To je prokletí moderního světa. Už se nemusíme snažit o to, abychom právě v tuto chvíli sehnali něco k jídlu a místo, kam se schováme před mrazem, ale zato řešíme hromady starostí s tím, co bude zítra a pozítří. A taky se pořád v duchu vracíme k tomu, co čas dávno odvál, a ztrácíme tak nejcennější chvíle – přítomnost.

Neumíme se na ni soustředit, a tak se nám lehce stane, že dáme klíče do ledničky a máslo do botníku. Myslíme prostě na tolik věcí najednou a řešíme tolik problémů, že přítomný okamžik zmizí jako mávnutím proutku. Špatné jsou na tom hned dvě věci: zaprvé, že se ten přítomný okamžik už nikdy nevrátí, a zadruhé, že nesoustředěnost a roztěkanost nám přináší stres a ztrátu energie a nálady.

Nuda a prázdnota

„Je pro nás naprosto normální, že roztěkaně kloužeme po povrchu bytí a vlastní život prožíváme jako mlhavý sen nebo polobdělý trans. Jsme na to tak zvyklí, že o tom ani nepřemýšlíme,“ říká německá terapeutka Gabriele Rossbachová. „Jenže to nejcennější, co v životě máme, je duch, vlastní pozornost a vědomí. Způsob, jak s nimi zacházíme, určuje každý den kvalitu našeho života. Zkuste proto použít energii, kterou můžete dostat z přítomnosti, pro posílení své životní radosti a skutečné, pokojné existence.“

Když energii přítomnosti ztrácíme, ani o tom často nevíme. Prostě se jenom cítíme nespokojení, prázdní nebo znudění. Co s tím děláme? Určitě to znáte. Hledáte zajímavější program v televizi, kde „stejně nic nedávají“, uvaříte si kafe, sníte dort, listujete katalogy cestovek, kam byste tak jela. Zvláště muži pak mají sklon provozovat nebezpečné sporty a hledat nové milenky, aby dodali svému životu šťávu. Nevědí, že v mnoha případech se stačí soustředit na to, co právě dělají, aby zjistili, jak plný mají život.

Nemusíte jen usínat

Co odpoutává naši pozornost od přítomnosti nejvíc? „Myšlenky naplněné radostí, ale spíš kritikou a zlostí, pochybnostmi, očekáváním, nechutí. Stres z povinností, termínů, tisíc a jedna maličkost. A také vnější podněty – informace, setkání, hluk. Náš mozek toho má ke zpracování až dost a ztrácí se v tom,“ říká terapeutka. Navíc je pak na vnějších podnětech závislý. „Přepínáme televizi, která nás nezaujme, ale neumíme ji vypnout. K tomu posíláme esemesky, plánujeme víkend, čteme něco na internetu, prostě hledáme podněty, které nás od přítomnosti ještě dál odvádějí.“

Gabriele vytvořila jednoduchý systém pro všechny, kdo se chtějí vrátit ke svému životu v přítomnosti. Díky soustředění na „tady a teď“ si totiž můžete skvěle odpočinout, nechat se nabít bezstarostnou energií, a to vám pomůže vyřešit potíže, které na vás zvenku doléhají. „Uvědomte si ty vzácné okamžiky, kdy se blížíte stavu pokojného vědomí a příjemného pocitu osobní přítomnosti, který nastává krátce před usnutím, kdy přichází spánek. I v prvních vteřinách po probuzení tohle prožíváme, ale klid okamžitě zažene výbuch myšlenek na každodenní plánování.“

Naučte se některou z technik, která vám osobně vyhovuje, pro soustředění na přítomnost. Nezkoušejte všechny najednou, každé dejte šanci celý den a zjistěte, která je ta pravá.

1. Pomocí dechu – Velmi účinný způsob soustředění je sledování vlastního dechu. Nezáleží na tom, jestli budete poslouchat dýchání ušima, sledovat nádech do nosu nebo zvedání hrudníku či břicha. Jen tomu dejte čas a napojte se sami na sebe. Tohle můžete dělat opravdu všude, třeba v tramvaji nebo při mytí nádobí, soustřeďte se na to, co se při dýchání děje v celém těle. Ideální je nejméně tři minuty. Zkuste i těžší pokus: vnímejte dech, když s někým telefonujete.

2. Pomocí pozornosti – Všimněte si, jestli jste uvolnění nebo napjatí, a uvolnit se pokuste od hlavy až k patě. Potom sledujte dýchání. Zaměřte se na náladu. Jste vzteklí, veselí, smutní nebo ustaraní? Nic na tom neměňte, jen si to uvědomte. Pak se věnujte myšlenkám. O čem přemýšlíte? Co naplňuje vaši duši, jaká přání nebo starosti? Po několika minutách pak přemýšlejte, jestli jste sami sebou, nebo se ve vás skrývá ještě někdo jiný.

3. Pomocí těla – Posaďte se pohodlně a vnímejte celé svoje tělo. Prociťte obličej, ruce, paže, prsty, špičky prstů, břicho… Představte si, jak je celé vaše tělo plné energie a tepla. Vnímejte svoji páteř, jak je pevná a silná. Pak si uvědomte, jak přesně sedíte, polohu těla a váhu. Registrujte zemskou přitažlivost. Představte si svoje oči, jak vypadají, jak těkají, uvědomte si jejich pohyby. Nakonec masírujte svoje ruce a vnímejte každý dotyk.

4. Pomocí chůze – Sledujte při chůzi, jaký pocit máte v chodidlech, odlepujte je od země pomalu a vědomě. Dělejte pomalé kroky tempem hlemýždím, stačí i na malinkém prostoru. Udělejte třeba osm kroků vpřed a osm vzad nebo choďte do kruhu. Ruce nechte volně před nebo za tělem, volně založené. Pozornost věnujte opravdu chodidlům a jejich doteku se zemí.

5. Pomocí smyslů – Pořádně si prohlédněte sklenici vody, vypijte doušek a prociťte, jak chladná voda protéká vaší pusou a krkem. Vnímejte chuť, polknutí, to, jak zastudí v žaludku. Věnujte pozornost dalším douškům. Nebo si češte vlasy bez zrcadla a užívejte si ten pocit, vnímejte, jak se díky hřebenu pohybují, jak se kartáč dotýká pokožky hlavy. Jezte co nejpomaleji, nic u toho nedělejte, soustřeďte se na chuť každého sousta a na své kousání. Vnímejte příbory, zvuky cinkání, rty a vůně.