Tahle kráska s melancholickým výrazem, modrýma očima a havraními vlasy patřila ke špičce prvorepublikových hereček. Narodila se v roce 1914 jako Jana Lašková do rodiny operních pěvců. Odmalička taky otec dceru nutil, aby se učila jazyky, takže ovládala skvěle angličtinu, němčinu a ruštinu. Díky rodičům získala výborné hudební vzdělání a není divu, že si přáli, aby šla na konzervatoř. Tam šla nakonec na jejich nátlak. Už po dvou letech odešla do olomouckého divadla, kde si jejího pěveckého talentu všiml Jaroslav Ježek, který tehdy hledal do komedie Golem představitelku Sirael. Angažoval ji, jen jí změnil jméno.

Život je jen náhoda

Jako Hana Vítová začala hrát v divadlech a brzo si jí všimli i filmoví režiséři. Natáčela o sto šest a ročně zvládla třeba deset filmů. Hned druhý snímek Peníze nebo život ji proslavil, a to možná i díky hitu Život je jen náhoda, který nazpívala s Ljubou Hermanovou. Objevila se ve filmech Dům na předměstí, Jarčin profesor, Cech panen kutnohorských či Valentin Dobrotivý. Ona ale toužila po dramatických rolích, v nichž by prokázala svůj skutečný talent. To se jí podařilo ve filmech Lidé na kře a Noční motýl. Ten ji proslavil i za hranicemi – snímek se promítal v Německu i ve Francii. Točila i v Jugoslávii, ve Vídni a pod jménem Hanna Witt si zahrála i ve dvou německých filmech.

V soukromí neměla štěstí

Na kariéru si nemohla stěžovat, ovšem v soukromém životě to bylo jedno velké zklamání. Prvním manželem byl operetní zpěvák Jára Pospíšil, kvůli kterému odešla z Osvobozeného divadla do Olomouce, ale po patnácti měsících manželství skončilo. V Divadle Oldřicha Nového se seznámila s Bedřichem Rádlem, šéfredaktorem časopisu Kinorevue. Ten se kvůli herečce rozvedl s herečkou Světlou Svozilovou a v roce 1940 se vzali. O šest let později se jim narodila dcera Bedřiška. Rádl si však našel další milenku, herečku Natašu Tanskou, a s Vítovou se rozvedl. Ta ale neměla kam jít, takže žili v jednom bytě všichni pohromadě. Vítová prý dokonce pro všechny vařila.

Sebevražda dcery ji definitivně zlomila

Po válce v podstatě kariéra Vítové skončila, přestože se jí podařilo vyvrátit obvinění z kolaborace. Pro elegantní herečku nebylo v budovatelských filmech místo. Objevila se ve snímcích Pytlákova schovanka či Muž v povětří, ostatní už ale za mnoho nestálo. K tomu se přidaly nešťastné vztahy v domácnosti. Rádl se na začátku 60. let rozvedl i s Tánskou a přivedl si další ženu. Dcera Bedřiška to všechno těžce nesla, navíc se nešťastně zamilovala do herce Jiřího Suchého. V roce 1966 spáchala před očima své matky sebevraždu skokem do světlíku. To byla poslední kapka, s níž se Vítová nedokázala smířit.

Nikdy si nestěžovala, bolest léčila alkoholem

Uzavřela se do sebe a začala pít. Většinu času trávila na chatě u Berouna, překládala z němčiny, angličtiny a ruštiny, vymýšlela křížovky. Žila sama a po autonehodě v roce 1970 ochrnula na jednu nohu. Se svou bolestí se nesvěřovala a nikdy si nestěžovala. Naposledy se objevila před kamerou v roce 1986 v pořadu Kavárnička dříve narozených, kde zazpívala i svůj hit Život je jen náhoda. Z natáčení ji pro náhlou nevolnost odvezla sanitka do nemocnice, kde ji vyšetřili, ale vrátila se zpět do studia. Ondřeji Suchému, který pořadem provázel, darovala neotevřenou obálku s rentgenovým snímkem a řekla mu, že je to dárek. Prý moc dobře ví, co uvnitř je. Měla pravdu, v březnu 1987 zemřela na rakovinu plic. Rentgen to ostatně potvrdil, ale až v roce 2013, kdy obálku Suchý otevřel při natáčení pořadu Příběhy slavných.