Také hrdinka známé divadelní hry Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice Touha Blanche DuBoisová neuroticky lpí na svém mizejícím mládí. Vychází z místnosti teprve po setmění a vyhýbá se přímému světlu, aby skryla příznaky stárnutí.

Slavné herečky, které ve svém mládí oslňovaly krásou a sex-appealem, se někdy špatně vyrovnávají s tím, že s přibývajícími lety už neztělesňují symbol krásy. Ty, které ze svých vrásek a oduševnělého zjevu dokážou udělat přednost, se naopak udržují na výsluní klidně i v osmdesáti.

Jak přežít svůj přechod

Návaly horkosti, pocení, bušení srdce, nespavost, deprese – to všechno může provázet stav, kdy se ocitneme v klimakteriu. Moderní medicína nabízí hormonální terapii, která pomůže odstranit průvodní jevy přechodu, a navíc působí preventivně proti řídnutí kostí. Na co vám však lékař žádný medikament nenabídne, je vaše vlastní prožívání procesu stárnutí.

Pokud hodláte propadat pocitu, že jste už stará a k ničemu, musíte si pomoci především sama. Například nechcete-li přijít o svého partnera, který vaše přehnaně zdůrazňované „uvadání“ vyřeší mladší a pohlednější milenkou. Svého zaměstnavatele také jen zbytečně upozorníte na to, že by se mohl zamyslet, zda na vaše místo nepatří osoba mladší a flexibilnější.

Většina žen po padesátce však řekne, že všechno se v jejich případě odehrálo právě opačně: Nepřipadaly si staré, dokud je ovšem manžel po pětadvaceti letech nadobro neopustil, dokud nevylétly z hnízda jejich už dospělé děti a dokud nepřišly kvůli ročníku narození o práci.

Jak přežít prázdné hnízdo?

K tomuhle máme úryvek z knihy anglické spisovatelky Sue Townsendové Veřejná zpověď ženy ve středních letech: „Měli jsme čtyři dospělé děti ve věku od jednadvaceti do dvaatřiceti let. Vylétaly z hnízda postupně během posledních deseti let, ale vždy když jedno dítě odcházelo, vzápětí se ve dveřích objevilo jiné, které žádalo o azyl. Přicházely se skrýt před nešťastnou láskou, před finanční krizí nebo před obojím (většinou to bylo oboje). Žádný milující rodič nemůže odepřít dětem úkryt před bouří. I když je pravda, že přinášejí špatné počasí s sebou a v domě se usazují mraky depresí a mlhy nedorozumění… Lidé se mne ptají: ‚Jaké to je, když děti odešly?‘ Já na to říkám: ‚Je to jako být na prázdninách.‘ Abych byla přesnější, je to jako být na líbánkách. Můžeme se v obýváku miliskovat na pohovce, kdy chceme a jak dlouho chceme, aniž bychom od sebe museli odskakovat pokaždé, když zaslechneme kroky našich dětí přede dveřmi. Jiné ženy trpí syndromem prázdného hnízda a začnou si dělat řidičák nebo navštěvovat dramatický kroužek, aby zaplnily prázdno ve svých životech. Se mnou to bylo naopak. Já trpěla syndromem plného hnízda. Někdy jsem měla pocit, že rodičovské povinnosti jsou nad mé síly.“

Zcela očekávaně nejhůře věk po padesátce snášejí ženy, které veškerý svůj smysl života vkládaly do péče o rodinu. Vdaly se, jejich hlavní starostí bylo nakupovat, vařit, prát a pečovat o blaho svých dětí a manžela. Jenže děti dospěly a odešly z domova a po nich zůstalo prázdno. Najednou není důvod, proč pospíchat s návratem domů.

V takovém okamžiku by měly pomoci kamarádky. Ujistit se u dvou deci dobrého vína o tom, že nejste se svými pocity osamocená, je nesmírně osvobozující. S přítelkyněmi, na něž jste po léta měla tak málo času, se konečně můžete scházet pravidelně a probírat své trable jako za studentských dob. Ale nejen to. Jste schopné i leccos vymyslet – návštěvu divadla, výlet na kolech, plavání v bazénu, společnou dovolenou…

Máte najednou to, co vám tolik chybělo! Čas na sebe! Věnujte se svému zevnějšku a choďte častěji ke kadeřnici, na kosmetiku, navštěvujte přednášky Univerzity třetího věku, jazykové kurzy či jiné kroužky. Máte-li ráda zvířata, nabídněte svou pomoc v útulku pro opuštěné kočky, chcete-li někde pomáhat, zajděte třeba do katolické charity. Možností je spousta a jediné, co vám ublíží, je nečinnost.

Jak přežít babičkovství?

Jednoho dne se dozvíte, že se vám narodilo vnouče. Samozřejmě vás přepadne radost, ale spolu s ní i nový, nezvyklý pocit: dokážu být vůbec dobrá babička? Jako by ve vás stále dřímala vzpomínka na Babičku Boženy Němcové, tu moudrou, skromnou ženu v šátku, která svým vnoučatům vyprávěla pohádky, učila je rozeznávat dobro a zlo a jejíž smrt všichni oplakali.

Jenže dnes ženy ve věku babiček nosí džíny, jezdí autem, mají spoustu práce a s vnoučaty se vidí občas na pár hodin. Navíc má většina prarodičů pocit, že vnoučata mluví nějakou neznámou řečí plnou cizích termínů, spojených s virtuálním počítačovým světem, který je zajímá mnohem víc než procházka nebo hraní pexesa.

A tak moderní moudré babičce nezbývá než se brzdit ve svých dobře míněných radách a příliš se nevměšovat do života svých dětí, pokud o to není přímo požádána. Udělat si z vnoučete jedinou životní náplň by se jí totiž dřív nebo později mohlo vymstít. Rodiče by jí mohli vytknout, že jejich potomka rozmazluje: A ani od něj samotného by se nemusela dočkat žádného zvláštního vděku.

Jak přežít prázdnou postel?

Bývalý manžel se znovu oženil s mladší partnerkou nebo odešel už před lety a vy jste se kvůli dětem znovu nevdala. Nebo jste ovdověla. Jak známo, lásce na věku nezáleží. A ani na sex nemají přibývající léta žádný vliv. Můžete mít úplně stejnou schopnost orgasmu jako ve třiceti. A najdete-li si navíc mladšího partnera, s jeho podporou můžete dokonce omládnout!

Desatero pro ženy středního věku

1. Nepropadejte lítosti, že vám přibývají léta.
2. Nelpěte na minulosti, kterou nemůžete vrátit.
3. Nebojte se navštívit lékaře, když vás trápí potíže s přechodem.
4. Se starostmi se svěřte blízké přítelkyni.
5. Nehledejte pomoc v alkoholu, ale raději ve vyšším přísunu vitaminů.
6. Na depresi si naordinujte pohyb a zábavu.
7. Volný čas věnujte koníčkům, sportu, výletům a odpočinku.
8. Nepočítejte vrásky, a pokud vám vadí, zajděte si na plastiku.
9. Nevyhýbejte se novým známostem, na lásku není nikdy pozdě.
10. Užijte si roli babičky, ale svou angažovanost nepřehánějte.