Nakonec jsem samozřejmě podlehla. Takový telefon přece strašně potřebuju. Nejenom proto, abych si důležitý e-mail mohla přečíst i v neděli, ale taky proto, abych si do něj mohla nainstalovat nekonečnou knihovnu hudby z celého světa, abych mohla kdykoliv vyfotit to, co mě zaujme, a pak třeba mohla instantní snímek lupnout do náladometru ve Vlastě.
Abych mohla přes sociální sítě lovit zajímavé tváře na rozhovor či téma. Abych si přečetla, co píšou světové noviny. Abych byla v kontaktu s kamarádkami, se kterými jsme vytvořily několik konverzačních skupin, protože vidět se zvládneme jen jednou za čtvrtroku. Vypadalo to na začátku docela nenápadně, jenže to jsem netušila, kolik času mi chytrák nakonec sežere.
Malé závislosti
Když začnete žít s chytrým telefonem, rychle se pozná, jestli máte sklon k závislosti. Mně se nyní zdá, že takové sklony má každý. I já. A to jsem si myslela, že mě závislosti příliš neohrožují, že jsem relativně odolná. Alkohol je můj jen občasný společník. Nepůsobí mi žádné přemáhání pít měsíc jen vodu. Kouřit, pravda, přestávám v pravidelných intervalech, abych ve stejně pravidelných intervalech znovu začínala. První ranní čaj musím pít se lžičkou cukru, i když v jinou denní hodinu mi hořký nevadí. Cukr je taky droga. Jsem však zcela závislá na kontaktu s lidmi, na hudbě a na čtení. A to všechno se dá dělat přes telefon. Denně s ním prožiju i několik hodin.
Nezjistila bych to, kdybych si na telefon nenainstalovala časovač, který čas strávený s ním nesmlouvavě přesně počítá. Ano, mám problém. Chci ho řešit. Dala jsem si limit hodinu denně. Podaří se mi ho splnit? Mám problém, a to jsem dospělá. Ale co děti a mobily? O odpověď se pokusila Iva Vokurková v tématu dnešní Vlasty.
