Jedna věc je se konečně rozhodnout, že chcete změnit životní styl, druhá, jak při tom dokážete pracovat se svými myšlenkami a emocemi. „Již několik desítek let se snažím lidi přesvědčit, že pro trvalé zhubnutí, tedy změnu návyků, je často důležitější psychologický přístup, zejména práce s emocemi a myšlenkami, než jen nutriční znalosti. Když sním ze stresu čokoládu, tak mně nejsou znalosti o výživové hodnotě čokolády moc platné, důležité je naučit se, jak zvládnout emoce jinak než jídlem,“ říká psycholožka Iva Málková, zakladatelka sdružení STOB. Podle ní je někdy namístě, aby se člověk poradil s psychoterapeutem nebo se přihlásil do kurzů hubnutí, kde se pracuje na změně návyků pomocí kognitivně-behaviorálního přístupu.
Nevhodné myšlenky
Pokud se člověk rozhodne, změní své návyky a hubne, stejně ho čeká spousta úskalí, protože motivace a podpora okolí časem slábnou, zatímco hubnutí samo se může na nějakou dobu zastavit. „V tuto chvíli je třeba pracovat nejen na změně jídelníčku, ale i nevhodných myšlenek a emocí, které nás tak často vrhají do bludného kruhu jojo efektu,“ radí Iva Málková.
Podle ní u lidí kvůli neustálému a opakovanému dodržování pro tělo nepřirozených diet mizí vrozené instinkty. Když obézní hubnou, hrdě hladoví. Když zrovna nehubnou, chovají se přesně opačně. Jedí tehdy, když ucítí vůni jídla nebo když zmáčknou knoflík u televize, když si uvaří kávu nebo když na ně padne splín a jediným přítelem v tu chvíli je jídlo. A jedí paradoxně více tehdy, když se přejedí, protože mají pocit, že je to jedno.
Co je při hubnutí nejdůležitější? Rozum. Podle Málkové většina reklamních nabídek, ať už nesmyslných, nebo rozumných, směřuje k pouhému ovlivňování našeho chování – jíst, či nejíst? V podstatě tak však utvrzují myšlenku, že dieta je svým způsobem utrpení, a opět zvyšují riziko jojo efektu.
Nikdy! Tohle slovo už nepoužívejte
Nedávejte si nereálné cíle, vypusťte ze svého slovníku slůvko „nikdy“. Váš život by neměl být rozdělen na období strádání, kdy hubnete, a na období absolutního bezvládí, kdy sbíráte síly na další hubnutí a stejně si to z důvodů pocitu viny neužijete. Hubnutí by nikomu nemělo odčerpávat životní energii, kterou můžete potom uplatnit daleko účelněji. Nedívejte se na sebe jako na tlustou nebo hubenou, na jídlo jenom jako na dobré nebo špatné, dietní nebo nedietní, dovolené nebo zakázané. Neříkejte si „už nikdy více“, neboť tyto myšlenky nedávají prostor pro chyby. Pokud zvládnete sféru myšlení, jste na nejlepší cestě si váhové úbytky udržet.
Když se člověk přece jen někdy přejí, neměl by to považovat za životní tragédii. A nereagovat na to tak, že se bude přejídat dál – cílem je zbavit se černobílého myšlení. Není třeba dívat se na potraviny jen jako na černé a bílé a stejně příkře hodnotit své chování.
Lidem, u kterých je problémem zejména fakt, že řeší stresy jídlem, by měl pomoci psycholog, ať už v kurzech snižování nadváhy, nebo v individuální terapii. Měli byste si napřed zmapovat situace, které vás vytáčejí, a dopředu si vymyslet příjemné aktivity, které v tuto chvíli budete vykonávat a které nejsou slučitelné s jídlem – jít na procházku se psem, zavolat přítelkyni nebo případně sáhnout po nějaké naučené relaxační technice.
Zdroje:
https://health.clevelandclinic.org/this-is-your-brain-on-a-diet/
