí různé příležitosti a životní styly, které se mohou hodně lišit od těch dřívějších. Je pochopitelné, že pro paní Jindřišku může být náročné i nepříjemné se v tom všem zorientovat a zaujmout vůči tomu nějaký (pro ni přijatelný) postoj. Zdá se, že si Lukáš zvolil určitou cestu, například i v podobě zaměstnání, které vyžaduje hodně cestování, což není úplně nejlepší výchozí bod pro současnou snahu o založení rodiny. Tento krok je navíc pro řadu lidí velmi citlivým a individuálním tématem, které bývá častým důvodem návštěv nejen manželských a rodinných poraden.
Každopádně je nutné si uvědomit, že ať je to jakkoli, je to Lukášova volba – tedy volba dospělého svéprávného muže. Pozitivním faktem z hlediska komunikace mezi matkou a synem je, že se Lukáš i přes danou situaci odhodlal říci, jak to skutečně vidí a cítí. A ani to nemusí být ještě konečným rozhodnutím.
Přijetí něčeho, co se rozchází s našimi přáními a očekáváními, je však velmi náročný proces. Paní Jindřiška bude muset nechat své dítě žít po svém, i když s něčím nesouhlasí a nepochybně to myslí dobře. K celé situaci se samozřejmě může jako matka vyjádřit, ale dále už bude záležet jen na ní, jak se pokusí celou situaci zpracovat a zvládnout. K tomu je možné využít individuálních konzultací s psychologem, který může být nestranným pomocníkem při vyrovnávání se s různými situacemi nebo při zorientování se, co s tím mohu či nemohu dělat já sama/sám.
