Začátky byly těžké, ale všechno nakonec zvládla, našla si prima práci a už nikdy se nechtěla vrátit. Dva roky nato poznala svého muže, proběhla svatba a v Texasu se jim narodil první syn.
Nejlepší rozhodnutí v životě
„Pár týdnů po přestěhování jsem věděla, že tato cesta byla nejlepší rozhodnutí v mém životě. Na Texasu se mi líbilo úplně všechno, cítila jsem se šťastná. Měla jsem super chlapa, krásného syna. Pár měsíců po porodu jsem se z rodinných důvodů musela na nějaký čas vrátit do Čech, moje rodina jela samozřejmě se mnou. A ejhle, manželovi se v Čechách zalíbilo a můj sen o žití v Americe se začal rozplývat. Pak jsem znovu otěhotněla, a tak nezbývalo nic jiného než se usadit v rodné hroudě, kvůli manželově zaměstnání alespoň v Praze. Mám Českou republiku ráda, ale když vás všechno táhne na jiný kontinent, je těžké s tím žít. S manželem jsme se po pár letech rozvedli a já na děti zůstala sama. Rodinu z Moravy jsem vídala zřídka, i když za mnou maminka a sestra tu a tam zajely.“
Jeden syn v Americe, druhý v Číně
Když začal starší syn přemýšlet, kam na vysokou školu, rozhodl se pro rodnou Ameriku a odletěl. To Janu zasáhlo, a i když mu to přála, vlastně mu také strašně záviděla. O dva roky později odletěl i druhý syn, ten pro změnu do Číny. Tím pádem se trochu změnila situace, Jana žila v Praze hlavně kvůli dětem a teď byl důvod fuč.
„A v tu chvíli se to ve mně začalo lámat. Proč bych vlastě měla žít sama v Praze a lítat za svými syny přes oceán, když mě to celý život táhlo do milovaného Texasu. A alespoň jednoho z kluků můžu mít blíž. A tak jsem na vlastní pěst začala řešit víza a vše ostatní. Nakonec jsem v Čechách nechala celý svůj dosavadní život, sbalila si dva velké kufry a odletěla. Měla jsem jediný plán – koupit si co nejdříve auto a procestovat Ameriku, než si budu muset sehnat práci. Všichni známí mě podpořili, i když se smáli, že tohle lidi předvádějí ve dvaceti, a ne v pětapadesáti. Já jsem šťastná, nadšená, znovu můžu po několika letech dýchat, jsem tu naprosto volná a spokojená,“ říká Jana nadšeně.
Nejkrásnější země na světě!
Pak ale přišel velký zlom v přístupu Janiny sestry. Ona i celá rodina se o Janině plánu odletět do Ameriky dozvěděla ve chvíli, kdy už Jana měla všechno vyřízené. A zpočátku to Janě i přála. „Pár týdnů po mém odletu mě sestra začala bombardovat nenávistnými zprávami. Jsem prý sebestředná, nezajímám se o naši mámu a nechala jsem ji na krku sestře. Neustále mi píše, že se stav mamky zhoršuje, a pokud se neodstěhuju zpátky, už ji nemusím vidět. Z počátku jsem to brala jen jako stesk a částečnou závist, teď už v tom vidím čisté vydírání. Štve proti mně celou rodinu, která v Čechách zůstala, už je to neúnosné. Podporu mám od obou synů a nerada před druhou částí rodiny zavírám dveře, ale nikdy jsem se necítila tak úžasně jako tady a teď. Sžírá mě pocit, že jsem na Moravě nechala mamku, ale tam bych se stejně nikdy nevrátila. Nevím, jestli mi sestra tak strašně moc nepřeje štěstí nebo je toho na ni opravdu moc, ale já nechci, aby mi někdo kazil můj sen, který konečně žiju, a to až v pětapadesáti.“
Pohled odborníka: Mgr. Andrej Naščák, psycholog online poradny Mojra.cz
Pohled odborníka: Mgr. Andrej Naščák, psycholog online poradny Mojra.cz
Jana si konečně žije svůj sen a je spokojená, to je skvělý pocit po tolika letech odříkání si své potřeby bydlet na jiném kontinentu. Každé rozhodnutí má však vliv na ostatní a tuto odpovědnost je zdravé zohlednit při naplňování si vlastních potřeb. Je to častá otázka a dilema… jít si za svými tužbami nebo se podřídit potřebám a očekáváním ostatních? Takové rozhodnutí děláme pravidelně a je důležité si je uvědomovat a vědomě se rozhodovat.
Janina sestra se rozhodla zůstat a starat se o matku, předpokládám, že je to náročné a uvítala by v tom pomoc, ale je to její rozhodnutí, zůstat. Je však možné, že má pocit, že se ani jinak rozhodnout nemohla. Cítí se do této situace dotlačena a z toho pramení negativní pocity, jejichž příčinou je pro ni sestra Jana. Ta naopak učinila rozhodnutí odejít do Ameriky a je s rozhodnutím spokojená a nechce si ho dát vzít. Musí však akceptovat fakt, že matka může umřít a že jí její sestra vyčítá odchod a neúčast na péči možná oprávněně. Nemyslím si, že jí nepřeje štěstí, spíše jen vnímá tíhu zodpovědnosti.
Každá volba v sobě nese i rozhodnutí něco nedělat. Za mě je v pořádku jít si za snem i zůstat a starat se o rodiče, ale jen pokud to nezanechá zbytečnou trpkost a více trápení než lásky a soucitu. Přeji Janě všechno dobré, sílu dělat vědomá rozhodnutí a dlouhý a spokojený život.
Kontakt: www.mojra.cz
