Impulzem k hubnutí se kromě snahy vypadat dobře přidávají kolem padesátky také zdravotní aspekty. Tuk v oblasti pasu znamená zvýšené riziko cukrovky i infarktu, každé kilo navíc zatěžuje klouby a omezuje pohyblivost. Všechno komplikuje zpomalený metabolismus a celková únava. Je tedy jasné, že pouhé omezení čokolády je malinká kapka v moři, která zdaleka nestačí, aby se váha pohnula směrem dolů. Těch „kapek“ bude potřeba mnohem víc. Hlavu vzhůru! Víme, co byste si měla pohlídat a na čem zapracovat.

Kdo spí, hubne

Každý dobrý trenér nebo výživový poradce se svých klientek na úvodní schůzce zeptá, jak jedí, jak se hýbou – a kolik hodin denně spí. Z hlediska pohybu a cvičení je spánek zásadní kvůli regeneraci svalů, nicméně ještě důležitější roli hraje v regulaci hormonů. Krátký, nepravidelný nebo přerušovaný spánek s nimi lidově řečeno mává a ony pak stejně divoce ovlivňují vaši chuť k jídlu, zejména k tomu sladkému a tučnému. A to nechcete.

Nejíst po 17. hodině?

Oblíbený mýtus, zvláště mezi celebritami. Ruku na srdce, pro normální ženu to ve většině případů není cesta a samospásné řešení už vůbec ne. Aplikovat se dá v případě, že chodíte spát nejpozději v osm hodin, jinak hrozí záchvaty hladu, které můžou narušovat spánek. A jak už víme, špatná kvalita spánku se rovná nesoudnost při výběru jídla v průběhu dalšího dne.

Pokud chcete jít na hubnutí vědecky, doporučujeme přečíst si o takzvaném přerušovaném půstu. Tento koncept nabádá k vytvoření okna, kdy jíte, a dalšího, kdy kromě vody (případně bezkofeinového bylinkového čaje) nejíte vůbec, ani drobeček. Volit můžete mezi různými formami přerušovaného půstu, ten nejmírnější je 12 hodin: tedy v osm hodin ráno snídáte a v osm hodin večer nejpozději večeříte. Pak už ani ťuk – žádné oříšky nebo chipsy, natož dvojka vína.

Přerušovaný půst využívá přirozený rytmus vašeho těla. Velmi zajímavě o souvislostech mezi světlem, spánkem, jídlem na jedné straně a zdravím či štíhlou linií na té druhé píše odborník na biorytmy, profesor Satchin Panda v knize Cirkadiánní kód.

Bez pohybu to nejde, ale...

... není pohyb jako pohyb. Vy potřebujete nejvíc toho přirozeného, to znamená například chůze. Určitě jste slyšela o mytické hranici 10 tisíc kroků denně. Neberte ji jako dogma, spíš jako ideál. Je dobré si změřit, kolik toho přes den nachodíte, a k tomu připočítat ostatní fyzické aktivity. Každý týden potřebujete alespoň 150 minut mírné aerobní aktivity (například zmíněná rychlá chůze nebo plavání) nebo 75 minut intenzivní aktivity (sem patří běh nebo tanec). Kvůli budování svalů, zdravému zatěžování kostí a celkové pohyblivosti byste měla ještě třikrát až čtyřikrát týdně posilovat, ať už s vlastní váhou, nebo s činkami. Tady se počítá i půlhodina zátěže, samozřejmě platí, že čím kratší „lekce“, tím víc by se jich mělo během týdne odehrát.

A co problematické partie?

Zatímco pěkná stehna nebo zadek se dají dobře „vyposilovat“, s břichem je to složitější. Rozumná žena už po pekáči buchet na svém (ani ve svém, samozřejmě) břichu netouží, ale mít ho zbytečně povislé také není nutné. Skvělý komplexní cvik je třeba plank (hezky česky prkno), který při správném provedení zapojí kromě středu těla také zadek. Můžete s ním začít velmi zlehka, to znamená vydržet v namáhavé pozici jen pár vteřin a postupně si přidávat. Tím, jak se bude zvyšovat vaše výdrž, poroste i vaše sebevědomí. Na rozdíl od břicha, které se naopak bude zatahovat. Podrobný návod, jak na plank, se naučíte zde:

Další témata týkající se hubnutí najdete v každém únorovém vydání časopisu Vlasta.

První díl s herečkou Zdeňkou Žádníkovou Volencovou na obálce najdete na stáncích od 2. února.