Chůze je zdravá, zdravější než spousta jiných způsobů pohybu, jako je třeba běh. Svědčí nejen našemu fyzickému zdraví, těží z ní i naše psychika – výzkumy dokázaly, že kdo pravidelně chodí, má menší riziko vzniku deprese a úzkostí.

O chůzi se také čím dál častěji mluví v souvislosti s takzvaným běžným pohybem, který se označuje anglickou zkratkou NEAT (Non-Exercise Activity Thermogenesis) a zahrnuje běžné aktivity během dne, jako je vaření, domácí práce, kdy tu naplníte pračku, tu složíte prádlo, tam zalijete kytky. Nebo právě chůzi. Konkrétně takové to popocházení při drobných domácích činnostech, vyběhnutí na zahradu, cesta s odpadky k popelnici nebo na poštu.

Ukazuje se totiž, že tento přirozený pohyb má pozitivní a vcelku zásadní vliv na to, zda se člověku podaří shodit přebytečná kila. A naopak, pokud se jinak vůbec nehýbete, půlhodinka cvičení nebo hodinka chůze venku denně nemusí stačit. Ideální je oba druhy chůze – tedy onu průběžnou a pak cílenou – kombinovat.

Jak chodit venku?

Styl je důležitý: Samozřejmě, na chůzi není nic těžkého, ale přesto je obvykle co vylepšovat. Když chodíte venku, myslete na to, abyste se drželi rovně, s bradou lehce vztyčenou a rovnými rameny, nehrbte se. Myslete i na zatažené břicho a na zapojení hýžďových svalů. Snažte se nedusat po patách, došlapujte na přední část chodidla, začněte u prstů.

Zvyšte tempo: Pravidelně měňte rychlost, chůze vás díky tomu bude více bavit a spíše zhubnete. Střídejte tři tempa – vycházkové, rychlou chůzi, na niž už musíte vynaložit více úsilí, a cosi jako silovou chůzi, při níž zapojíte všechny části těla a stoupne vám tepová frekvence, ale nemělo by jít o běh. V průměru byste měli denně rázovat alespoň čtyřicet minut svižnějším tempem.

Na tepu záleží: Měřit tep umí dnes i obyčejné fitness náramky za pár stovek, kromě toho vám spočítají i počet kroků, pět tisíc denně je spíše málo, osm až deset tisíc už je dobrý výkon. Pokud jde o tepovou frekvenci, měli byste se alespoň část vycházky držet na 70 procentech své maximální tepové frekvence, kterou spočítáte jako 220 minus váš věk. Pokud je vám 50, výpočet zní 220 – 50 = 170. Doporučené tempo pro spalování je pak 70 procent ze 170, tedy 170 × 0,70 = 119.

„Důležité je, abyste počet kroků navyšovali postupně, a nevadí, pokud bude nějakou dobu trvat, než dosáhnete kýženého cíle. Máte-li tedy nějaký měřič – zkuste si nejprve pár dní měřit, kolik kroků ujdete, a pak postupně navyšovat kupříkladu 1000 kroků za týden. To je necelý kilometr, délka kroku je zhruba 70 centimetrů,“ radí Iva Málková ze společnosti Stop obezitě.

Připomíná, že pro udržení zdatnosti a pozitivního ovlivnění nadváhy se doporučuje ujít denně 10 000 kroků, ale podle ní není nutno je zdolat všechny najednou, lze je zvládnout po částech během dne. „Většina pracujících lidí starajících se o rodinu nachodí v průměru okolo 4 000 až 5 000 kroků denně, takže vám pak zbývá v ideálním případě si dát zhruba hodinovou procházku a máte splněno,“ dodala.

Stanovte si cíl: Jak daleko dojdete za 30 minut nebo za jednu hodinu? Vaším cílem by mělo být tempo, kterým urazíte dva a půl kilometru za půl hodiny neboli pět kilometrů za hodinu.

Hledejte kopce: Nemusíte hned překonávat stovky metrů převýšení, ale vyhledávejte svahy, kopečky, schody. Když chodíte do kopce a do schodů, musíte přirozeně vyvinout větší námahu, aniž byste přetěžovali klouby a svaly. Bohužel, kloubům nesvědčí prudké sestupy, proto se snažte na cestě dolů volit delší, ale mírnější klesání.

Nezapomeňte na pití: Dejte si sklenici nebo dvě vody asi hodinu před tím, než vyrazíte, nebudete mít žízeň a zároveň se vám hned nebude chtít na záchod, na ten si dojdete ještě před vycházkou. Až se vrátíte, rovněž se napijte.

Na čem nešetřit: Na chůzi nepotřebujete žádné speciální vybavení, kromě dobrých bot, na kterých byste neměli šetřit. Kupte si ideálně nějaké určené na běh či sportovní chůzi, dostatečně pohodlné, s místem na prsty. Pokud vás například bolí klenba, nechte si do nich předepsat ortopedické vložky, jednou za půl roku vám je hradí pojišťovna, jen s menším doplatkem.