Přitom všechno, co zažíváme a co budou zažívat naše dcery, se znova a znova opakuje. Stejně jako my budou podléhat a věřit podivným mužům, budou zrazovány svými přítelkyněmi, podváděny obchodními partnery či terorizovány svými šéfovými. Stejně jako my budou litovat, že daly děti do školky moc pozdě, nebo naopak moc brzo, že neměly čas cestovat nebo že nechodily na preventivní prohlídky na gynekologii.
Do hrobu půjdeme hrozně moudré, říkáme si s mými přítelkyněmi a je nám vlastně podvědomě líto, že naše dcery a naše mladší kamarádky si budou muset nejen nabít ústa, ale také najít cestičky, jak z toho.
Nekašli na sebe
„Nekašli na kariéru, nebuď na mateřské deset let, nikdo to neocení, a to dokonce ani tvoje děti,“ říkala jsem třeba své mladší kamarádce, když kojila už čtvrtý rok svého syna a nejlepší oblečení, které měla ve skříni, byly legíny z roku 2010. Už se rozvádí a její dcera ji nedávno rozplakala, když se jí zeptala, proč si někdy nekoupí něco hezkého na sebe a proč nechodí do práce jako ostatní moderní maminky.
Neber si ho, už teď ti vyčítá, když jdeš s kamarádkou do kavárny, varovala moji přítelkyni její maminka… Rozvedla se naštěstí už před lety, tenkrát ji málem zabil a dva roky bydlela v azylovém domě pro týrané ženy. Nezakládej to mateřské centrum, už tak máš doma tři děti, a místo dobročinného bazárku si jdi raději sama bez dětí zaplavat… Nezbláznila se, centrum funguje dál, ale dobu, kdy kromě svých dětí hlídala několikrát týdně zdarma pět cizích, má v mlze a vrací se jí v podobě noční můry.
Dodělej si tu vysokou taky ty, říkala moje maminka, když jsem všemocně podporovala svého bývalého muže, aby udělal státnice. Ve chvíli, kdy byl čas na ty moje, už jsem byla sama s dcerou a nevěděla, kde mi stojí hlava, natož staročeština.
Ženská transmise
Transmise, předávání zkušeností, je něco, co bychom měly posilovat. A využít toho, že mnohé věci už nejsou pro ženy tabu. Moje babička, která bohužel už dávno zemřela, by se asi styděla mi vyprávět o tom, co prožívala, když těsně po válce odešla se dvěma syny od svého tehdejšího manžela k mému dědečkovi. Měla někdy výčitky svědomí? Jak o tom mluvila s dětmi? Udělala by to znova, nebo by mě před mým rozvodem třeba varovala?
Emoce a jejich sdílení se dřív tolik nenosily. Teď je to ale určitě lepší, ženskou moudrost čerpáme z memoárů, z literárních děl, ať už je píše Alena Mornštajnová, Karin Lednická, nebo třeba Markéta Lukášková. Na Netflixu sledujeme Sex ve městě nebo Grace and Frankie. Ptejme se ale také cíleně našich maminek, ptejme se starších kamarádek a možná se ani nezdráhejme občas vyprávět příběhy své a svých přítelkyň svým dcerám. Třeba ta moje starší je miluje, a protože je to praktická holka, dokáže je občas i využít. A ten zbytek jí prostě možná zůstane v podvědomí a jednou řekne: Já vím, tys mě varovala.
Mně osobně bude stačit, když si mé dcery a všechny dnešní třicátnice ode mě zapamatují dvě varování!
Tak za prvé! Mějte vždycky svůj život, nebuďte závislá na manželovi ani na dětech a nedělejte jim služku. Milujte je, opatrujte je, ale nečekejte od nich vděk a prostě si občas sobecky dělejte to, co sama chcete. Dávejte jim svobodu, ale berte si ji i vy.
A za druhé: Nenoste balerínky a všechny ty hezké, ale nezdravé boty. Protože nejpozději v padesáti se vás klenba vašich nohou zeptá, proč jste si ji zničila tak, že teď už musíte chodit jenom v teniskách, a stejně vás bolí kolena!
Autorka je vedoucí webu Vlasta.cz, novinářka, scenáristka, matka dvou dcer a babička jedné vnučky. S otcem druhé dcery žije v Praze.
Autorka je vedoucí webu Vlasta.cz, novinářka, scenáristka, matka dvou dcer a babička jedné vnučky. S otcem druhé dcery žije v Praze.
