Pochází z šesti sourozenců. Starší sestra Jana se stala jednou z největších českých hvězd českého filmu 60. let minulého století. I Hana ale měla zajímavou tvář a herecký talent. Ten prokázala v roce 1965 ve filmu Lásky jedné plavovlásky, který režíroval Miloš Forman. Hanku znal dobře, byl totiž ženatý právě s její sestrou Janou.

Ve 13. komnatě České televize před lety vzpomínala na dobu, kdy se Jana provdala za režiséra Formana. Janě bylo sedmnáct, Haně teprve jedenáct. „Dívala jsem se na ni jako na hvězdu,“ prozradila. Začala je navštěvovat a Formana vždy brala jako kamaráda, tatínka, přítele. Ani poté, co se Jana s Milošem rozvedla, nepřerušila Hanka s Formanem kontakt. Neviděla důvod.

Plavovlasá kráska předstihla Cardinalovou

Začala se mu svěřovat se svými prvními láskami a on si vše zapisoval. Takhle nenápadně vznikal scénář k filmu Lásky jedné plavovlásky. Když se pak začal film promítat, okamžitě Hanu proslavil. Film měl úspěch nejen u československých diváků, ale i ve světě. Byl nominován na Oscara, zahajoval festival v New Yorku v roce 1966, promítal se v Cannes i v Londýně. Hana s Formanem a filmem jezdila po světě a sklízela obdiv. Na chvíli se z ní stala celebrita. V Benátkách na festivalu dokonce získala třetí místo za nejlepší herecký výkon. Tehdy pokořila i mezinárodní hvězdu Claudii Cardinal.

I poté pokračovala ve filmování, hrála například ve filmu Nejkrásnější věk či Zámečtí býci, další role už ale byly spíše vedlejší. Přesto se objevila asi ve třiceti snímcích, ale slávu filmu Lásky jedné plavovlásky už nepřekonaly. V televizním dokumentu Hana prozradila, že i když byla sláva příjemná, vždy toužila více po lásce a rodině. Asi i proto, že když jí bylo dvanáct let, rodiče se rozvedli. V roce 1968 se seznámila s mužem, do kterého se zamilovala.

Rodina pro ni byla vším

Vdala se a dlouho to vypadalo, že nebude mít nikdy děti. Léčila se s neplodností, ale nakonec se zadařilo. Otěhotněla, porodila dceru a stala se tou nejšťastnější ženou. Pak se narodila ještě jedna dcera a ona se víc a víc zaměřovala na rodinu. Byla spokojená, dcery jí dělaly radost. Bohužel ale štěstí netrvalo věčně. Manžel začal holdovat alkoholu a měl nepříjemné stavy. Léčení nepomohlo a ona se rozhodla rozvést.

Přestože pro ni byla rodina nejdůležitější, i nadále se objevovala na plátnech kin a televizních obrazovkách, například ve filmech Po stopách krve, Hogo fogo Homolka, Amadeus, seriálech Zlá krev či Cirkus Humberto. Kromě toho pracovala jako uklízečka, ale nestěžovala si. Před kamerou se naposledy objevila v roce 1995 v komedii Divoké pivo a pak se stáhla do ústraní.

Smůla v lásce i ztráta dcery

V životě pak potkala ještě jednoho muže, který byl hoteliér, a s nímž vstoupila do manželství dokonce dvakrát a dvakrát se rozvedla. Vztahy jí moc nevycházely, přestože prvního manžela skutečně milovala. Kromě smůly v lásce musela překonat i jiné těžkosti. Jak se svěřila autorovi knihy Lásky té plavovlásky Dušanovi Spáčilovi, nejstarší dcera se vzdala svých dětí kvůli novému partnerovi, a to jí Hana nemohla odpustit. Zavrhla ji a od té doby s ní nepromluvila. V kontaktu nebyla dlouhé roky ani se svou sestrou Janou, každá ovšem uváděla různé důvody. Pravdu znají asi jen ony samy.

Dlouho žila v pražských Holešovicích, ale v roce 2009 v jejím bytě vypukl požár a nějakou dobu musela být v nemocnici. Říkalo se kdeco, ale v 13. komnatě České televize popsala, jak k tomu došlo. Milovala vždy svíčky a jedna spadla na zem, když usnula, a ta zapálila stůl a nakonec i celý byt. Prý si ani nepamatuje, kdo jí tehdy zachránil život. Musela si vytvořit nový domov, který nakonec našla v Buštěhradě v Domě s pečovatelskou službou, kde žije dosud. V prosinci oslaví pětasedmdesáté narozeniny.