„Díky okolnostem jsem po celý svůj život žila poměrně skromně. Těsně po vysoké se mi narodila dcera, manžel byl na vojně a já bydlela u rodičů. Od vojáků jsem dostávala příspěvek na dítě sto padesát korun měsíčně, mateřská čítala rovných tři sta korun. Kdyby nebylo azylu u mých rodičů a jejich podpory, asi bychom to s dcerkou daly jen těžko. Postupem času se situace změnila, naše rodina se rozrostla o další dcerku a my si sice nežili nad poměry, ale na jídle a pití jsme výrazně nešetřili,“ říká Jarmila.

Spousta volného času

Po většinu rodinného života držela kasu ona, a jak sama říká, odmítala utrácet za zbytečnosti. „Nikdy bych bývala neřekla, jak snadno se dá podlehnout různým cenovým lákadlům. A že by se to mohlo stát právě mně! Dokud jsem měla na starosti výchovu dětí, zařizování bytu, péči o manžela a do toho chodila do práce, téměř jsem se nezastavila. Jakmile dcery vylétly z rodného hnízda, zjistila jsem, že mám spoustu volného času a že vlastně nemám žádné koníčky.“

Předtím vždycky obracela každou korunu a najednou už tolik nemusela. Spořivá hospodyňka, která v ní dosud dřímala, najednou začala sledovat výprodejové akce a nakupovat potraviny, které by dříve se stoickým klidem přehlížela. „Nakupování drogerie, drobností do domácnosti a jídla v akci mě začalo ohromně bavit, každý nesmysl v nákupním košíku jsem si uměla zdůvodnit jeho nízkou cenou.“ Jarmila se zařadila do cílové skupiny zákaznic, na kterou právě slevové akce míří.

Na lovu

„Stala se z toho doslova posedlost,“ přiznává Jarmila. „V Praze je spousta nákupních center a já si dopoledne odbyla v práci napjatá jak struna a po obědě vyrazila na lov. Má práce na poloviční úvazek a manželova zaneprázdněnost mi to usnadňovaly. Sbírala jsem letáky s akcemi a podle toho si organizovala svůj volný čas.“ Manželé měli naspořeno a po rodičích získali byt v Praze, který pronajímali, takže první větší nákupy paní Jarmily zůstávaly neodhaleny. Zatím. Než začala komora přetékat zbytečnostmi. „Spadla jsem do toho opravdu po hlavě, nakupování ve slevách se pro mě stalo sportem. Měla jsem vždy pocit vítězství, když jsem objevila nějakou levnou nabídku, neváhala jsem si vzít v den akce dovolenou a být ve frontě po ránu mezi prvními. Kupovala jsem i věci, které jsme nepotřebovali, třeba kvůli množstevní slevě.“

Posedlá slevami

Přetékající lednice a spíže si nakonec musel všimnout i manžel Tonda. Ten měl už nějakou dobu podezření, že se s Jarmilou něco děje, ale až když se jí začala situace vymykat z rukou a kvantum nakoupeného jídla, které už nebylo kam uskladnit, končilo pravidelně v popelnici, dovolil si zasáhnout. „Manžel se mi pokoušel racionálně vysvětlit, že ve výsledku naopak proděláváme, protože spoustu potravin vyhodíme, já mu to odkývala, ale vášeň byla silnější.“ Místo toho, aby Jarmila ve svém úsilí rozumně polevila, zaměřila svoji pozornost jinam. Pokud nemělo smysl shromažďovat doma potraviny, proč nekupovat ve slevě věci (ne)praktické? „Na mé posedlosti se nic nezměnilo, místo toho se nám doma začaly kupit samé krámy, jak říkal manžel. Vůbec nic z toho jsme nepotřebovali, nakoupila jsem to všechno jen proto, že to bylo výhodné.“

Kdo ví, jak by Jana dopadla, kdyby se její dcera nedostala do finančních potíží. „Potřebovala půjčit nějaké peníze a první, co mi sobecky prolétlo hlavou, bylo to, že si už nebudu moci dovolit jezdit den co den po různých slevových akcích. Vzápětí jsem se za tu myšlenku zastyděla a uvědomila si, jak jsem se v posledních měsících chovala. Dnes vím, že to přišlo v pravý čas. Ještě chvilku a moje závislost by přerostla v diagnózu. I když, nikdy neříkej nikdy!“

Názor odborníka: MUDr. Petra Bomberová Kánská, vedoucí lékařka Virtuální kliniky EUC

Názor odborníka: MUDr. Petra Bomberová Kánská, vedoucí lékařka Virtuální kliniky EUC


Paní Jarmila popisuje problém, který se v medicíně a adiktologii nazývá oniománie či shopaholismus. Jde o neřízené a nekontrolované nakupování věcí, oblečení, kosmetiky, bytových doplňků, ale i potravin bez toho, aby je nakupující potřeboval nebo pro ně měl využití.

Jedná se o nutkavou potřebu – puzení k tomu „udělat si radost“ a rychle dosáhnout pocitu vzrušení a uspokojení z nákupu hezké věci za „výhodnou cenu“. Bohužel, jak to tak u závislostí bývá, velmi rychle po nákupu dochází k vystřízlivění. Člověk postupem času propadá pocitům viny až depresím, a to v čím dál kratším čase po uspokojení svého puzení, tedy po nákupu.

Výjimkou nejsou případy, kdy člověk své nákupy skrývá, a to nejen před okolím, ale i před sebou samým. Samozřejmě že se nakoupené věci začnou velkou měrou doma hromadit, a to už se může roztáčet kolo zadlužení a následných exekucí. To je jeden z nejfatálnějších důsledků oniománie, která se na první pohled může zdát jako nevinná neřest. Přesně tak jak svůj problém v počátcích popisovala paní Jarmila. Je důležité si uvědomit, že závislostí na nakupování a různých slevových akcích jedinec zaplňuje emoční nedostatek (případně i trauma) ze svého života, a to velmi nezdravou až nebezpečnou formou.

Rozhodně doporučuji spojit se s odborníkem z oblasti adiktologie nebo s lékařem, který má znalosti z oblasti psychologie a psychoterapie. Nutné je o problému mluvit, ať už v prostředí klasické ambulance, nebo online. Důležité je, aby paní Jarmila svůj problém otevřela a sdělila odborníkovi, který jí může dále pomoci a nasměrovat ji k efektivní léčbě její závislosti.

Kontakt: www.virtualniklinika.cz