Ženy v západním světě mohou s naprostou samozřejmostí klidně studovat jadernou fyziku, získat hypotéku, jít k volbám nebo si nechat předepsat antikoncepci, aniž by se nad tím kdokoli pohoršoval, ale tam někde vzadu jsou pořád těmi ženami v domácnosti, které toho vlastně ani moc nepotřebují. „Máme pořád v hlavě to staré ‚sedávej, panenko, v koutě‘. Být skromná, ochotná, pečující. Jenže faktem je, že v tom koutě nás nikdo nehledá,“ začíná svou úvahu trochu obrazně Lenka Šťastná, prezidentka veřejně prospěšné organizace Business and Professional Women CR (BPWCR), která se problematice postavení žen na trhu práce dlouhodobě věnuje.

Nebojte se vyjednávat

Za nespravedlností v platech vidí dva důvody: nechuť žen o penězích diskutovat, ale i pocit nadřízených, že muž je živitel, měl by dostat víc. „Je to komplexní problém. V Česku se běžně inzerují pracovní pozice bez uvedeného platu. Ženy mají tendenci říkat si méně, aby nebyly drahé. Když už se nám podaří dosáhnout stropu, který je pro zaměstnavatele únosný, tetelíme se a slavíme úspěch. Jenže muž vyjednává dál – auto, telefon, kancelář, jakékoliv výhody, které ho zajímají,“ vysvětluje Šťastná. K řešení má přispět aktuálně připravovaná evropská směrnice k transparentnosti platů, která by zaměstnavatelům nakazovala plat uveřejnit společně s pozicí. Byla to jedna z priorit předsedkyně EU Ursuly von der Leyen, kterou avizovala už při svém nástupu.

Svou roli by ale mohla sehrát i větší otevřenost žen. „My se raději bavíme o nehtech než o tom, jak si kdo domluvil lepší podmínky. Nemáme pak přesnou představu o platech v oboru. Ženy mají obecně také nižší finanční gramotnost. Z toho všeho pak vyplyne, že se při vyjednávání snadno vzdáváme,“ upozorňuje Lenka Šťastná z BPWCR. Pod hlavičkou této organizace také každoročně probíhá rozsáhlá konference Equal Pay Day, která ženám nabízí desítky workshopů a konzultací i zapojení do komunity žen, kterým seberealizace doma s dětmi nestačí. „V žádném případě nechci kritizovat ženy, které se v mateřství a péči o rodinu tak najdou, že nic dalšího nehledají. Ale neměli bychom jako společnost zapomínat na ženy, které se chtějí realizovat i jinde, a dovolit jim být šťastné.“

Osud žen = osud lidstva

Otázku ohodnocení ženské práce nelze úplně oddělit od otázky mateřství. Podle mnohých – a ano, zejména mužů – ženy nemohou očekávat stejné ohodnocení za práci, jelikož jejich úkolem je přivést na svět děti, nutně tedy z pracovního procesu vypadnou a po delší dobu nebudou schopné pracovat na 100 %, protože jejich prioritou budou děti. Na základě této logiky tak jejich práce zasluhuje nižší plat a nemohou očekávat povýšení nebo místo ve vedení firmy. Podle Lenky Šťastné je to jeden z největších faulů, které pracovní trh ženám uštědřil. Znamenalo by to, že pokud by žena chtěla budovat kariéru, musela by se vzdát rodiny. Výměnou za to by dostala lepší pozici, více výhod, vyšší plat. Rození dětí se pak dostává na druhotnou a až charitativní rovinu. Žena se musí obětovat. Buď práce, nebo rodina. Co by to znamenalo pro lidstvo?

Přestože se enormní tlak na ženy-matky v současném světě neustále skloňuje, dostatečný soucit to stále nevzbuzuje. České matky jsou do tří let dítěte postaveny mimo veškerou pozornost, mohou být doma díky jedné z nejdelších rodičovských dovolených na světě, ale vyžaduje se od nich vděk za něco, co se často snadno mění v domácí vězení. Ženy zastávají roli chůvy, kuchařky, hospodyně, postupně si osvojují četné znalosti z oblasti pediatrie, vývojové psychologie, fyzioterapie, pedagogiky. Neustále jsou bombardovány požadavky na rozvoj dítěte, tolerující výchovu, výživu, pohybové aktivity, formování budoucnosti dítěte…

Vyžaduje se, aby byly krásné, aktivní, sexuálně činné. Výměnou za to dostávají sociální dávku, ze které by jako samoživitelky jen těžko dokázaly vyžít, při troše štěstí i občasné vycházky a z opačné strany tlusté skleněné zdi pozorují i méně schopné kolegy a bezdětné kolegyně, jak stoupají výš a výš. Pro mnoho žen by pak rozhodnutí vyměnit mateřství za kariéru, společenské uznání a finanční jistoty nemuselo být vůbec tak těžké. „Tahle doba je už snad za námi,“ oddechne si Lenka Šťastná. „Svět byznysu je pořád hodně mužský, a aby žena uspěla, musí se přizpůsobovat mužskému chování. Potřebujeme více žen ve vyšších pozicích, aby firmy upravily svoji firemní kulturu, více ji přizpůsobily potřebám žen a také aby umožnily co největší flexibilitu práce,“ říká a zmiňuje zahraniční výzkumy, které za ideál považují alespoň tři ženy ve vedení – jedna těžko něco změní, dvě budou soupeřit, tři už vybudují tým.

Oceňujeme kvalitu, nikoli pohlaví

S propagací prostředí nakloněného ženám se letos rozhodla vystoupit i právní poradenská firma D.A.S., která zaměstnává 70 % žen a garantuje nulový rozdíl mezi platy mužů a žen na stejných pozicích. „Není to cílená statistika a nerozdělujeme kolegy na dvě kategorie. Oceňujeme kvality, nikoliv pohlaví. Pokud je žena schopná, zaslouží si stejné podmínky jako schopný muž,“ říká HR manažerka společnosti D.A.S. Dana Břinková. Potvrzuje, že největší obavy jsou spojené s nepodloženými předsudky. Sladit kariéru a rodinný život možné je. „Jediná nejistota může teoreticky nastat v případě mateřské – zaměstnavatel se může bát, že žena na nějaký čas, anebo zcela odejde. Ale i muž může po nějakém čase z jakýchkoliv důvodů odejít,“ dává příklad běžného omylu.

Přizpůsobit pracovní prostředí ženám-matkám s sebou samozřejmě nese nutnost změn – povolit zkrácené úvazky, home office, flexibilní pracovní dobu nebo třeba pomoc s hlídáním předškolních dětí. Vyplatí se to? Nebudou to pověstné „matky“ zneužívat? „Je to vždy o vzájemné důvěře mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, o možnostech společnosti nebo charakteru pracovní pozice. Jdeme vstříc lidem s dětmi (a záměrně říkám lidem, protože v prvopočátku to využívali především muži) – na pražské centrále máme hojně obsazovaný dětský koutek. Velice se nám osvědčilo jít zaměstnancům naproti. Při vzájemné důvěře jsou lidé efektivní a zodpovědní,“ vysvětluje žena, která má ve společnosti pod palcem personální záležitosti. Trvat si na svém a dostat z lidí maximum bez větších ústupků je podle ní krátkozraké. „Nespokojený a unavený zaměstnanec dělá unavenou práci,“ uzavírá diskuzi o tom, že by benefity pro rodiče malých dětí znamenaly pro firmy přílišnou zátěž.

Navíc mateřství přestává být čistě ženskou záležitostí – podle průzkumu společnosti Česko v datech během pandemie vzrostl zájem českých otců o rodičovskou dovolenou. Téměř tři čtvrtiny z 840 oslovených mužů by si přály mít možnost zůstat s dětmi doma a vystřídat partnerku. Nebrání jim v tom ani tak pocit, že o děti se má starat žena, jako nedostatečná finanční podpora. Dostáváme se opět na začátek začarovaného kruhu – v domácnosti mají muži obvykle vyšší plat než ženy. Pokud by rodinný rozpočet dotovala jen žena a státní podpora, rodina by se musela výrazně uskromnit. Na rodičovskou dovolenou jsou také ochotnější nastoupit muži se základním vzděláním nebo výučním listem. S rostoucím vzděláním zájem o „dovolenou“ doma s dětmi klesá. Vysokoškoláci už by se totiž museli vzdát větších výdobytků.

Další evropský podprůměr

Další evropský podprůměr

Evropský institut pro rovnost žen a mužů EIGE letos vydal žebříček zemí za rok 2020 podle tzv. indexu rovnosti žen a mužů. Z plných 100 bodů získal nejvíce tradiční lídr Švédsko (83,8). Česká republika si vysloužila pouhých 56,2 bodu. Za evropským průměrem zaostáváme o víc než deset bodů a předběhly nás i země jako Bulharsko, Litva, Lotyšsko nebo Kypr. Platová propast se průměrně pohybuje kolem 20 % – čeští muži si skutečně průměrně vydělají o pětinu více. Záleží ale na pozici a oboru. Na manažerských pozicích berou ženy méně jen o cca pět procent. Nejhorší je situace u nekvalifikovaných profesí, kde za minimální mzdu pracují právě ženy.

Také růst minimální mzdy opticky zlepšuje česká data – čím více musí zaměstnavatelé zaplatit, tím více peněz jde do kapsy žen a ve výsledných statistikách se rozdíl mezi ženami a muži zmenšuje. Faktem ale je, že nejhorší plat a podřadné pozice jsou stále ženskou záležitostí.